zavřít mapu
Plány na změny v pražské infrastruktuře i výstavba chybějících bytů nejsou jen palčivou otázkou dnešních dnů. Před zásadními rozhodnutími stáli Pražané nesčetněkrát. Příliš se však neví o plánu na zavezení Čertovky a výstavbě nové moderní čtvrti na Kampě.
Přelom 19. a 20. století byl dobou, která nevratně změnila tvář staré Prahy. Území dnešního Josefova a přiléhající části Starého Města, které bylo územím bývalého židovského ghetta se stalo předmětem velké pražské asanace. Hlavními důvody byly nevyhovující hygienické podmínky této čtvrti, závadnost studniční vody, neexistence kanalizace a přelidněnost. Další argumenty byly ryze technického charakteru, tedy například úzké a křivolaké středověké uličky. Zkrátka, centrum Prahy neodpovídalo představě české politické reprezentace.
Ovšem, ne všichni však byli pro tak razantní změnu tváře staré Prahy. V roce 1900 tak vznikl Klub za starou Prahu na protest a obranu proti ničení stavebních a kulturních památek v době rozsáhlých asanačních úprav Prahy. K čelním představitelům organizace patřil spisovatel Vilém Mrštík.
Pod manifest přátel staré Prahy se už v roce 1896 podepsaly osobnosti jako Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais, Alois Jirásek, Karolína Světlá, Alfons Mucha, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer a další.
Ztráty na pražských památkách byly tou dobou značné. Jmenujme například zbourání domu čp. 600 U Hřebene v Celetné ulici, na jehož místě byl postaven obchodní dům nebo zbourání tří domů v Mostecké ulici, kde vyrostla novostavba Malostranské záložny.
Pražští radní v této době uvažovali i o zasypání koryta Čertovky a výstavbě moderní městské části na Kampě. Jednalo se o návrh A. Balšánka, který počítal s novými reprezentativními budovami v prostoru Kampy. Realizována měla být i stavba budovy Národní galerie podle plánů Josefa Gočára. Celý projekt nakonec dokázal Klub za starou Prahu zastavit.
Z kostela sv. Michala pak měl být plně komerční prostor.
Demolice budov začaly již v roce 1895, masivní bourání ale probíhalo až od konce roku 1896, kdy se z domu museli vystěhovat nájemníci. Akce měla skončit v roce 1903. Tehdy byl však asanační zákon prodloužen o deset let a poté se každých deset let prodlužovalo dál až do roku 1943. Největší asanační zásahy však proběhly do roku 1914.
