zavřít mapu
Větrný mlýn holandského typu z roku 1722, jeden z nejstarších u nás, patřící klášteru benediktinů od sv. Markéty, stojí v Břevnově v místech, kterým jsme z nejasných příčin uvykli říkat Petřiny.
Již v 17. století zde stával klášterní hospodářský dvůr, jehož součástí byl pravděpodobně i dřevěný větrný mlýn.
Na internetových stránkách penzionu, který dnes ve mlýně funguje, stojí, že ho nechal v roce 1277 postavit opat Godefrid. Dlužno dodat, že v roce 1277 byl opatem jistý Martin I. a opat jménem Godefrid nebyl v Břevnově nikdy předtím ani potom. Tak to stojí v pamětech mnicha Bonifáce Holuba. Proto bude historicky nejpřesnější, když napíšeme, že větrný mlýn tu stával odpradávna.
Vznik zděného mlýna je uváděn v souvislosti s barokní přestavbou kláštera, za jehož stavitele je považován Kryštof Dientzenhofer. Někdy bývá psáno, že Dientzenhofer byl i stavitelem mlýna, ale písemné doklady o tom nejsou.
Kryštof Dientzenhofer (1655 v St. Margarethenu u Brannenburgu, Bavorsko – 1722 v Praze) byl český architekt a stavitel vrcholného baroka. Jeho nejvýznamnější stavbou je kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. Jeho synem byl slavný barokní architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer.
Na malém kamenném portálku mlýna je letopočet 1722, patrně rok dokončení stavby. Mlýn holandského typu je válcová stavba o průměru i výšce devět metrů. Má dvě podlaží. Střecha je kuželovitá, nízká, krytá bobrovkami.
Roku 1840 byl vedle něj postaven mlýn druhý, rovněž holandského typu, menší a štíhlejší. Stržen byl roku 1912 při přestavbě areálu.
Do roku 1794 provozoval mlýn klášter, v tom roce do něj přišel mlynář Jakub Kohoutek z Nesvačil u Bystřice (což je u benešovského letiště) se svojí vyvolenou Lidmilou, dcerou mlynáře z Konopiště. Jejich syn František, pochopitelně rovněž mlynář, se 3. května 1834 stal otcem Ondřeje Kohoutka, o což se větší měrou zasloužila jeho žena Anna, dcera strahovského šafáře Martina Kejmara (přízeň Petra Fastra).
Z Ondřeje se stal čtvrtý starosta Velkého a Malého Břevnova, Horní Liboce a Tejnky, starostoval plných 13 let, v letech 1867–1880, což nebylo až tak obvyklé, a šlo tedy o muže velmi váženého. Pro představu, jak vypadala taková mlynářova rodina, si povězme, že Ondřej měl celkem šest sourozenců – pět sester a bratra. Věkové rozpětí dětí bylo 15 let.
Ondřej Kohoutek se v pětatřiceti letech oženil, 26. dubna 1869 si u svatého Jiljí vzal o 14 let mladší Bohumilu Kaftanovou (1848–1915), dceru majitele statku v Chvalech. Mezi roky 1869–1880 porodila Bohumila šest dětí: Zdenku (* 1872), Vlastimila (* 1874) a Marii (* 1880) a dvě mrtvá děvčátka a chlapce.
Ondřej Kohoutek sám sebe nezval mlynářem, nýbrž „gruntovníkem“ a až po roce 1876 se uváděl jako „majitel usedlosti“ nebo „majitel mlýna“. Zemřel 11. září 1909 na chronický zánět ledvin. Pochován je v Břevnově ve vegetací zarostlém hrobě v těsné blízkosti rovu svého příbuzného Petra Fastera.
Jak jsme uvedli, starostou byl Ondřej Kohoutek dlouhých 13 let. K období jeho „vlády“ řekněme, že po roce 1874, kdy se z obory Hvězda odstěhoval sklad střelného prachu, počalo se v Horní Liboci a Malém Břevnově čile stavět, celkem to čítalo 31 domů.
V září 1868 byl v Tejnce zřízen poštovní úřad. V roce 1873 pak založen spolek dobrovolných hasičů ve Velkém Břevnově, o dva roky později v Malém Břevnově. A v posledním roce Kohoutkova starostování řemeslníci z Břevnova a okolí se sdružili ve Spolek řemeslnicko-živnostenský se sídlem v Tejnce.
V mlýně na Větrníku se mlelo pravděpodobně do konce 80. let 19. století. V roce 1899 jej – patrně ve velmi zanedbaném stavu – koupil pražský restauratér Jan Josef Černohorský a patrně v roce 1912 k mlýnu přistavěl obytnou budovu. Ve dvoře zřídil letní restauraci, která fungovala do roku 1927.
Osoba toho pána je nám trochu tajemnou, v seznamu obyvatel k roku 1910 není, zato jsme nalezli Josefa Černohorského, hostinského v Kinského zahradě a na Nebozízku, Smíchov č. 99, Karlova třída 1 (dnešní Holečkova). V tomto případě mohlo jít o Josefa Černohorského (1871–1933), jehož stopu jsme nalezli na břevnovském hřbitově a na jehož rovu stojí „restauratér a velitel svazu národních gard“. Nabízí se, že by mohlo jít o syna, ale důkaz pro to nemáme žádný.
Uděláme teď velký skok v čase, ale informací z doby temna se nám nedostává. Po roce 1990 byl mlýn opraven a jeho hospodářské objekty změněny na penzion. Mají tu šest pokojů a můžete využít bezpečnostní trezor na recepci, praní a žehlení oděvů a tenisový kurt. A že je v místě také restaurace, o tom vůbec nepochybujte.
