Lesk a bída Bulovky v časech pandemie. Reportáž psaná na kapačce

Když mě do nemocnice na Bulovce s hlasitým houkáním odvážela sanitka, dost jsem se bála. Jen před pár dny si odtud moje nejlepší kamarádka odnesla opravdu hodně otřesný zážitek. Nakonec jsem ale byla překvapená, jak skvěle tahle nemocnice šlape. Bohužel jsem ale poznala i hodně lidské bolesti, a to nejenom kvůli tomu proklatému covidu.

Když právě po přestálém covidu, který mě obdařil teplotou a zlomil v kříži, přišlo konečně zlepšení a dostala jsem pořádnou chuť k jídlu, oslavila jsem to smaženými bramborami, topinkami se sýrem a zapečenou zeleninou se sýrem. Přesně tím vším, co vůbec nesmím. Před tím jsem skoro dva týdny vůbec nic nejedla, protože jsem neměla na jídlo ani pomyšlení. Kvůli ztrátě chuti sice o bůhvíjaký gurmánský zážitek nešlo, nicméně tato dietní chyba, jak to eufemisticky nazývají lékaři, mě přivedla do útrob jedné z pražských nemocnic z počátku 20. století, kde například po atentátu ošetřovali i říšského protektora Reinharda Heydricha nebo kde se teď tak nešťastně zapletli do polní nemocnice za desítky milionů, ve které nikdy neošetřili žádného pacienta.

Zánět žlučníku

Už oba maníci v sanitce byli okouzlující. Když viděli můj stav, připravili mi okamžitě pytlíček na zvratky. Jeden z nich mi pak začal hledat žílu na ruce, kam mi bodne kanylu. Jenomže po třech dnech zvracení jsem už byla tak dehydrovaná, že to bylo skoro nemožné. Přesto se nevzdával. Chtěl, aby našel místo, kde mě to bude co nejméně bolet. Proto pořád hledal a hledal dál, až nakonec našel. Během několika dalších dnů jsem právě touto kanylou dostávala do těla léky, výživu i přípravky proti bolesti. Při výstupu ze sanitky, když se mi podlomily nohy, mě zachytil ještě ve vzduchu a zabránil tak dalšímu problému. Pak se na mě už jen mile usmáli a jeli zas zachraňovat další nešťastníky, kteří potřebují v neděli odpoledne do nemocnice.

Deprese, psychózy, mánie. Pacienti se mohou nově léčit i v Nemocnici Říčany

Sanitář, který připomínal postavou i účesem dobrého vojáka Švejka z legendární Haškovy knihy, se mi podíval do papírů. „Á, inženýrka Kačenová,“ povídá vesele. Přestože mě v tu chvíli nafouklé břicho bolelo jak čert a ze všeho nejvíc na světě jsem si přála být krávou, které se uleví, když jí ho veterinář probodne trokarem, rozesmálo mě to. Tahle světová zbožíznalkyně a výborný člověk na mě vždycky zabere. Srandička, která ho nic nestála, mě vytrhla z nejtemnější bolesti a deprese. Po předchozím rentgenu a sonografii mě „pan Švejk“ odvážel na CT. Tam do mě doktorka vstříkla kontrastní tekutinu, což mi zas napnulo břicho k prasknutí. „Bože, já už budu hodná!“ slibovala jsem vzhůru k nebesům. Stejně jako jsem to slibovala začátkem prosince minulého roku šedovlasému primáři v nemocnici Na Františku. „Takových tady máme po svátkách plnou nemocnici,“ řekl mi na to tenkrát on. „Smažený kapr a bramborový salát s majonézou – ideální kombinace pro žlučníkový záchvat,“ vysvětloval mi. Na něho jsem si právě vzpomněla, když mi díky vyšetření na CT mohla lékařka na chirurgii stanovit diagnózu – akutní zánět žlučníku.

Trápí vás něco v této složité době? Napište psychologovi o radu

Doktorka z Kavkazu

Všichni zaměstnanci nemocnice, které jsem po celou dobu potkala, byli velice pozorní a milí. Přitom zhruba před týdnem tu na moji kamarádku křičela doktorka na pohotovosti jak smyslů zbavená. Po pozitivním testu na covid, který jejímu otci dělali právě na Bulovce, si zašli rovnou i na pohotovost. Den předtím měl totiž podivnou srdeční arytmii a hodně kašlal. Jenže jakmile se doktorka dozvěděla, že jsou pozitivní a že nepřijeli sanitkou pro covid pacienty, začalo peklo. Křičela na ně, že to tam teď všechno zkontaminovali a že všechny ohrozili, a jak to, že to neví, že má přijet sanitkou? Nevěděla to. Zvlášť když už v té nemocnici tak jak tak byla. A když se ještě navíc ukázalo, že je lékařkou, ale z Ruska, lékařka z pohotovosti se už vytočila úplně do vrtule. „A čeho jste asi tak doktorka? To by mě vážně zajímalo? Co vás tam na tom Kavkaze asi tak učí?“ křičela na ni a ťukala si přitom prstem na čelo. Oběť jejího hněvu se držela. Její otec, sám také lékař, absolvent několika vysokých škol a dokonce doktor věd, tam jen tiše seděl a s bledým obličejem sledoval tlakoměr, který dosahoval ohromných hodnot. Až teprve to přimělo lékařku z pohotovosti konečně se uklidnit a začít plnit Hippokratovu přísahu.

Pokoj 304

To paní doktorka Jágrová z chirurgie byla proti ní učiněný anděl. Všechno mi vysvětlila a nechala mě hospitalizovat. Budu brát intravenózně antibiotika, než se zánět zklidní. Za tři až čtyři dny pak půjdu prý domů. Na pokoji 304 mě čekaly tři dámy s typicky českými příjmeními – paní Hroudová, Kvítková a Prášková. První tu byla s brániční kýlou, která vytvořila v hrudním koši jakousi výduť, do níž se jí nacpal žaludek a tuze jí bolel. V tu neděli už byla po operaci a hned druhý den začala i chodit. Nejvíc jí mrzelo, že nemůže začít vodit školky svého milovaného vnoučka Jonáše, když se v pondělí zase otevřela školská zařízení. „Neboj babi, byl jsem ve školce super hodný,“ uklidnil ji Jonáš do telefonu.

 

Na kapačce jsem strávila dohromady osm dnů. Nic pěkného to nebylo. Zdroj: Jitka Kačánová, Náš REGION

Paní Kvítková většinou jen mlčela, nebo se z jejího lůžka ozývalo: „Do prdele!“ nebo „Já se na to vyseru!“ Měla chudák v zadku drén, vyvedenou cévku a ještě k tomu vývod. Každý pohyb jí tak strašně bolel, že si takhle ulevovala, i když do telefonu s manželem byla jak mílius a i s námi mluvila moc hezky. No, s jejími těžkostmi by mě ty bolesti asi taky pěkně „sraly!“

Paní Prášková se sice narodila v Petrohradu, ale v Čechách žije se svým manželem už dvacet let. Mluvila výborně česky a dokonce používala takové obraty jako: „To víte, že jo“ nebo „Koprovku miluju!“ Ta byla ze všech nejčipernější a také nejupovídanější. Zpočátku jsem se bránila onomu „ženskému splynutí duší“, kdy si s úplně cizími lidmi na pokoji povídáte věci, které si jinak necháváte jen pro ty nejbližší. Ale když vyprávěla o svém třináctiletém autistickém synovi Sašenkovi, který vůbec nekomunikuje, i když mluví i slyší, došlo mi, že jsou ještě větší bolesti než utrápený žlučníček. Zvlášť když už teď je s ním dvacet čtyři hodin denně. A bude tak s ním asi až do smrti.

„Nemocnice hrůzy“ v Jílovém. Proč v ní nikdy nebyli pacienti?

Velká pochvala

I když jsme tady nikdo z nás nepatřili k VIP pacientům nemocnice, jako například před pár týdny zpěvák Adam Mišík s ochrnutou půlkou obličeje nebo rybář Jakub Vágner s malárií, všem těm dámám i pánům, kteří se o nás v nemocnici starali, patří obrovský dík. Potetovaná kráska s temnýma očima mě budí slovy: „Vstávej, beruško.“ Všichni lékaři a lékařky, sestřičky i bratři, sanitářky a sanitáři i kuchyňky vstupují do pokoje s milým úsměvem, každý ví, co má dělat a také to opravdu dělají. Mají nekonečnou trpělivost odpovídat na stále stejné otázky vyděšených pacientů. Povzbuzují a podporují nás.

Do toho musí mít celou směnu přes pusu ten strašný hadr, čelit riziku, že se někde v nemocnici stejně nakonec nakazí, být pořád v první linii ohrožení. To nemluvím o tom, že mají také na krku svoje rodiny, o které se starají, perou jim, vaří a uklízejí. Možná, že se právě teď musí doma dívat na ofučené tváře svých puberťáků nebo se angažovat v domácím vyučování. Třeba pomáhají zvládat zdravotní potíže svých rodičů, nebo jsou některé z nich, Bože chraň, obětí domácího násilí. Tohle vše ale jako by nechali před bránou nemocnice a uvnitř jen „Slouží zdraví lidu“, jako to nosívaly na odznaku zdravotní sestry v dobách, kdy mezi ně patřila třeba i moje máma. A počítám do toho i ten parádní sprďák, co dostal ten pán, co kouřil na záchodě. To k tomu totiž také patří.

Dnes, 23:09
Stovky lidí dnes v Praze na břehu Vltavy a mostech aplaudovaly opeře Národního divadla
Dnes, 20:28
Bývalý ministr spravedlnosti a europoslanec Jiří Pospíšil dnes obhájil vedení pražské organizace TOP 09.
Včera, 16:56
Komerční článek
SMART REGION CHCETE SE ZVIDITELNIT NEBO PROPAGOVAT SVÉ PRODUKTY V REGIONECH ČR​? Nabízíme Vám Reklamní...
Včera, 16:56
Téměř dva kilogramy marihuany a dva sáčky obsahující bílou krystalickou látku odhalili policisté v úterý...
Včera, 14:07
Kontrola Státní veterinární správy (SVS) odhalila ve skladu v Praze na Smíchově zhruba 200 kilogramů...
17.6.2021
Hlavní město začne stavět linku metra D. Jako první bude vybudován úsek trasy z Pankráce...
17.6.2021
Česká premiéra černé komedie MASH. Ale i silné milostné příběhy plné emocí: Čapek a Olga...
16.6.2021
V Lidovém domě se v úterý 15. června otevřelo nové testovací centrum na covid-19 pro...
14.6.2021
Pražský magistrát propustí do konce letošního roku sedm procent z celkem asi 2 300 zaměstnanců,...
14.6.2021
Pasta Oner, český vizuální umělec, se po čtyřech letech představuje v Praze svou sólovou autorskou...
14.6.2021
Ulicí V Holešovičkách vedoucí od mostu Barikádníků po Vychovatelnu projede denně sto tisíc aut. Zoufalí...
Reklama