Války mu vzaly rodinu, našel ji po 42 letech

Poté co narukoval do války, si rodina myslela, že zemřel. On však zůstal na druhé straně Evropy, kde se usadil. Téměř půlstoletí trvalo, než se mohl vrátit a spatřit svého syna. Příběh Josefa Kefurta je tak podivný, že se zdá až neuvěřitelným. A přece se stal.

Tajuplné životní osudy rodiny Kefurtových se začaly psát před první světovou válkou. V pražských Čakovicích, které tehdy ještě pražskými nebyly, se staral o zeleninu a květenu místní zahradník Kefurt se svým synem Josefem. I jeho poklidný život plný vůně a barevné krásy změnil 28. červenec 1914. V tento den vyhlásil císař František Josef I. válku Srbsku. Mladý Josef Kefurt musel narukovat společně se svými kamarády hájit zájmy mocnářství. Rozloučil se se svou láskou, slečnou Čvančarovou. Ovšem, zatímco on budoval zákopy, ona mu porodila syna Josefa, který dostal její jméno.

Čakovická věznice vzbuzovala respekt

Slečna Čvančarová měla ale potíže se zrakem a později oslepla úplně. Byla v ústavním léčení a její syn zůstal u dědečka Kefurta v Čakovicích. Pro něj to byla platná pomoc a náhrada za jeho vlastního syna Josefa, který se z války, jako většina mladých chlapců, nevrátil.

Josef přežil

Osud však zařídil vše obráceně. Josef Kefurt žil. Po útěku z rakouské armády přeběhl k Rusům. Dostal se do vesnice, kde mu ale místní řekli, že všichni zběhové budou po návratu zastřeleni. Josef dostal strach a o návrat už nestál. Navíc se tam seznámil s vdovou po ruském vojínu, která byla již matkou tří dětí. Začal znovu zahradničit, dělat otce třem dětem a manžela nešťastné vdově.

Chcípali v zákopech a jejich rodiny doma hlady. První světová válka očima libockého faráře

Druhá válka a další strasti

Až po druhé světová válce napsal rusky čakovické učitelce Vlastníkové. Na odpověď čekal s netrpělivostí mnoho dní. Až najednou přišla. Paní Vlastníková mu odepsala a v dopise barvitě vylíčila i tragédii rodiny Čvančarovy z roku 1945. Po smrti Josefova otce, starého pana Kefurta, převzal zahradnictví v Čakovicích jeho vnuk Josef Čvančara (syn Josefa Kefurta). Ten měl už v době druhé světové války dvě malé děti.

Dne 25. března 1945 byl na oblast kolem Čakovic proveden letecký nálet a celá rodina Čvančarova se schovala před bombami do prázdného bazénu. Pan Čvančara si ale na poslední chvíli vzpomněl, že v kuchyni nechal protektorátní osobní průkazy. Vylezl z bazénu a odběhl do nedalekého baráčku. Zapomnětlivost mu zachránila život. Ve vteřině se stal vdovcem. Manželku i obě děti roztrhala exploze bomby, která zasáhla přímo jejich úkryt.

Konec války na Mělnicku: bitva o most u Kostelce nad Labem

Na pomníku viděl své jméno

Snad pod vlivem této zprávy se rozhodl Josef Kefurt požádat sovětské úřady o povolení cesty do naší republiky. Po 42 letech, v roce 1956, uviděl opět svou vlast i Čakovice, kde prožil dětství. Přijel z Prahy trolejbusem až k železničnímu přejezdu. Směr další cesty určil podle věže místního kostela. Ta jediná totiž zůstala stejná, zbytek obce se totiž změnil k nepoznání. Je až nepředstavitelné, jaké asi pocity má člověk, který se vrací do svého rodného města po dvaačtyřiceti letech. Takřka nic nebylo takové, jaké bylo, když těmito ulicemi odcházel na bojiště v době první světové války.

Josef se tedy vydal cestou ke kostelu. Než však k němu došel, prohlédl si v městském parku i sochu Jana Husa. A tam pod reliéfem ruského legionáře objevil i své jméno. Okamžik, kdy se mu před očima promítl celý život. Nakonec ale cíl své cesty našel.

Domů, domů

Po šťastném shledání se synem, kterého viděl poprvé v životě, v jeho dvaačtyřiceti letech, se rozhodl k návratu do vlasti. Odjel zpět do Sovětského svazu. Po projednání všech formalit se těžce rozloučil s dospělými dětmi, které vychoval, se ženou, se kterou prožil největší část života, a vrátil se zpět do Čakovic.

Trolejbusy jsou v Čakovicích stále živou vzpomínkou

Šťastný konec smutné lásky

Jeho stará láska a matka jejich syna, již slepá, žila v té době se svou ošetřovatelkou v pražských Holešovicích. Celý život se živila hrou na harmoniku. Hrávala s houslistou, také slepým. Angažoval ji dokonce i režisér pro výstup ve filmu. Po smrti partnera prožila své stáří právě v Holešovicích. Tam ji také našel Josef Kefurt. Tak, jak ji viděl v roce 1914, když musel narukovat do c.k. armády, viděl ji i téměř po půl století. Jako by to všechno byl jen ošklivý sen, ze kterého se právě teď oba probudili. Josef se ke své lásce nastěhoval a společně žili až do její smrti.

Dnes, 09:59
Srážka dvou vlaků, při níž přišlo o život 42 cestujících, se stala v pražských Kbelích...
Dnes, 09:05
Entomologové žádají veřejnost o pomoc při hledání denních motýlů na území hlavního města Prahy. Do...
Dnes, 07:38
V rychlém sledu po květnovém otevření prvních čtyř tříd tzv. Center interaktivní výuky otevřelo ve...
Včera, 17:50
Klasický titul Cyrano z Bergeracu v novém přebásnění, světovou premiéru původní hry Srpnové světlo napsanou...
Včera, 13:11
Letní dovolenou „odpískala“ letos řada lidí kvůli pandemii koronaviru. Jednoduše se bojí vycestovat k moři....
Včera, 08:07
Tradičním cílům rodinných výletů – klasickým zoologickým zahradám – v poslední době roste zdatná konkurence....
8.7.2020
V rámci podpory kulturních institucí v době po koronavirové krizi se hlavní město rozhodlo umožnit...
8.7.2020
Národní muzeum otevřelo 2. července v pořadí už čtvrtou „pokoronavirovou“ výstavu, tentokrát s názvem Poklady...
7.7.2020
Malostranská beseda v červenci absentuje, přesněji se soustředí na program na Střeleckém ostrově. Muzika ale...
7.7.2020
Hlavní město schválilo dva dotační programy na rok 2021. V prvním z nich rozdělí dotace...
Reklama