6℃
Dnes je 12. listopad , svátek má Benedikt

Pan Horníček mě učil, že když chce člověk improvizovat, musí dobře vědět jak a kam chce dojít, říká Igor Šebo

Má za sebou desítky let v českých i slovenských divadlech, spolupráci s vynikajícími umělci, jeho profesí je konferenciér, moderátor, šansoniér, herec i dramaturg.

Chtěla bych s vámi hovořit o všech vašich profesích, ale začněme současností. Jak se vám hraje v Divadle v Celetné v trilogii o lásce?
Do souboru Mariany Arzumanové jsem se dostal náhodou. Viděl jsem před pár lety představení Buenos Aires – vystupte a moc se mi líbilo. Po čase, po dlouhém čase jsem Marianu potkal na ulici a zeptala se mě, jestli bych nepřišel na záskok za nemocného člena souboru. Souhlasil jsem. Stejně tak se to stalo ve hře Zabít draka a nejnověji v Traktátu o lásce. Jsem takový záskokový herec.

V této inscenaci nejste herec na jevišti, ale herec coby režisér, který s herci komunikuje přes mikrofon z režie. Koho je tento neobvyklý nápad, jak se v této roli cítíte, všechno je nazkoušené, nebo někdy musíte i improvizovat?
V Traktátě o lásce je to pro mě velmi dobré. Nemusím se převlékat, líčit, dokonce ani přesně učit texty. Mám reagovat na to, co se na jevišti děje a stane. Ano, i řvát na herce… to mi jde. Vymyslela si to autorka té koláže, zároveň režisérka Mariana. Musí to být nazkoušené, ale samozřejmě se také improvizuje. Pán Horníček mě učil, že když chce člověk improvizovat, musí velmi dobře vědět, jak a kam chce dojít. Tady režisérka ví i proč.

Praha má nový kinosál. Najdete ho v paláci Edison

K vaší současnosti patří také pražské Divadlo u Valšů, kde vzpomínáte na Miroslava Horníčka. Z představení je naprosto zřetelné, že jste ho měl velmi rád a že vaše přátelství bylo nadstandardní.

Bylo to téměř dvanáct let, co jsme spolupracovali a to už je čas, jaký často nevydrží ani manželství. Projeli jsme spolu nejenom celou republiku, na začátku ještě Československo, ale přežili jsme spolu i dlouhý čas zájezdů. To se už lidé poznají velmi dobře. Pro mě je pan Horníček jeden z nejlepších, nejlaskavějších lidí, jaké jsem v životě potkal. Měl jsem ho, vlastně mám ho stále velmi rád.

S Miroslavem Horníčkem jste vystupovali na všech významných českých i slovenských scénách, co pro vás osobně znamenalo být v jeho blízkosti?  Radost a pocit, že se stále mám co učit. Nemyslím jen na jevišti! Učit se jeho pohledu na svět. Viděl ho očima dítěte, věčně zvědavého, s fantazií, vtipem a s moudrostí.

Které herce si do pořadu v Divadle u Valšů zvete,  kdo už s vámi účinkoval, kdo přijde?
Ten večer vymyslela paní režisérka Olga Strusková. Sám bych nepřišel s nápadem uskutečnit večer, kde bych vzpomínal na pana Horníčka, přišlo by mi to nepatřičné, jako že se chválím, že jsem s ním mohl být. Ale vlastně je to tak. Jsem pyšný, že si mě vybral a že se mnou tak dlouho vydržel. Vzpomínali jsme na něj s panem Somrem a Medunou.

Neméně inspirativní jistě pro vás bylo i účinkování v Divadle Spejbla a Hurvínka, podílel jste se i na jednom projetu C´ est la vie…
K Hurvínkům mě pozvala paní Helena Štáchová, tehdejší ředitelka divadla, do představení Hurvínkův výlet do XX, století. Řekla mi: neboj se, to bude představení pro dospělé, před děti bych tě nepustila. Budeš jediný živý mezi dřevěnými. Celé prázdniny před zkouškami, jsem se učil vodit loutku Spejbla v životní velikosti. Spolu jsme na jevišti zpívali a dokonce i tančili. Doufám, že jsem se naučil vnímat dřevěné spoluherce se vším, co k nim patří. Jsou báječní. Představení se hrálo asi osm sezón a dokonce i v němčině a na zájezdech po celém Německu. Bolo to únavné, ale i krásné. Celý měsíc jsme byli v Hamburku, kde jsme hráli každý večer. Velice rád na to vzpomínám. C’est la vie byl zase projekt s lidmi, kteří se věnují pantomimě. Je to zase jiný svět, ale i on ladí s muzikou a písničkami.

Svoje šansony zpíváte česky, slovensky i francouzsky, který jazyk je vám nejbližší, pro vás nejmalebnější?
Každý má svoje, že, o je jasné. Francouzštinu používám u nás doma, jenom tehdy, když je ta písnička známá, anebo, když obsah přesně vyjádří už muzika. To aby si posluchači oddechli od slovíček, aby se nechali unést na chvíli jenom hudbou. Vždyť jak dlouho může člověk poslouchat o tom, že někdo někoho zklamal, podvedl, anebo se s ním rozešel. Paradoxně nejhůře se mi zpívá v rodném jazyce, ve slovenštině. Poprvé vyslovil to, co jsem pan Milan Dvořák, tedy to, že jsem šansoniér. Tvrdil, že ty texty znějí ode mě jinak, protože o slovech musím jinak přemýšlet. Něco na tom bude. Ale já jsem nikdy neměl pocit, že jsem zpěvák, já jen lidem vyprávím nějaký příběh,, anebo to, co se mi stalo. Pro mě to jsou monology.

Hodně cestujete, hrajete a zpíváte nejen v Čechách, nyní hlavně v Praze, ale také na Slovensku, odkud pocházíte, ale také v Polsku. Když máte čas, kam vyrazíte, vyčistit hlavu, relaxovat, na dobré jídlo ….
To mě zaskočilo. Velice rád jím, i když to na mě není vidět, asi mám dobré spalovaní. Boly časy, kdy jsem měl i dvacet sedm představení za měsíc, ale to už si tělíčko řeklo dost. Od té doby je mým největším snem normálně ráno vstát, jít nakoupit, najíst se, vyluxovat, utřít prach, přečíst knížku, poslouchat Mariu Callas, večer si pustit zprávy, dát si horkou vanu a jít spát. Hlavně nikam už  necestovat!

O Igoru Šebovi, jako herci, dramaturgovi  šansonierovi jsme si už povídali, ještě zbývá zmínit  Šebo konferenciér, moderátor ….
I to byla náhoda. Když jsem odešel z divadla v Prešově, nastoupil jsem v rozhlase jako dramaturg. Jednoho dne onemocněla kolegyně, která měla mít živé vysílání a poslali k mikrofonu mě. Dopadlo to tak dobře, že mě umluvili, abych u moderování zůstal. Už další vysílání ale bylo špatné. Chvíli mi totiž trvalo, než jsem pochopil, že není tak důležité jak se mluví, ale co se říká. Je to jako v divadle. I tam musí člověk vědět nejdříve to, proč říká nějakou repliku, a až potom ji může říct dobře.

V Lysolajích, kde lišky dávaly dobrou noc, se buduje a staví

Před 6 minutami
Přestože ekonomika roste, na nejpotřebnější a nejkřehčí se nedostává. Pro Náš REGION to uvedl předseda...
Před 16 minutami
Rady, tipy a vychytávky z minulého století neztrácí lesk ani dnes. Malý domácí lexikon z roku 1980...
Před 1 hodinou
Komerční článek
Při přechodu na DVB-T2 je vhodné zohlednit několik kritérií, která mají pro každého jinou prioritu....
Před 1 hodinou
Středověcí Mongolové se živili především jako pastevci, kteří museli často kočovat. Spíše než pospolitým národem...
Před 3 hodinami
Prehistorická dieta, která zaručeně funguje, to je dělená strava. Mnoho lidí si z ní udělalo doslova...
Včera, 17:30
Oranžová obluda neoddělitelně patří ke koloritu Halloweenu, Samhainu, vlastně i Svátku všech svatých. Stala se...
Včera, 14:00
Nebezpečná virová infekce dokáže pořádně potrápit. Řeč je o rotavirech, které nejčastěji útočí na ty...
Včera, 11:30
Kdo jsou a odkud vlastně pocházejí tito dnes tolik oblíbení, přítulní domácí mazlíčci?
Včera, 10:00
První světová válka skončila roku 1918, a to 11. 11. v 11 hodin. Jednoduché datum, které...
Včera, 08:00
Milujete záhadné stavby starověku? Nebo stavby ještě podstatně starší? Megalitická kultura Evropy je jistě velmi...
Reklama