zavřít mapu
„Zde pohled připomínající Švýcary – romantika, jež znalci připomíná nejkrásnější partie Balkánu – tu poesie ve všem česká a hřejivá, poesie a pohádka, pro níž děj snadno si spřádá obraznost turistova.“ (Světozor 1909)
Velkoformátové historické fotografie, dosud nepublikované vzpomínky a další materiály přenesou návštěvníka do dobrodružných dob vzniku Riegrovy stezky.
Výstava zároveň mapuje činnost Klubu českých turistů v Semilech od jeho založení až dodnes.
Součástí je fotografická vzpomínka na semilského fotografa Karla Šindeláře, který v roce 1989 zahynul na Riegrově stezce.
Výstavu můžete spatřit v 1. patře Muzea a Pojizerské galerie Semily, nově až do konce února. A to každý den mimo pondělka v časech 9.00 – 12.00 a 13.00 – 16.00 hodin.
Riegrova stezka je turistická, červeně značená trasa, kterou slavnostně otevřel 20. října 1909 Klub českých turistů a která vede ze Semil do Železného Brodu.
Stezka vede podél řeky Jizery a její délka je necelých 5 kilometrů. Stezka nese jméno po významném politikovi a rodákovi ze Semil Františku Ladislavu Riegerovi.
Stezka se již od počátku setkala s velkým ohlasem, v roce 1925 byla na stezce ještě dobudována studánka Antala Staška (další semilský rodák) s dobrou pramenitou vodou.
Původní stezka se ale nedochovala v té podobě, jak ji můžete projít dnes.
Mezi lety 1922-26 byla totiž v místě vybudována vodní elektrárna Spálov a ta je až do dnešních dní funkční. Jedná se navíc o technickou raritu. Poblíž ní byla v roce 1929 vybudována i Crhova turistická chata, která se dnes jmenuje Hotel Pod Spálovem. Vodní elektrárnu Spálov je dokonce možné v určitém období navštívit.
Cestou po Riegrově stezce potkáme dvě elektrárny, tunel pro pěší, pramen Antala Staška a také několik vyhlídek, z nichž nejkrásnější je Böhmova vyhlídka. (Antonín Böhm byl v čase otevření stezky semilským okresním hejtmanem). Nejkrásnější panoráma stezky se ale nachází nedaleko Semil, kde se nachází visutá galerie, dlouhá 77 metrů a vybudovaná 5,5 metru nad původní hladinou řeky – je uměle vytvořena, je vlastně takovou vstupní a výstupní branou na stezku a z ní.
Zajímavostí tohoto místa je, že bylo v původních projektech o mnoho užší, ale při povodních se tu hromadilo dřevo. A tak dal továrník Smitt soutěsku rozšířit na dnešních 15-20 metrů.
