Z psychiatrické léčeny v Bohnicích ji propustili, protože ji nepovažovali za nebezpečnou. Aby lékaře přesvědčila, že je schopná i vraždy, a zajistila si tak další hospitalizaci, rozhodla se jim to dokázat. V obchodním centru na Smíchově si v oddělení s domácími potřebami vzala nůž a vrazila ho do první možné oběti. Čtyřiapadesátiletá žena, kterou na místě zabila dvěma ranami, přitom mohla žít. Stačilo jen, kdyby spolu policisté a zdravotníci lépe komunikovali.
Třiatřicetiletá Michelle Sudků se na psychiatrii léčila opakovaně. Po vraždě ji lékaři označili za útočnou nekrofilní sadistku. Sadistické myšlenky se u ní začaly objevovat zhruba v období, kdy se neúspěšně snažila o přeměnu z ženy na muže. Dostala chuť uškrtit nějakou ženu. „Týkalo se to hlavně jedné sestry z motolské onkologie. Chtěla jsem jí vyjmout játra, osmažit si je na kmínu a sníst,“ prohlásila Sudků u soudu. Také prý toužila po sexu s mrtvou ženu. Navíc už dětství a mládí znásilňovala a vraždila psy. Její předchozí léčba v Bohnicích byla však bezvýsledná – nespolupracovala s lékaři, nebrala předepsané léky, užívala alkohol, měla neustálé konflikty s ostatními pacientkami a ke konci začala dokonce užívat pervitin.
Varování
Zbytečné vraždě v obchodním domě přecházel dva týdny předtím jiný útok Sudků. Při něm si v kavárně Dobrá trafika na pražském Újezdě vyhlídla pětadvacetiletou ženu. Když šla na záchod, přišla tam za ní a začala jí zezadu škrtit svým svlečeným tričkem. Měla v úmyslu – až ji zabije – se s ní podle svých slov „pomilovat“. Žena si naštěstí přivolala pomoc hlasitým křikem a Sudků na místě zadrželi policisté. Vypověděla, že ji mrzí, že se jí ženu uškrtit nepodařilo. Muži zákona ale tento její čin vyhodnotili jako nepříliš závažný, a proto ji místo do vazby odvezli na psychiatrii. Přitom však lékaře dostatečně neupozornili na násilné okolnosti jejího převozu do Bohnic. Proto ji už za dva týdny z léčebny zase propustili na svobodu. A na tento jejich omyl doplatila životem nešťastná žena, která byla jen ve špatný okamžik na špatném místě.
Kdo za to zavinil?
Lékaři, kteří Sudků propustili, se hájili tím, že jim policisté nesdělili dostatek informací, policisté zase tvrdili, že celý případ řádně zadokumentovali, a proto není chyba ani na jejich straně. Kvůli vyšetřování viny psychiatrů dokonce ministerstvo zdravotnictví zřídilo komisi, ve které zasedal mimo jiné i tehdejší ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl. Komise však pochybení na straně personálu léčebny nezjistila. Chyba byla podle ní v komunikaci mezi policií, záchranáři a lékaři psychiatrické nemocnice. Komise proto doporučila zpřesnit pravidla předávání informací mezi těmito subjekty v podobných případech.
Vina za tragické propuštění vražedné maniačky padla tedy na policii, konkrétně na její dva příslušníky, kteří Sudků převáželi do léčebny. Soud je potrestal za maření úkolu úřední osoby z nedbalosti osmiměsíční podmínkou s rok a půl dlouhou zkušební dobou. Podle soudu nedodrželi služební postup. Pozůstalým po zavražděné ženě – jejímu manželovi, dvěma synům, matce a snaše – muselo za chybu policistů ministerstvo vnitra vyplatit celkem osm a půl milionů odškodného.
30 let a pak ústavní léčba
Sudků soud napařil jak za vraždu, tak i za přechozí pokus o vraždu, třicet let za mřížemi, a poté ještě povinnou ústavní léčbu. Podle soudce ji k činům vedly naprosto zavrženíhodné pohnutky, kdy poprvé chtěla vraždit kvůli svým sexuálním potřebám a podruhé kvůli mstě vůči lékařům. Přitížilo jí i to, že své činy spáchala na zcela náhodných obětech a také posudek znalců, kteří tvrdí, že je pro společnost extrémně nebezpečná a naprosto lhostejná k hodnotě lidského života. Podle psychiatrů žije v současné době v České republice zhruba 800 těžkých psychotiků nebezpečných svému okolí.
