zavřít mapu
V pondělí 18. června si připomeneme 76. výročí tragické smrti našich parašutistů v kryptě kostela Cyrila a Metoděje. A stále se spekuluje, zda se přece jen nemohli zachránit.
Série tragických dat začíná 27. května 1942 nakonec úspěšným pokusem o likvidaci říšského protektora Reinharda Heydricha, na kterého zaútočili Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Zraněný protektor zemřel 4. června 1942 a 10. června byla z Hitlerova rozkazu „k usmíření jeho smrti“ vyhlazena středočeská obec Lidice. První stopu vedoucí k parašutistům zachytilo gestapo až 16. června a to pouze v důsledku zrady dalšího parašutisty, Karla Čurdy.
Potom už bylo jen otázkou času, kdy Němci obklíčí parašutisty v jejich posledním úkrytu. Stalo se tak 18. června 1942 po čtvrté hodině ranní. Proti přesile 800 německých vojáků neměli českoslovenští parašutisté šanci. Přesto vydrželi bojovat celých sedm hodin. V beznadějné situaci šest z nich spáchalo sebevraždu, sedmý podlehl utrpěným zraněním. Muselo to ale dopadnout právě takhle?
Do kostela se jako první přesunul již 28. května Jaroslav Švarc z výsadku Tin, po něm Jan Kubiš (Anthropoid) a Josef Valčík (Silver A), Josef Bublík a Jan Hrubý (oba Bioscop), následoval Adolf Opálka (velitel Out Distance) a jako poslední 1. června Jozef Gabčík (Anthropoid). Původně se mělo jednat jen o dočasný úkryt a počítalo se s tím, že parašutisté se při vhodné příležitosti přemístí mimo Prahu. To čekání muselo být úmorné a možná již tehdy parašutisté přemýšleli, a to zcela logicky, jak z kostela ven nějakou podzemní cestou.
Pokusili se oni sami prokopat do nějakých dalších podzemních prostor, nejspíše kanalizace? Poprvé se tato informace objevuje v hraném filmu Jiřího Sequense st. Atentát z roku 1964, kde se o to pokouší Jozef Gabčík ztvárněný Ladislavem Mrkvičkou. V kryptě lze také nalézt metr hlubokou a metr širokou díru ve zdi pod okénkem, není však doloženo, že je dílem ukrytých parašutistů. Kdo a kdy ji vyhloubil, se však také neví.
Je pravda, že podél zdi kostela vede, resp. vedla průchozí kanalizační stoka z roku 1896, ta se však zanedlouho, už v ulici Na Zderaze, zužuje do obyčejné kanalizační stoky o průměru 35 cm. Další případně dosažitelná kanalizační stoka měla průměr dokonce jen 25 cm. Parašutisté se mohli ovšem prokopat ještě do nějakého, dosud neznámého historického podzemí. Únikovou štolu by ovšem museli hloubit v nestabilní navážce hrozící každou chvíli zřícením.
Důslední a přepečliví Němci nejenže nechali hlídat všechny výstupy kanalizačních stok, které by připadali v úvahu, ale ještě si podle dostupné dokumentace ověřili, že kanalizací z krypty zcela jistě uniknout nelze. Když 18. června ráno kryptu obklíčili, byli si úspěchem celé akce zcela jisti.
Bylo by krásné, kdyby se parašutistům z krypty podařilo uniknout a všichni bychom jim to jistě přáli. Tak mají končit hrdinské příběhy – a ne posledním nábojem v dlani schovaným pro sebe. Dějiny však v tomto případě byli krutější než alespoň hypotetický šťastný konec.
