Pamětní desky slavných v Praze 7, díl druhý: Svatopluk Čech

Pan Brouček. Nezapomenutelná postava Svatopluka Čecha, jenž miloval Holešovice. V Holešovicích žil a také zemřel. A jen v Praze 7 má proto hned tři pamětní desky. Dílo Svatopluka Čecha je však žánrově velmi bohaté. Psal eposy, satiry, povídky i romány a stal se jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Proč se však nikdy neoženil a v jeho souvislosti se ani obecně o žádných ženách nemluví?

Již v útlém věku našel lásku k literatuře. Školní vzdělání získával na různých venkovských školách a velmi brzy se zamiloval do knihovny svého otce. Ten byl hospodářským správcem, a tak si mohl dovolit vlastnit i svazky romantických básníků, ke kterým malý Svatopluk tak vzhlížel. Byl nejstarším ze šestnácti dětí. Gymnázium studoval v Litoměřicích a později také v Praze. Už tou dobou napsal své první básně a přispíval do studentských časopisů. Používal pseudonymy jako například Jan Jasanský nebo Nevolný. Z něj se později vyvinul pseudonym Volný. Připojil se i do literárního spolku Ruch. Snažil se prosazovat vlastenectví. Jeho vlastenecká tvorba tak navazovala i na jeho ideály národního obrození.

Vystudoval práva, a tak se střídavě živil buď jako redaktor nebo jako právník. V roce 1879 se začal psát do časopisu Květy, které založil spolu se svým přítelem z arcibiskupského konviktu Servácem Hellerem, a tím nadobro opustil právnickou praxi. Do Květů pak přispíval dvacet let. Spolupracoval také s Národními listy a stal se předsedou literárního odboru Umělecké besedy a předsedou Spolku českých beletristů Máj. Během osmdesátých let devatenáctého století se stal jedním z nejoblíbenějších českých spisovatelů, i přesto všechny pocty a ocenění vždy odmítal, jelikož byl velmi tichý a introvertní. I z tohoto důvodu se ve vůdcovských pozicích nikdy dlouho neudržel a neměl ani moc přátel. Významnou částí jeho díla je ta epická. Tvořil básně, které řešily tehdejší společnost a politiku. Vždy to však bylo za něco schované (například Adamité, Slávie nebo Evropa).

Pamětní desky slavných v Praze 7, díl první: František Stupka

Ačkoli žil v Praze, narodil se na zámku v obci Ostředek u Benešova. Venkovskou tematiku tak zobrazoval alespoň ve svých veršovaných povídkách (Lešetínský kovář či Ve stínu lípy). Jeho nespokojenost s politickou situací v osmdesátých letech devatenáctého století ho však přiměla napsat i veršované satirické báchorky, v nichž zesměšňoval spory mezi literáty i politický život (například Hanuman). Satiry se již nepustil a začal tímto způsobem psát i prózu. A tak vznikly slavné příběhy pana Matěje Broučka.

Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století je nejúspěšnější povídkou z cyklu „broučkiád“ a zapadá zcela logicky do myšlenkového vývoje Čechovy tvorby. Pražský maloměšťák pan Brouček je výsledkem Čechovy snahy zobrazit typické téma, v němž vyniknou prvky maloměšťácké malosti, kterou autor považoval za jedno z největších nebezpečí v boji za národ (stejně jako se o to snažil ve své poezii). Čech byl velkým samotářem, a proto měl vždy radši psaní než mluvené slovo. Jeho přátelé ho proto považovali za velmi jemného člověka.

Současně se satirami vznikaly také sbírky politické lyriky. V nich Čech vyzývá všechny občany k národní hrdosti a varuje je před nesnášenlivostí. Nejvýznamnějším dílem politické lyriky jsou Písně otroka z roku 1895, které Svatopluk Čech napsal v domě na rohu Ovenecké a Letohradské ulice v pražských Holešovicích. V tomto domě žil pouhých pět let, ale napsal zde svůj největší bestseller. Kniha se snaží volat po spojení národního a sociálního děje. Devadesátá léta již však nebyla tak bohatá na výrazná díla. Písně otroka se však dočkala enormního úspěchu, a ještě během roku, kdy byly vydány, se dotiskovaly, a to dokonce čtyřiadvacetkrát. Jeho lyrika i epika podléhala politické tendenci. Naopak umělecké cítění vždy záměrně potlačoval. I z tohoto důvodu jsou jeho díla někdy kompozičně nevyrovnaná.

Svatopluk Čech podnikl také několik větších cest do zahraničí, například na Kavkaz, k Černému moři, do Chorvatska nebo třeba do Dánska. Poslední léta svého života trpěl střevní nemocí. Té podlehl 23. února 1908, tedy dva dny po svých dvaašedesátých narozeninách, a to v domě číslo 17 v ulici Šimáčkova v Holešovicích. Již pár měsíců po jeho smrti bylo nejen v Praze, ale všude po republice, pojmenováno mnoho ulic, mostů, parků, náměstí i škol na jeho počest. Mezi nimi je například Čechův most v Praze, jenž své jméno nese již od 6. června 1908, tedy tři měsíce od Čechovy smrti. Například Sady Svatopluka Čecha však jeho jméno nesly už za života tohoto (literárně) velmi plodného, ale jinak samotářského umělce.

Dnes, 09:40
Na Jarově v Praze 3 otevřela radnice upravený park v ulici U Kněžské louky. Na...
Dnes, 08:59
Že si 15letý školák zapálí marihuanu? Možná právě učinil první krok do drogového pekla. Marihuana...
Dnes, 07:35
Komerční článek
Praha spustila novou kampaň na základě zážitků skutečných lidí z první linie, kteří denně bojují proti...
Dnes, 07:35
Zóny placeného stání (ZPS) na území Proseka, Střížkova, Krocínky, v Poděbradské ulici a v Nových...
Včera, 21:02
Ve věku 92 let zemřela televizní a rozhlasová moderátorka Kamila Moučková. Uvedla to Česká televize.
Včera, 18:20
Lesy hlavního města nabízí k prodeji sazenice jedlí v květináčích, které je po vánočních svátcích...
Včera, 15:00
Praha 5 má výsledky dalšího ročníku participativního rozpočtu. V něm lidé rozhodují o tom, za...
Včera, 13:00
Čtenáři Městské knihovny v Praze si nově mohou vyzvednout rezervované tituly v většině poboček prostřednictvím...
Včera, 12:31
Pražský okruh u Horních Počernic ve směru na Brno uzavřela dopoledne tragická nehoda. Srazila se...
Včera, 12:20
Školáci z Prahy 6, kteří se, stejně jako jejich vrstevníci z celého Česka, už několik...
Včera, 10:47
Zatímco Penta čeká na stavební povolení první fáze obřího projektu od Zahy Hadid u pražského...
Reklama