mapa regionů
zavřít mapu

Zní to jako příběh ze seriálu Hříšní lidé města pražského. Figuruje zde jméno pražského velkouzenáře, pohádkové dědictví, vypočítavá a o mnoho let mladší manželka, podezřelé úmrtí, skupina spiklenců, falešné závěti, a také policejní vyšetřování a potrestání pachatelů. Jen nemluvíme o první republice, ale o roce 2021.
Pokud patříte mezi milovníky jemných paštik v podlouhlém umělohmotném „střívku“, pak byste měli vědět, že jde o nápad Emanuela Macešky. Oficiálně se výrobek jmenoval mazací salám nebo čajovka, neoficiálně „roztíratelný buřt“, rychle se ale vžilo jméno výrobce, po „macešce“ se zákazníci mohli utlouct.
Narodil se roku 1877 v obci Načeradec, kde se vyučil řezníkem. Málokdo v městysu tušil, že se z jejich souseda brzy stane věhlasný velkouzenář a významný podnikatel monarchie i první republiky. Když mu bylo osmnáct, rozhodl se, že zkusí štěstí v Praze. O rok později si už na Pankráci otevřel malý uzenářský krámek, ve kterém odstartoval oslnivý příběh úspěchu chudého kluka.
Brzy otevíral další výrobny i obchody, kde nabízel pověstné klobásy a klobásky mnoha příchutí, tlačenky či paštiky. Kromě „macešky“ proslul i vynikajícím „uherákem“. Počátkem 20. století založil na Vinohradech největší pražský uzenářský podnik a v roce 1923 ho rozšířil o továrnu na výrobu uherského salámu. Na Vinohradské třídě postavil honosný Maceškův palác, ve kterém byla restaurace, kavárna, bar, kanceláře, byty a také kino později nazvané Bio Illusion.
Zatímco první světovou válku Maceška přežil vcelku bez úhony, za té druhé mu byly všechny podniky a velkostatek zabaveny nacisty a v únoru 1945 srovnala jeho podnik se zemí americká bomba. Palác mu byl po válce znárodněn a v roce 1948 po komunistickém puči přišel o zbytek. Potom se uchýlil na chatu svých příbuzných u Mníšku pod Brdy. Zemřel v roce 1966 v požehnaném věku 89 let.
O dědictví se v restituci přihlásil ing. Pavel R. Obrovský majetek, který získal, mu ale štěstí nepřinesl. Sice se okamžitě pustil do oprav řady nemovitostí, v roce 1993 ale utrpěl na stavbě v Maceškově paláci těžký úraz, po kterém ležel devět měsíců v kómatu. Pak se zázračně probral, ovšem úraz zanechal trvalé následky. Kvůli nedostatku kyslíku byl značně poškozen mozek, což se projevovalo prakticky ve všech oblastech jeho života. To ale vůbec nevadilo Renátě G., kanadské občance, která vyvinula velké úsilí, aby se s ní Pavel R. spřátelil. A zde začíná další příběh, který skončil letos koncem ledna u Městského soudu v Praze.
Pavel R. několikrát navštívil Renátu G. v Kanadě. Vždy s velkou finanční hotovostí, kterou, jak uvádí soudní spis, paní Renáta dokázala utratit za pár dní. Nakonec se jí podařilo nemocného dědice přesvědčit, aby si ji vzal. Podle pozdějšího vyšetřování měla být hlavním motivem její touhy po sňatku snaha dostat se k velkému jmění.
Stejné podezření měli i dva další potomci velkouzenáře Macešky a další známí Pavla R. Naléhali na něj, aby před svatbou aspoň uzavřel předsvatební smlouvu, a to takovou, aby na jeho budoucí manželku v případě rozvodu či jeho smrti mnoho z majetku nezbylo. Budoucí ženich uznal, že by se taková smlouva mohla hodit. Uzavřená ale nebyla – budoucí nevěsta si k jednání u notáře „zapomněla“ vzít doklady. Zamilovaný Pavel R. se snadno nechal přesvědčit, že rozdělení majetku provedou hned po sňatku, a svatba se nakonec konala. Pozdější rozdělení majetku již nikoli.
Manželství příliš šťastné nebylo, vlastně právě naopak. Pavel R. se proto rozhodl pro rozvod a pro případ, že by se rozvodu nedožil, i pro sepsání závěti. Pokusil se ji napsat vlastní rukou, ale výsledek byl takřka nečitelný. Proto si domluvil návštěvu notáře, který by závěť sepsal za něj podle jeho pokynů. Mělo k tomu dojít 9. dubna 2014. Avšak 7. dubna 2014 Pavel R. náhle zemřel. Našli ho mrtvého ve vířivé vaně, kterou do té doby běžně používal. Příběh jako z pera Agathy Christie.
Přestože měl Pavel R. zakrvácené klouby na rukou jako po rvačce, vyšetřovatelé případ odložili s tím, že si tato zranění způsobil sám při nějakém záchvatu těsně před smrtí. Jeho byt ovšem někdo důsledně prohledal, a především se část původní, takřka nečitelné závěti našla ohořelá. To údajně mohla udělat pouze manželka Renáta R. Ani zde však vyšetřování neodhalilo nic nezákonného. A tak se ze zákona měla manželka stát jedním hlavním dědiců Maceškova jmění.
V tu chvíli do hry znovu vstupuje skupina příbuzných a přátel Pavla R., rozhodnutých bojovat o rodinný majetek. Protože ale všechny trumfy držela vdova, rozhodli se vyrobit falešnou závěť. Dva z nich v ní podpisem potvrdili, že zůstavitel, neschopný podpisu, před nimi nepochybně označil závěť za svou závětní vůli. Na podvodu spolupracoval i jeden pražský notář, který pomáhal formulovat text závěti.
Na základě takto zfalšované závěti měla být paní Renáta R. připravena o dědický podíl ve výši 35 614 839 korun, který místo ní měl připadnout příbuzným zemřelého, přičemž hlavním závětním dědicem měl být bratr zemřelého Vladimír D. Ten se pak domluvit s ostatními, že za svou pomoc každý dostane určitou část dědictví, například doživotní rentu ve výši 500 tisíc korun ročně.
„Obžalovaní se dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání zločinu v úmyslu zločin spáchat tím, že sebe i jiného obohatí tím, že uvedou někoho v omyl, spáchají takový čin jako členové organizované skupiny a způsobí takovým činem škodu velkého rozsahu. K dokonání zločinu však nedošlo,“ řekla Našemu REGIONU ke spletité kauze známá pražská advokátka Barbora Pešková.
Jenže sebedokonalejší zločin může pokazit i prostá náhoda. Stalo se tak i v tomto případě. Policie na jeho stopu přišla mimoděk při vyšetřování jiné trestné činnosti jednoho ze skupiny spiklenců.
Všichni členové skupiny se nakonec koncem ledna sešli u Městského soudu v Praze, kde dostali tresty podmíněné i nepodmíněné. Například notář Mgr. Václav V. dostal tři roky s odkladem na čtyři roky a peněžitý trest 400 tisíc korun. Advokát JUDr. Aleš Z. tři roky vězení s odkladem na pět let, k tomu 200 tisíc korun peněžitý trest. Podnikatel Ing. Luboš V. odcházel od soudu s nepodmíněným trestem sedmi let odnětí svobody, k tomu peněžitý trest pět milionů korun.
Řada obžalovaných se proti rozsudku odvolala, a tak se případem bude zabývat ještě Vrchní soud v Praze. Navíc v jiném řízení není uzavřená ani kauza „spálené závěti“, takže boj o Maceškovo dědictví rozhodně není u konce.