zavřít mapu
Tato hra je jako cop, upletená ze vzpomínek na naše babičky, prababičky, pra a tři tečky… Tak je avizováno autorské představení v Divadle Kampa. A je to přesně tak. Divačky a diváci si díky jeho zhlédnutí jistojistě vzpomenou i na své babičky a prababičky.
Představení je plné nejen vkusně zakomponovaných vzpomínek, ale i hudby a tance. Začíná tanečkem a rozhovorem Morany s Vesnou, jako symbolu Zimy a Jara, respektive Smrti a Zrození. Rozhovor a vzájemné škádlení provází celé představení, které ukazuje, že naše babičky i prababičky žily stejnými problémy jako my, i když to nemohly napsat třeba na Facebook.
V autorském představení hrají Nika Nováková, Zuzana Dumková a Vlaďka Kužílková, která je zároveň jeho režisérkou. K režijní supervizi byla přizvána Iveta Dušková, která si před premiérou spolupráci pochvalovala a děkovala za ni. Aktérky opravdu zavzpomínaly, a to bez příkras, na svoje rodinné předchůdkyně. Jména i příběhy jsou autentické.
Lásky, zklamání, nevěry… Dřív to žena sice schovala pod dlouhou sukni, což naše babičky říkávaly, ale trápily se tím stejně jako dnes my, které to řešíme a netutláme to. Především prababičky jsme většinou znaly již šedovlasé a jako děti jsme si neuměly představit, že byly i mladé a malé, tak jsme se jich na to často ptaly a ony vykládaly. Bylo obrovským štěstím poznat v dětství nejen babičku, ale i prababičku.
Krásný je i letáček k představení, kde jsou fotky babiček, a tak se návštěvník divadla už předem dostane do dávné atmosféry. Babičky jsou prezentovány jako mladé i starší, silný je moment, kdy jedna z babiček v představení zestárne, onemocní a nepozná svou vnučku. Představení Babičky je i o neúprosném koloběhu života, depresi ale rozhodně nevyvolá.
