Po seskoku se Kubiš s Gabčíkem ukryli i se svými věcmi v zahradní kůlně na okraji obce. Strávili zde i zbytek oné chladné noci. Jejich první cesta mířila na místní faru, kde je čekalo nemilé překvapení. Místo původního místa seskoku se ocitli dvacet kilometrů od Prahy, jak jim sdělil farář František Samek.

Jan Kubiš

Atentát a jeho následky

Za pět měsíců nato, 27. května 1942 spáchali parašutisté atentát na Reinharda Heydricha. Celá akce si vyžádala kooperaci jak s dalšími výsadkovými skupinami, tak s domácím odbojem. Ihned po akci však následuje německý teror. Gestapo vyslýchá stovky podezřelých, chytá se každé zmínky, která by mohla vést k dopadení parašutistů. Následovalo vypálení Lidic, Ležáků i další protiakce německé moci. Proč se ale všechny vyhnuly Nehvizdům?

Výročí operace Anthropoid. Chyby, které stály Heydricha život

Je přitom nepochybné, že o existenci výsadku místní lidé věděli, psalo po válce Svobodné Slovo. Farář parašutistům dokonce poskytl potravinové lístky.

Četníci nic neohlásili

Jedním z nejzásadnějších momentů celého příběhu je chvíle, kdy majitel oné dřevěné kůlny Antonín Sedláček nalezne anglické padáky a další vybavení právě ve své kůlně. Okamžitě šel nález ohlásit svému příteli, vrchnímu strážmistrovi nehvizdské četnické stanice Václavu Otcovi. Ten se zachoval jako skutečný hrdina, rozhodl, že do Prahy gestapu nic neoznámí a že padáky a další věci zakopou u Sedláčka na zahradě.

Letecká policie fungovala jen čtyři roky, přesto byla unikátní

Začátkem června, krátce před vypálením Lidic však se Sedláčkem chtějí mluvit příslušníci pražského gestapa. „Nahlásil jsem jim, že zde žádná chata, kde se v zimě mohli schovat parašutisté, není. Oni ale přesto, zřejmě na nějaké mlhavé anonymní udání, přijeli. Štastné náhodě lze děkovat, že getapák ustal s přehazováním komposty jen několik centimetrů od místa, kde byly předměty uschovány,“ vzpomínal později vrchní strážmistr Otec.

Nehvizdy tak zachránila nevýslovná odvaha českého četníka a faráře, ale i obrovská porce náhody a kompost.