Stanislava Jachnická: Postavy, které ztvárňuji, nechávám po představení v divadle

Stačí, aby Stanislava Jachnická pronesla jediné slovo a rázem se vám vybaví prostořeká Phoebe ze seriálu Přátelé. A až ji uvidíte jako Erminii ve hře 5 za 1, kterou právě uvádí divadlo Mana, na Phoebe si nejspíš zase vzpomenete – Erminie je právě tak přímočará a občas až neomalená, jen o pár desítek let starší. O svých oblíbených rolích i o vztahu k Praze, kde žije od dětství, herečka mluví stejně otevřeně.

Od září hrajete ve vršovickém divadle Mana v komedii 5 za 1 italského dramatika Enrica Luttmana. Co vás na této hře zaujalo a co si myslíte, že zaujme diváky?

Při prvním čtení jsem měla smíšené pocity. Hra pro pět žen? To je sice úžasná příležitost pro pět hereček, ale na druhou stranu nám to trochu zužuje pestrost publika. Bude to zajímat i muže? Budou ženské problémy vůbec někoho zajímat? Pak jsem si to přečetla znovu a objevila velkou komediálnost postav a situací, které většina nejen žen, ale i mužů zná. A právě to si myslím, že bude diváky bavit. Nadsázka, místy až absurdní humor, hluboko ukrytá tajemství, o kterých se bojíme nebo stydíme mluvit. Diváci určitě ocení odvahu postav otevřít třináctou komnatu a svěřit se se svým tajemstvím.

Po dobu zkoušení nesmí být nikde hodná

V inscenaci hrajete jednu z pětice žen různých generací, které společně řeší trable s muži i samy se sebou. Jak byste více přiblížila svoji roli?

Hraju dobře situovanou bezdětnou Erminii. Dvaadvacet let žije v manželství, o kterém tvrdí, že nikdy nebylo šťastné. Je zatrpklá a vysazená na muže. Vždycky řekne, co si myslí, bez ohledu na nějaký takt či slušnost. Z absurdní neomalenosti a nevhodné upřímnosti této postavy vznikají velmi komické situace. A to mě moc baví. Beru to jako výzvu, hrát s určitou nadsázkou opak mé přirozenosti. Aneb, jak mi řekl režisér Ondřej Zajíc – po dobu zkoušení nesmíš být nikde hodná, ani doma.

Je v komedii 5 za 1nějaký moment, na který se těšíte?

V podstatě se těším na většinu mých nevhodných, urážejících replik, které vyvolávají konflikt, ale zároveň i velmi zábavné a komické situace. Například když se jedna z postav vyznává ze své lásky k příteli, Erminia jí na to řekne:„Muži umí v posteli velmi dobře předstírat. Přesvědčí tě, že jsi žena jejich života, a pak jednoho dne zjistíš, že to tak dělají se všemi. Jsi jenom otvor, kam ho strčit!“

Branické divadlo se těší na akrobacii, nový cirkus, pantomimu nebo koncerty

Jak moc se musíte jako herečka do své role vžít, ovlivňují některé postavy, které hrajete, i vaše soukromí a naopak?

Spíš než vžít se musím soustředit a uvědomit si, co hraju za postavu a v jaké situaci se nacházím. Postavy, které ztvárňuju, nechávám po představení v divadle, domů je neberu. Ale když se představení teprve zkouší, hodně se o postavách mluví, a člověk sahá i do svých emocionálních zásob a zážitků. Rozebírají se různé situace, které se mně nebo někomu známému staly. Občas může být zkoušení i taková očistná terapie, která vám pomůže dívat se na podobné situace v soukromí jinak, jinak se chovat a jinak je řešit.

Podle čeho si vybíráte role obecně, co vás musí zaujmout, abyste roli vzala?

Takhle to vypadá, že dostávám každý den nějakou nabídku. Jsem ráda za každou roli, která mi je nabídnuta a pravdou je, že zatím jsem odmítla jen několik menších televizních rolí. Razím heslo“práce plodí práci“. Nikdy nevím, jakou spolupráci do budoucna mi přinese přijmutí třeba i menší role. Vždy tam ale musí být nějaká výzva. Buď neobvyklá postava, výborný scénář nebo setkání s uznávaným režisérem.

Divadlo Mana sídlí v budově Husova sboru ve Vršovicích. Jak dobře znáte okolí divadla, co se vám na Praze 10 líbí a co byste tu změnila, vylepšila?

Okolí divadla znám poměrně dobře, protože jsem osm let bydlela za rohem v Žitomírské. Škoda že tenkrát ještě nebyl prostor divadla zrekonstruovaný. Pokud bych v něm nehrála, tak bych určitě byla pravidelným návštěvníkem. Přijde mi úžasné, že Vršovice mají své divadlo. Zatím se zdá, že nás mají diváci rádi a my slibujeme, že si je budeme hýčkat.

Ráda vzpomínám na ranní procházky se psem po Heroldových sadech, kde jsem si buď zacvičila tai-či, nebo vypila přinesené kafíčko pod rozkvetlými stromy. Jako matka s malým dítětem jsem velmi ocenila rychlé nákupy v malých krámcích na Moskevské. Jsem velmi ráda, že i dnes je tam obchůdek s čerstvým pečivem, masna, zelenina a největší radost mám, že knihkupectví na rohu Čechova náměstí je stále na svém místě. Vadu na kráse vidím v nemožnosti v kteroukoliv hodinu zaparkovat.

Stanislava Jachnická v představení-5-za-1
Stanislava Jachnická v představení-5-za-1
(Alena Hrbková)

Jako rodilá Pražačka jistě dobře znáte centrum metropole, kde také hrajete v Městských divadlech pražských. Co se vám na Praze  nejvíce líbí, a je naopak něco, co se vám vadí?

Nedávno jsem si z nostalgie prošla staré centrum, uličky Michalskou, Husovu, Karlovu, kde jsem strávila své studijní roky na DAMU a bylo mi z toho tak nějak úzko. Zmizely malé ryze české hospůdky, krámky s českým zbožím, knihkupectví. A nějak se mi nechce uvěřit, že bábuška či beranice s nápisem Prague je typicky český suvenýr. Malinko jsem se i ztratila, když se mě v obchodě v Michalské zeptal prodavač Where are you from? A když jsem odpověděla česky, tak mi nerozuměl. Já vím, že turistický ruch je důležitý, ale je to jen taková moje melancholie starých časů. Zase na druhou stranu mají budovy v centru nové fasády, zapadlé uličky jsou průchozí a čisté, zrekonstruované pasáže se probudily k životu a zpřístupnily se některé vnitrobloky. Děsí mě horní část Václavského náměstí s magistrálou, kudy procházím, když jdu na představení do Rokoka. Jako řidička jsem ráda, že mohu projet centrem, ale jako pěší návštěvník náměstí musím říct, že je to ohyzdné.

V dětství a mládí jste se věnovala baletu a tanci. Kdy vám došlo, že chcete být herečkou?

Ano, celé dětství jsem jezdila po různých tanečních vystoupeních a milovala jsem tu přípravu, líčení, publikum, potlesk. Tam podle mě vzniklo mé rozhodnutí stát na jevišti profesionálně. Ale nevěděla jsem, jestli jako tanečnice nebo herečka. V páté třídě jsem poprvé hrála divadlo – rádce Bonifáce v Sůl nad zlato. Asi jsem se chtěla předvést před jedním spolužákem, tak jsem po představení poprvé nahlas vyslovila, že chci být herečkou. Všichni se mi vysmáli, tak už jsem to pak nahlas neříkala, ale tam asi vzniklo to rozhodnutí.

Stanislava Jachnická v seriálu Ulice
Stanislava Jachnická v seriálu Ulice
(TV Nova)

Pochopila jsem, co je bohémský život

Jak vzpomínáte na svá studia na DAMU? Přineslo vám studium to, co jste od něj čekala?

Studium na DAMU mě bavilo, ale spíš než že bych se něco naučila, jsem pochopila, co je bohémský umělecký život, chodila jsem se skoro každý den dívat do divadel na svoje pedagogy a cítila se být součástí toho uměleckého světa. To pravé studium za pochodu přišlo až v prvním angažmá v Pardubicích. Tam už mi moje srandičky neprocházely a tvrdě se pracovalo. Hrála jsem až dvaatřicet představení měsíčně. Ráno pro děti a večer buď v domácím divadle nebo na zájezdu.

Hrajete v divadle, v seriálech, ve filmech, hodně se věnujete dabingu, napsala jste divadelní hru a vyzkoušela si i režii. Jak se vám daří to všechno skloubit?

Takhle to vypadá, že dělám všechno najednou. Ale na každou „disciplínu“ mám dost času. Hlavně se snažím nehonit mnoho zajíců, jak se říká, a soustředit se jen na tu jednu věc, kterou zrovna dělám. Samozřejmě je ale i možné jít ráno v šest hodin natočit čtyři obrazy Ulice, v deset hodin na zkoušku do divadla, ve tři odpoledne na dabing a večer od sedmi hrát. Říká se tomu „plné dojení“. Když jsem byla mladší, a jelikož jsem byla na volné noze, tak jsem byla tak zvaně ráda pod tlakem. Dneska ale potřebuji čas na sebe, na rodinu, na sport, na psa a na jídlo. Vypadá to legračně – na jídlo, ale při celodenním nasazení a stresu se buď odbudete fast foodem, nebo nejíte. V ideálním případě si nosíte krabičky, když se vám chce navařit si je.Takže dneska si práci plánuji tak, abych se stihla i najíst.

Pokud si můžete vybrat, co je vám bližší, kde se cítíte lépe, co vás nejvíce baví?

Baví mě všechno stejně. Spíš bych řekla, že se těším na to, co zrovna nedělám. Ze všeho se po delší době stane rutina. Takže po několikadenním natáčení se těším do klidu dabingového studia a po letních prázdninách zase do divadla.

 

Jaký se liší příprava na divadelní výstup, filmové či televizní natáčení, dabování a režírování?

Pro všechny tyto „disciplíny“ je důležitá koncentrace nadaný výkon. U divadelního výstupu si musíte v hlavě uvědomit, do jaké situace na jevišti přicházíte a věrohodně do ní zapadnout. Před diváky máte jen jeden pokus. Při natáčení se také musíte soustředit na situaci, ale máte i opravné pokusy, dokud není režisér spokojený. Na rozdíl od jeviště se v dekoraci musíte pohybovat podle přesně daných technických pravidel. Většinou máte vyznačené místo, kam máte dojít, eventuálně si sednout na židli, se kterou nesmíte hnout, ani se třeba opřít bez povolení kameramana. A pak je záběr jen na vás, to znamená, že partner, se kterým vedete dialog, vůbec nemusí být přítomen a vy si ho jen představujete. Je to hodně technická záležitost, u které musíte vypadat přirozeně. V tomhle je natáčení těžší než divadlo, kde přece jen máte možnost větší technické improvizace a partner (pokud nezapomene přijít na výstup) je vždy přítomný. Na dabing se nepřipravuji, pouze se v autě několika jazykolamy rozmluvím. A co se týče režie, tam si jen uvědomím, o čem je situace, kterou zkoušíme, a co chci, aby mi herci zahráli, a pak už při zkoušce jen vycházím z toho, co mi předvedou.

Televizní diváci vás znají asi nejlépe z „nekonečného“ seriálu Ulice. Jaké bylo hrát v takovém projektu?

Znamenalo to disciplínu a koncentrovanost na text v šest hodin ráno. Za těch dvanáct let jsem si mohla vyzkoušet různé situace před kamerou, kdy vypadám civilně, kdy ubrat nebo naopak přidat. Brala jsem to jako pravidelný trénink před kamerou. Každá pravidelnost se stane návykem, takže v tomto smyslu mi to dodalo sebevědomí a klid před kamerou a také jsem se naučila rychle si zapamatovat text. Navíc jsem se vždy na natáčení těšila, protože jsem byla většinou v „dobré společnosti“ pánů Hanuše a Svobody, což bylo zárukou veselého natáčení. Vlastně skoro pokaždé se muselo natáčení na chvíli přerušit a počkat, až jsme se přestali smát.

Nadabovala jsem i Jeana-Clauda van Damma

Hodně se věnujete dabingu. Existuje nějaká herečka nebo postava, které byste ráda propůjčila svůj hlas?

Spíš než herečka mě zajímá postava, kterou ztvárňuju, ale nemám žádnou vysněnou. Za těch třicet let co dabuju, už jsem dabovala všechny možné typy lidí, zvířat a animovaných figurek. Dokonce jsem nadabovala v akční scéně i muže – Jeana-Clauda van Damma. Vzniklo to tak, že jsem večer přišla do studia, kde byl obrovský zmatek, protože Jiří Pomeje zapomněl nadabovat důležitou bojovou scénu a odjel na dovolenou. Druhý den měl jít film do vysílání a jediný člověk, který tam byl k dispozici, jsem byla já. Tak jsem se pochlapila a hlubokým dechem a citoslovci nadabovala divoký souboj.

Je některá z rolí které jste dosud hrála nebo dabovala vaše oblíbená, máte ji raději než ostatní?

V divadle jsem ráda hrála roli Lorny v představení Lorna a Ted, které jsme s Hynkem Čermákem hráli přes deset let v komorních prostorách divadla ABC – Malém Ábíčku a v Rokoku. Po tak dlouhé době už tu postavu berete tak trochu jako součást svého života a vytvoříte si k ní bližší vztah. Moc mě to bavilo, protože jsme si s Hynkem na sebe vymýšleli drobné vtípky, anebo se dost často stávaly nepředvídatelné situace. Například jsem měla jít do pokoje, kde se odehrávala následující scéna, ale zůstala mi v ruce klika a já nemohla vejít. Tak jsem to rychle vyřešila tím, že jsem vešla stěnou, což byla průhledná látka, aby bylo vidět, co se v tom pokoji odehrává. Diváci pochopili, začali se smát a my s Hynkem nakonec taky. Po čtyřicítce už ale bylo těžké předstírat, že jsem mladé děvče a panna, tak jsme představení přestali hrát.

V dabingu jsem také přilnula k rolím, které díky své seriálové úspěšnosti měly několikaleté pokračování. Byla to Nikita alias Peta Wilson ze seriálu Brutální Nikita. Obdivovala jsem její klidný projev a velmi zvláštní osobité herectví, stylové oblečení. Další moje oblíbená postava je samozřejmě Phoebe alias Lisa Kudrow z Přátel. Phoebe je prostě nejvíc. Je to zdroj věčného humoru, spontánnosti, herecké inspirace. Nejzábavnější a nejradostnější dabingová práce. I díky tomu, že jsme to dabovali na Kavčích Horách, starým klasickým smyčkovým způsobem.Ve velkém studiu, kde jsme mohli být všichni Přátelé pohromadě. U stolečku vedle nás byl přítomen i pan režisér Sobotka. Dialogy vznikaly velmi přirozeně. Prostě jsme si podle textu odpovídali, reagovali na sebe a občas si i nějaký ne úplně povedený překlad textu upravili do vtipnější podoby. Velmi jsme se přitom bavili. Dneska se dabuje tak, že jste ve studiu sama, bez kolegů, režie je vedle v místnosti, a vy to máte za úkol co nejrychleji nadabovat, bezchybně přečíst, dát nějaký výraz, a hlavně se na nic neptat a nezdržovat.

Máte nějaký herecký sen, existuje nějaké hra nebo role, po které toužíte, kterou byste si ráda zahrála?

Herecké sny jsem měla na DAMU a první roky u divadla. Chtěla jsem hrát všechny ty shakespearovské hrdinky, ale nikdy jsem nebyla typ naivky, takže mě Julie nebo Ofélie minuly. Při předváděčkách na DAMU jsem si ale zkusila lady Macbeth, v divadle jsem hrála Violu ve Večeru tříkrálovém a Beatrici v Mnoho povyku pro nic, a zjistila jsem, že mě ty akční hrdinky baví víc. Dneska vysněnou roli nemám. Vzniká spousta nových her se skvěle napsanými figurami, takže se spíš těším na nabídku z divadla. Anebo je možnost napsat si roli přímo sobě na tělo. Ale na to zatím nemám dostatek inspirace a možná i talentu. S psaním her jsem sice už začala, ale jsou to dvě komediální detektivní hry, které hrajeme ve sklepení pivovaru v Dolních Počernicích. Diváci mají možnost ovlivňovat vyšetřování vraždy a hádat kdo je vrah.

Stanislava Jachnická ve hře Ta třetí
Stanislava Jachnická ve hře Ta třetí
(Alena Hrbková)

Měla jste období, kdy jste cítila, že vás práce herečky nenaplňuje? Co si myslíte, že byste dělala, kdybyste se nestala herečkou?

Někdy máte menší roli, při zkoušení představení čekáte na svůj výstup celé dopoledne, pak na vás třeba ani nedojde, a říkáte si, proč to vlastně dělám? Takové plýtvání časem. Ale pak nastane okamžik, kdy se vám povede představení, baví vás reakce lidí, cítíte to propojení s publikem a říkáte si – jo, kvůli tomuhle to dělám.

A co bych dělala, kdybych nebyla herečkou? V dětství jsem měla několik alternativ – kosmonautka, letuška, učitelka, kaskadérka nebo choreografka

Věnujete se prý hodně sportu. Který je váš oblíbený a jaké sportovní disciplíny jste vyzkoušela?

Nepocházím ze sportovní rodiny, spíš jsem tancovala, takže ke sportu jsem si musela najít cestu sama až v dospělosti. Chodím na tréninky volejbalu. Baví mě to zvláště proto, že je to hra, kterou si můžeme zahrát celá rodina. Manžel ho kdysi hrával a syn hraje profesionálně za Odolenou Vodu. Před lety mě uchvátil kickbox a spinning. Dokonce jsem pár hodin spinningu vedla. Teď podle lenosti střídám jógu, body pump, lezení na stěně.

Jak nejraději trávíte chvíle volna? Máte kromě sportu ještě nějaké koníčky, zájmy, záliby?

Až se vrátí vše do normálu, tak bych ráda cestovala po světě. Mám ale ráda i procházky nebo túry po Čechách. Máme chalupu v Lužických horách, kde je stále co objevovat. Takže chvíle volna většinou trávím tam. A když se ptáte na koníčky, mám takový jeden zvláštní, který bych doporučila. Kryocentrum na Lhotce. Chodím tam pravidelně kvůli imunitě, regeneraci těla a hlavně hlasivek. Také je to velká zábava, vydržet čtyři minuty v mínus 120 stupních.

Co je pro vás největší relax, jak vypadá váš všední den, když náhodou nic nemusíte?

Když jsem v Praze, tak se vždycky najde něco, co musím udělat, protože moje první myšlenka, když mám volno, je dohnat resty. Ať už se jedná o úřady nebo úklid. Druhá myšlenka je jít si zasportovat. Do toho nákupy, venčení psa, a máte den zaplněný. Takže pokud chci opravdu jen odpočívat, musím odjet mimo Prahu. Na chalupu nebo za dcerou na Boží Dar, a tam chodit na dlouhé procházky nebo si celý den jen číst. Pustit z hlavy starosti a povinnosti.

2_Ta třetí_Denisa Pfauserová_Lukáš Jurek_Stanislava Jachnická_foto Alena Hrbková_repro zdarma
Denisa Pfauserová, Lukáš Jurek, Stanislava Jachnická; foto Alena Hrbková
(Vršovické divadlo MANA)

Co vám v poslední době udělalo radost?

Radost mi dělá štěně australského honáckého psa Ramon. Chodím s ním na procházky i na výcvik a baví mě pozorovat jeho vývoj. A pak mi ještě radost udělal záhon levandulí na chalupě, které se bez nějakého mého velkého přičinění rozrostly do „provensálských rozměrů“. Ještě nikdy se mi totiž takhle krásné trsy nepovedly vypěstovat.

Jaké jsou vaše nejbližší plány, co vás čeká, na co se těšíte, co připravujete?

Teď se připravuju na premiéru– 5 za 1 v divadle Mana. Zkoušení je velmi náročné, protože jsme stále všechny na jevišti a máme hodně textu. Pak bych měla mít trochu volněji, takže se chci věnovat amatérskému spolku ĎAS z Krompachu a připravit s nimi nové představení.

Stanislava Jachnická

  • narodila se v Praze
  • od mládí se věnovala baletu, poté výrazovému tanci ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Vystudovala střední ekonomickou školu a herectví na DAMU
  • tři roky byla v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. Posléze ji diváci mohli vidět v Hradci Králové, v Kladně a na a na několika pražských scénách. V současné době působí v Městských divadlech pražských nebo vršovickém divadle Mana
  • televizní diváci ji znají z například filmů P.F. 77, Postel, Dům poslední radosti a dalších, z pohádek či ze seriálů Ulice, Policie Modrava, Atentát nebo Svatby v Benátkách
  • je také vynikající a často obsazovanou dabérkou. Její nejslavnější postavou je Phoebe ze slavného seriálu Přátelé
Dnes, 18:20
Se změnou v provozu mobilních sběrných dvorů musejí počítat obyvatelé šesté městské části. Důvodem je...
Dnes, 17:40
Fotografie zahraničních filmových celebrit zachycených objektivem Miloše Fikejze, filmového publicisty, encyklopedisty a fotografa, můžete obdivovat...
Dnes, 17:00
Komerční článek
Momentálně nabízíme: BYTY Nabízíme byty v moderních bytových domech, vysokého standardu a urbanistickou funkcí. Projekty...
Dnes, 17:00
Nebojácný strážník městské policie v době svého volna zadržel sedmnáctiletého mladíka, který spolu se svým...
Dnes, 16:20
Policie už ukončila vyšetřování lednového pádu muže pod metro ve stanici Anděl a navrhla podání...
Dnes, 14:20
Na pražské Jižní spojce začne ve středu 23. září poslední fáze oprav. Rekonstruován bude pravý...
Dnes, 13:00
Pražskou zoologickou zahradu navštívilo letos zatím přes 800 tisíc návštěvníků. Přes toto číslo se návštěvnost...
Dnes, 12:20
Vadí jim zejména, že to nekonzultoval s koaličními Spojenými silami pro Prahu (TOP 09 a...
Dnes, 11:00
Pražští kriminalisté vyšetřují vraždu muže, jehož tělo našli v pátek v suterénu jednoho z domů...
Dnes, 07:35
Vedení hlavního města chce mít zástupce v Ústředním krizovém štábu. Důvodem je to, že v...
Včera, 18:35
Vladimír Holan (16. září 1905 v Praze – 31. března 1980 tamtéž) byl jeden z...
Reklama