Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem. Kdo by neznal filmovou adaptaci povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek. Film byl natočený v roce 1983 a jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Hrabal žil uprostřed chatové oblasti v Kersku.
Před samotným natáčením musel režisér Jiří Menzel povinně absolvovat několik politických školení. Ideolog KSČ Pavel Auersperger ho poučoval zejména jak má zpracovat současnou látku, aby neurážena stranu a socialismus. Další politruk z vnitra ho proškolil ohledně podoby správného „esenbáka“. Jak moc si vzal Menzel rady k srdci nevíme, v každém případě film následně čelil zákazů kvůli americké vlajce, která se v jednom záběru objevila. Nakonec však cenzoři přimhouřili oko.
Ona dvojice Hrabal – Menzel už navíc měla jistý škraloup. Po snímku Skřivánci na niti z roku 1969 nemohli jedenáct let realizovat společný projekt. Ovšem po velkém úspěchu Postřižin v roce 1980 se narychlo rozhodlo o schválení scénáře i ke Slavnostem sněženek.
Jeden film, tři režiséři
Ve filmu si pak zahrál i režisér Jiří Krejčík, konkrétně nenasytu, co sežral čtyři salámy. Jejich vztahy s Jiřím Menzelem ale prý nebyly úplně nejlepší. Krejčík Menzelovi totiž jako režisér často mluvil do natáčení, což se Menzelovi pochopitelně příliš nelíbilo a na place tak byly vidět i hádky. Menzel však obsadil i dalšího režiséra, Františka Vláčila, a sice do role starého pána na kančí hostině, kterému se klepou ruce.
Další zajímavosti
Jednou z dalších zajímavostí filmu je, že postava akademického malíře Junka, kterého ztvárnil Ferdinand Havlík, je inspirována skutečným umělcem Václavem Junkem, který mel v Kersku chatu.
Při natáčení scény, kdy esenbák upozorňuje cyklisty, že nemají jezdit na kole, když jsou opilí, byl Josef Somr tak opilý, že se scéna musela další den přetáčet.
S představitelem France Rudolfem Hrušínským byl pak Bohumil Hrabal tak spokojený, že mu k filmovému kostýmu půjčil i svůj vlastní klobouk.
Zdroj: Wikipedia
