Otextoval první trempskou písničku, také filmové hity a řadu operet. Věčný tramp Jarka Mottl

2.2.2020
Fefík
Další fotky

Arizona, Bessie, Hledám děvče na neděli, Na osadě hráli, Ztracenka zpívá, Marta, Margaretta, Anton Špelec, ostrostřelec, To neznáte Hadimršku. Možná, že si vybavíte některou ze jmenovaných písniček. Melodii – i slova.

Ta jsou dílem Jarky Mottla (*2. února 1900 v Praze), napsal stovky písniček, některé se objevily v desítkách filmů. Podílel se také na filmových scénářích. Má se za to, že je tvůrcem prvního trampského písňového textu – v roce 1919 napsal text V záři červánků na melodii Rudolfa Piskáčka (1884 v Praze – 1940 tamtéž). Je považován za klasika tohoto hudebního žánru.

Jeho nejbližším spolupracovníkem a spoluautorem byl v 30. letech scenárista, textař a redaktor Karel Melíšek (1905 v Praze – 1942), otec scénáristy a spisovatele Jiřího Melíška.

Ledovce, vlny, mlhy, pláže, jasné světlo. Podivuhodný svět Édouarda Rioua

Roku 1936 se pustil, společně s osvědčeným a úspěšným skladatelem Josefem Stelibským (1909 ve Vsetíně – 1962 v Holywoodu), i do zpěvoher.
První společná opereta této mladé trojice nesla název Podej štěstí ruku a uvedlo ji nuselské Tylovo divadlo. Na obrovský úspěch tohoto brzy navázaly další zpěvohry Byli jsme a budem, Petříček a Pavlíček, Hotel Riviéra, Ostrov milování a Dívka na plakátě. Tyhle operetky vzala voda, ale nejmíň jedna písnička přežila. Bramborová placka. Ta se škvarkama. Když už jsme u toho, Jarka Mottl byl vyučený kuchař.

„On to byl, kdo dal trampské písni náboj, směr i duši a prostě všechno to, co s trampingem souvisí. Nezapomněl ani na lásku, mládí, romantiku a svoji milovanou Ztracenku. Tu poprvé spatřil v roce 1919 a jako přihlášku do osady přivezl dárek,“ míní Tony Linhart, frontman legendární hudební skupiny Pacifik. Dárkem myslí právě text Záře červánků.

Osada Ztracené naděje, Ztracenka, vznikla rok předtím v místě zvaném Svatojánské proudy, které je dnes pod hladinou Štěchovické přehrady. Trampové, kteří sem jezdili, ji nazvali podle filmové kovbojky Údolí ztracené naděje, zkráceně Ztracenka. Osada leží pod Mravenčí skalou v místě starého vodáckého kempu. Nyní osadou prochází Povltavská stezka, nejstarší turistická trasa u nás, vedoucí mezi Štěchovicemi a hrází Slapské přehrady. Více se o ní dozvíte z článku kolegy Brejžka.

Údolí ztracené naděje je staré sto let. „Ztracenku“ pojmenovali trampové podle filmové kovbojky

„Po první písničce následovala řada dalších. Mnohé z nich ještě na americkou melodii. Kdo je dnes ještě zná? Přitom písně jako Bill, Spray, Dlouhá cesta, Volání divočiny, Město milionů a moře dalších jsou, alespoň podle mého názoru, těmi největšími skvosty v oblasti trampské písně,“ myslí si Tony Linhart a vyznává se: „Jednu písničku přímo zbožňuji. Jmenuje se To je v nás a před několika lety jsem ji zpíval na slezině, v osadní boudě na Ztracence. Píseň hned všechny zaujala a současní Ztracenkáři se ptali, odkud že ta píseň je? Zlomyslně jsem odpověděl: No přece, tady od vás, ze Ztracenky.“

Brzy začal Jarka kromě textů také skládat vlastní hudbu. Jeho písně se rychle rozšířily. Vytvořil sbor Ztracenkáři, s nímž nahrál desítky vlastních písní pro německou firmu Parlophon.
S týmž sborem, pojmenovaným ovšem Mottlova parta, začal spolupracovat s Osvobozeným divadlem a orchestrem Jaroslava Ježka, který také jezdil jako host na Ztracenku.
Ztracenkáři nahrávali také se Settlery, legendární trampskou vokální skupinou, která působila na scéně české populární hudby od roku 1930 prakticky až do poloviny 80. let.
Trampská tematika se postupně dostala k širší veřejnosti a Mottl naopak čím dál více tvořil mimo tuto úzkou oblast. Jeho texty zpívali například komici Vlasta Burian, Ferenc Futurista a další.

Když Burian sportoval. Král komiků vypráví o svých koníčcích a koních

Další velké pole působnosti mu otevřel nástup zvukového filmu. Každý rok působil minimálně u jednoho z nich jako scenárista a u dvojnásobného počtu jako textař písní. Opět se zde často potkával s Burianem. Na několika filmech spolupracoval jakou autor námětu a zvukař, v jednom si pak dokonce epizodně zahrál. Společně s Karlem Melíškem a skladatelem Josefem Stelibským.

V předválečném pražském adresáři uvedl jako bydliště Vršovice, Orelskou (tehdy Příční) ulici č. 15.
Po roce 1948 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg.
V roce 1969 vydala Supraphon dlouhohrající desku Ztracenka si zpívá s Mottlovými písněmi interpretovanými různými skupinami a zpěváky (Settleři, KTO, Eva Olmerová a další).

Složil texty písniček k více jak 60 filmům a 10 operetám, přes 500 mu jich vyšlo tiskem především moderních tanečních a přes 50 původních trampských na gramofonových deskách, z nichž se některé známější hrají u táboráků dodnes.
Na Ztracenku Jarka Mottl zajížděl až do pozdního věku.
Zemřel 31. března 1986 v Praze.
Pohřben je na hřbitově na Bohdalci.

FOTO: Jarka Mottl

Jarka Mottl - 0 ztracenkáři 30 svatojánské proudyJarka Mottl - 2 fdbJarka Mottl - 3 svatojanJarka Mottl - 4 svato mottl01Jarka Mottl - 5b stelibský osobnosti valašska
Další fotky
Jarka Mottl - 6 ff.jpegJarka Mottl - 7 infoglobeJarka Mottl - 8 mottl ffJarka Mottl - 9 1200px-Hrob-Mottl_Jarka-trampský_písničkář_a_scénárista,_Hřbitov_Vršovice_wi

Zdroje: Fráňa Voborský, Rozkvět, 1929; Svatojanské proudy.cz; Tony Linhart: Historie trampské písně, Trampská magazín, 2013; Bohumil Brejžek, Náš REGION, 2018



Nepřehlédněte