22℃
Dnes je 19. květen , svátek má Ivo

Malíř Jan Konůpek se narodil před 135 lety. Proč se na hvězdu českého symbolismu zapomnělo?

Další fotky

Stejně jako Josef Váchal nebo František Bílek je malíř Jan Konůpek nesnadno zařaditelným zjevem české umělecké scény. Jeho postupné znovuobjevování začalo až v šedesátých letech v souvislosti s novým zájmem o secesi a probíhá vlastně dodnes.

Reklama

Jan Konůpek byl především grafik – jeho rozsáhlá grafická tvorba čítá na 1500 tisků volné grafiky a zhruba 600 ilustrovaných knih. Kromě toho vytvořil mnoho kreseb a akvarelů, z nichž velká část je české veřejnosti skryta v soukromé sbírce Konůpkova vnuka žijícího v Oslu.

Jedním z nejpadělanějších českých malířů byl samotář a tulák krajinou František Kaván

Celoživotní snahou Jana Konůpka se stalo vyjadřování nadsmyslného, nehmotného světa lidského bytí – světa lidských myšlenek, snů a duší. Postupně si začal čím dál tím častěji klást otázky, které už odnepaměti sužují člověka – proč tu jsme, jak vznikl vesmír a co na nás čeká, až zemřeme. Odpověď se nesnažil najít jen sám v sobě, ale i v literatuře, poezii a filozofii. Tyto tři oblasti lidské činnosti se staly nedílnou součástí jeho umění. Ilustrátorská tvorba ho v některých obdobích naprosto pohltila a literární inspirace často pronikla do jeho volné tvorby.

Nostalgie starých časů na kolejích. Mašiny najdete ve výtopně

Jan Konůpek se narodil 10. října 1883 v Mladé Boleslavi. Jeho otec – gymnaziální učitel klasické filologie – ho často brával k vykopávkám hrobů únětické kultury na Bydžovsku a měl jistě vliv na humanitní zaměření budoucího umělce. Už na gymnáziu se projevil Konůpkův zájem o literaturu. Četl různé indiánky, svou čítanku zdobil kresbami, a když se Konůpkovi přestěhovali do Prahy, začal šestnáctiletý Jan sledovat dění na české literární scéně.
„Hltal jsem českou dekadenci literární, Hlaváčka, Sovu, Karáska, Gellnera. Zeyer a Březina byli moje literární idoly. Také jsem už četl Nietzcheho, Tolstoje a Dostojevského, ale mnohému jsem nerozuměl. Němcovou a Svatopluka Čecha jsem četl až v oktávě jako povinnou četbu a těm jsem rozuměl méně nežli Nietzchemu…“ napsal ve své knize Život v umění (Pohořelý, 1947).

Náhoda, osud, nebo převtělení? Císařovna Sissy s princezna Diana v souvislostech, které mrazí

V roce 1903 na přání otce začal studovat architekturu u profesorů Kouly a Schulze. Jeho studentští kamarádi, architekti Vlastislav Hofman, Pavel Janák a student dějin umění V. V. Štech ho však přesvědčili, aby se dal na dráhu umělce a tak Konůpek v roce 1906 přestoupil na Akademii. Zde studoval malbu v ateliérech profesorů Vlaha Bukovce a Maxe Pirnera, jednoho z typických představitelů první generace českého symbolismu. Konůpek však u Pirnera nebyl příliš spokojen a proto hledal únik v grafické tvorbě, kterou na AVU vyučoval Alessandro de Pian.
Grafika v této době prožívala něco jako své znovuzrození, byla v podstatě zrovnoprávněna s malířstvím a stala se jakýmsi synonymem nového způsobu myšlení a jedním z iniciátorů změn výtvarného jazyka – věnovali se jí všichni významní umělci té doby, Bílek, Preissig, Hlaváček…

Aleš Gerloch: Český jazyk je jedním ze znaků národní identity

Dalším věrným přítelem Jana Konůpka se stal malíř a velký organizátor Emil Pacovský, z jehož iniciativy vzniklo v roce 1910 umělecké sdružení Sursum (Vzhůru!), jehož prvními členy byli také Josef Váchal, František Kobliha a Jan Zrzavý, později označováni jako druhá generace českých symbolistů. Členové Sursum se scházeli ve vyhlášené pražské kavárně Louvre, kde se potkávali umělci i okultisté. Nejrůznější spirituální nauky měly jistě velký vliv na tvorbu členů spolku, žádná konkrétní se ale nestala jejich programem, neboť všichni byli poměrně rozdílnými individualitami, které spojoval akorát zájem o duchovno, nadsmyslno a tajemno. To patrně také vedlo k brzkému zániku sdružení už v roce 1912. Konaly se pouze dvě výstavy Sursum – v roce 1910 v Brně a v roce 1912 v Praze a obě byly širší veřejností přijaty s nepochopením nebo negativně. V době, kdy se v umění všechen zájem ubíral ke kubismu a stále ještě populárnímu impresionismu, se to ostatně dalo čekat.

Po rozpadu Sursum začíná Konůpkova učitelská kariéra. Dostává místo profesora kresby na Státní průmyslové škole v Plzni, kde strávil následujících deset let. Své povolání bral jako robotu, která ho okrádá o čas potřebný na tvorbu velkých děl. Tím také vysvětluje svůj příklon k volné grafice a ilustraci jako „způsobu krátké, uzavřené a ukončené pracovní methody.“ Když pomineme jeho ilustrátorskou tvorbu a několik samostatných výstav, Konůpek se nikdy nestal umělcem – profesionálem, který by se svými díly živil nebo se o to alespoň pokoušel.

Mistři štětce Hoffmeister a Pelc utekli před nacismem do Ameriky. Proč se z nich pak stali komunisté?

V roce 1916 se oženil s Marií Dadákovou a o čtyři roky později se jim narodil jejich jediný syn Jiří. Konůpkovi však chyběl pražský kulturní život a dlouhé roky se snažil najít si v Praze práci. Povedlo se mu to v roce 1923, když dostal místo profesora kreslení na střední grafické škole na Smíchově. Tato práce ho však podle jeho slov ničila ještě víc než ta plzeňská, vydržel ji devět let.
Pro Konůpkovu tvorbu znamenají dvacátá léta hlavně ilustrátorskou činnost pro nakladatelství Emporium Aloise Dyka a soukromé nakladatelství litomyšlského bibliofila Josefa Portmana, se kterým Konůpka spojoval velký obdiv k dílu Otokara Březiny.

Konůpek také prošel řadou stylových proměn – po secesních začátcích následovaly experimenty s kubismem, surrealismem i abstraktní malbou. Neřídil se však programy a manifesty těchto stylů, bral si z nich jen to co potřeboval a postupně si na symbolistních základech vytvářel svůj vlastní styl. Jakýmikoliv posudky svého díla se nezabýval, dokonce se ani nepovažoval za umělce. Tvrdil, že je kusem přírody, která ním myslí a tvoří a že umění je zodpovědnost svěřená člověku vyšším údělem.
Vliv na Konůpkův přístup k umění mělo jistě i dekadentní prostředí, ve kterém jako mladý umělec začínal a ve kterém se téměř nevyskytovala ambice stát se slavným a úspěšným umělcem.

Zchátralý Modrý pavilon v Krči ožívá. Chtějí tu lidé spíš kavárnu, nebo sekáč?

Ve třicátých letech má Konůpek několik období, kdy se pokouší omezit svou ilustrátorskou činnost a věnovat se více volné tvorbě. Nedokázal však odmítat nabídky na ilustrace a tvorbu ex-libris pro okruh svých obdivovatelů z řad bibliofilů. Ilustroval také Bibli kralickou, která vyšla v roce 1936, a pro své nejbližší přátele vytvořil i mnoho kreseb a akvarelů včetně série erotických kreseb.

V roce 1932 mu byla zjištěna arterioskleróza – nemoc provázená záněty žil, kvůli kterým musel Konůpek držet náročné diety. Zdravotní problémy ho pak provázely až do konce života.
S příchodem druhé světové války se Konůpek čím dál tím víc uzavíral do svého vnitřního vesmíru plného tajemných postav, skal a buněčných útvarů. Jeho výjevy jsou ovlivněny filozofií, antickou mytologií a neustále také Otokarem Březinou. Vytvořil například grafický cyklus, v němž se ponořil do myšlenek nejrůznějších filozofů, především pak Ladislava Klímy, který na něj měl od konce třicátých let čím dál tím větší vliv.

Nová zahrada Kolpingova domu v Bohnicích nabízí zábavu i relaxaci

Ve čtyřicátých letech dával Konůpek nejvíce prostoru své volné tvorbě, což mohlo souviset s odchodem do důchodu, s kritikou, která se snášela na jeho ilustrátorskou tvorbu nebo s omezením činnosti a pozdějším zrušením všech soukromých knižních vydavatelství za protektorátu. Při oslavě svých šedesátin Konůpek proklamoval, že teď teprve se dá do svého pravého díla, k čemuž mu Jan Zrzavý ve svém blahopřejném dopise mimo jiné napsal: „Vy jste byl vždy příliš rozumný a opatrný, tak svázaný domnělými povinnostmi k světu, ohledy na jeho mínění a společenskou slušností – proto jste upadl do té profesury a buržoázního života, což Vám nedovolilo než rozdrobovat a otupovat svou tvůrčí sílu v záplavě knižních výzdob a ilustračních cyklů.“

Konůpkovo tvůrčí vzepětí se skutečně dostavilo, nálada jeho obrazů však byla velmi poznamenána pochmurnou dobou, ke které se přidala smrt Konůpkovy matky a v roce 1945 i manželky. Té věnoval grafický cyklus, zachycující putování její duše a právě cesty duší a téma smrti vyplňují poslední léta Konůpkovy tvorby. V roce 1947 vyšlo také jedno z jeho nejlepších ilustrátorských děl, Komenského Labyrint světa a ráj srdce.
V roce 1949 už Konůpkovi jeho zdravotní stav vpodstatě nedovolil tvořit a 15. března 1950 v útulku milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují zemřel.

Zdroj – Vojtěch Petřík: Jan Konůpek – in memoriam Otokara Březiny, FFMU Brno, 2008

FOTO: Jan Konůpek

Jan Konůpek - Jan KonůpekJan Konůpek - 2 v zahradě hesperidek hollarJan Konůpek - 3 knihkup kavkaJan Konůpek - 4 muz um olomoJan Konůpek - 5 heracles hollar
Další fotky
Jan Konůpek - kubistická architektura akvarel 26 nggJan Konůpek - vejce a vesmír, akvar kvaš 29 ngJan Konůpek - 0 17-Apotheosa-galerie lukart
Dnes, 10:00
Letos by se 150 let dožil profesor Rudolf Jedlička, lékař a mecenáš, zakladatel české rentgenologie,...
Včera, 18:28
Zveme Vás na tradiční procházkovou návštěvu botanické zahrady v Praze - Malešicích u zahradnické školy....
Včera, 17:00
Nabízíme vám malý koktejl z květnového vydání humoristického časopisu SOORY, který vydává naše vydavatelství A11.
Včera, 11:56
Novou zastávku na své trase má historická linka 41. Od konce dubna začíná v nové...
Včera, 09:27
Sourozenecké dvojici mladých pěnkav zkomplikoval start do života déšť a vítr minulých dní. Nálezce je...
17.5.2019
Švandovo divadlo ve spolupráci s pátou městskou částí hodlá náměstí 14. října na Smíchově více...
17.5.2019
Stavba nové pražské trojské lávky začne letos v červenci a otevře se v létě 2020....
17.5.2019
Titul v soutěži Pražská teplárenská přebor už má jistý nováček Újezd Praha 4. Na čele...
17.5.2019
Na sobotu 18. května připravily Lesy hlavního města Prahy ve Stromovce program, který návštěvníkům nabídne...
17.5.2019
Ulice Technická, na jaře sympaticky růžová ulice uprostřed areálu dejvických vysokých škol, bude od května...
Reklama