Valašská obec Prlov se během druhé světové války stala svědkem hrůzostrašných událostí. Ač se o tom příliš neví, stejně jako nedalekou Ploštinu ji čekal podobný osud, o kterém rozhodli němečtí okupanti. Bylo však potřebné všechno to zlo, bolest a utrpení čtrnáct dní před koncem války? I toto je jeden z dalších důkazů o zrůdnosti nacismu a německé dobyvačné politiky během druhé světové války.
V Prlově dnes žije 496 obyvatel, nejedná se tak o nikterak velikou obec. Její obyvatelé byli ale vždy hrdými bojovníky za svá práva. Je známá účast místních lidí na protihabsburských povstáních spojených s válečnou vřavou třicetileté války, kdy se Valaši, kteří byli protestantské víry, přidali na stranu nepřátel Katolické ligy. Se zbraní v ruce se tak postavili na stranu Švédů proti své vrchnosti a vojskům olomouckého arcibiskupa. Další pak pro švédské oddíly vykonávali špionážní práci a zajišťovali potraviny (tolik typický sýr, ale i máslo, zvěřinu či drůbež). Jejich „revoluce“ však byla poražena a prlovský lid čekalo zúčtování. Následovala poprava nejméně 200 lidí, která byla provedena v nedalekém Vsetíně v únoru 1644. Kolik z uvedeného počtu bylo prlovských občanů, se ale s určitostí nedá říci.
Netrvalo to dlouho a přišel rok 1663 a vypálení části vesnice. Osmanská vojska, která drancovala zdejší krajinu, zabila 23 občanů obce a neznámý počet jich odvlekla do otroctví.
Další ztráty na životech přišly s vypuknutím první světové války, podobně jako v celé říši. Ta největší tragédie však měla teprve přijít. Píše se 23. duben 1945, do konce války zbývá 14 dní. V ranních hodinách obklíčilo celou obec zhruba 600 příslušníků německého komanda pod vedením SS-Obersturmführera Ericha Wieneckeho a speciálního oddílu SS-Jagdgruppe 232 „Josef“, v jehož čele stála dvojice esesmanů SS-Obersturmführer dr. Walter Pawlofski a SS-Oberscharführer Kurt Werner Tutter.
Německé jednotky občany vyslýchaly do odpoledních hodin kvůli údajné pomoci partyzánům. Útočníci potom vypálili osm usedlostí, ve kterých uhořelo 15 lidí. Celkové ztráty na životech byly v důsledku akce ještě vyšší: tři občané byli aktivními partyzány a byli oběšeni, jeden muž, který unikl z hořícího domu, byl později vypátrán gestapem a spolu s dalšími dvěma lidmi nejdříve mučen a potom zbaběle popraven. Celkový počet obětí byl 23.
Zajímavostí je do jisté míry fakt, že po masakru v Ploštině se jednalo o další akci jednotek, kterým velel nechvalně známý Otto Skorzeny.
Na závěr zbývá ještě doplnit, že jeden z velitelů akce Kurt Werner Tutter po válce uvízl v síti komunistické tajné služby a byl naverbován jako agent kontrarozvědky.
Zdroj:
www.obecprlov.cz
Roman Cílek: Smrt na prahu života 1985, R. Cílek: Den, kdy udeřilo zlo 2010, L. Navara: Smrt si říká Tutter
Peřinka, F. V.: Vizovský okres. Vlastivěda moravská. Brno 1907
