Vlasta Burian jako svérázný přednosta stanice, který zvládne každou problematickou situaci, je na filmovém plátně už neuvěřitelných 84 let. I přes toto obrovské časové období nachází neustále nové a nové diváky. I to je důkazem nadčasovosti tohoto filmu a hereckého umění krále komiků, ale nejen jeho.
Premiéra filmu režiséra Jana Svitáka se konala 12. dubna 1941. Venkovské nádraží, na kterém se celý film odehrává, bychom na českém venkově dnes ale hledali marně. Jak jistě každý tuší, filmová stanice Mokré nad Soupravou byla vymyšlená a nikde v Čechách se žádná podobná obec nevyskytuje. Natáčení probíhalo jak v ateliérech, tak na existujícím nádraží Praha-Jinonice. To se ve filmu objevuje v závěrečné scéně, kde zpívající Vlasta Burian odjíždí.
Některé scény byly skutečné
Jednou z nejpopulárnějších scén filmu je jistě ta, kde Vlasta Burian přijímá telegram před inspektorem transverzální dráhy Kokrhelem, který mu přikazuje, aby na něj také odpověděl. Burian však nevěděl, oč jde, a do telegrafu začal hovořit jako do telefonu. Ač se to nezdá, celá tato komická scéna, která působí až přehnaně, se skutečně stala. Jaroslav Marvan pobýval v civilním životě ve dvacátých letech na Podkarpatské Rusi jako poštmistr. Předlohou pro scénu byla jeho zkušenost z této zapadlé části republiky s velmi nízkou vzdělaností, kde skutečně jeden z pracovníků tímto podivuhodným způsobem přijímal telegramy. O svém zážitku řekl Burianovi, kterému se scéna tak líbila, že ji nechal zařadit i do filmu.
Část filmu vystříhali, dlouhá léta nedával smysl
Dnes již kultovní snímek se po mnoho desetiletí nevysílal takový, jaký ho známe dnes. Nebyla do něj totiž vůbec zařazena úvodní vtipná scéna v Hejhalově restauraci, kde se Vlasta Burian zadarmo najedl a film byl vysílán zkrácený. Po dlouhá léta tak nedávala smysl scéna na nádraží, kdy Burian prodává jízdenku dívce, která si ho pamatuje z restaurace a připomene mu jeho levné najedení.
Zdroj: ČSFD
