Antonín Streit se narodil 25. února 1908 ve Šlapanicích u Brna. Původně se měl stát po otci truhlářem, táhlo ho to ale ke zpěvu a divadlu. Jednou jel za kamarádem do Prahy a do Šlapanic se už nevrátil. Prozatím. Začal navštěvovat dramatickou školu Karla Želenského a studoval zpěv u profesorky Kurzové-Peršlové.
Jeho divadelní kariéra byla klikatá, nejdříve totiž působil v košickém divadle (1929), u kočovné společnosti Karla Želenského (1929-1931) a do roku 1937 vystřídal angažmá v souboru Drahoše Želenského, v Uranii na Smíchově, Novém divadle, Tylově divadle v Nuslích, Švandově divadle nebo v Brně. Jeho nejvýznamnějším angažmá se stalo Divadlo Vlasty Buriana (1937-1945), kde po Raoulovi Schránilovi převzal úlohy milovníků. V letech 1931-1939 dokonce vedl s Karlem Adámkem divadelní agenturu.
Díky svému milému a uhlazenému zjevu byl nejčastěji obsazován do úloh salonních milovníků a mladých hrdinů. K vytvoření role mu nejlépe sloužila gesta, mužné postavení těla a zejména znělý, zvláštně zabarvený hlas a výslovnost. Nejlepší herecký vývoj ale prožil u Vlasty Buriana, kdy byl však omezován přihráváním extempore pro králi komiků.
K filmu ho přivedl kolega z Burianova divadla Čeněk Šlégl. V jím režírovaných komediích si Streit zahrál menší úlohy nadporučíka v kasárnách v komedii Armádní dvojčata s populární dvojicí Jindřich Plachta – Ladislav Pešek nebo hosta ve vinárně v zamotané komedii Děti na zakázku.
Své největší herecké šance mu však poskytl samotný zaměstnavatel Vlasta Burian. Nejdříve to byl primář MUDr. Leon Marek, který se v lázních vydává za svého podřízeného, ošetřovatele Kryštofa Rozrucha (Vlasta Burian), v komedii U pokladny stál… z roku 1939 a ještě týž rok si zahrál menší roli mladého Karla Novotného ve smutné komedii Ulice zpívá.
Ve svém posledním snímku Streit opět stvořil velkou úlohu Jaroslava Putičky, který se svými sourozenci, bratrem Vilémem (Raoul Schránil) a sestrou Konstantinou (Věra Ferbasová), v dobrém úmyslu připraví svého otce Cyrila Putičku (Vlasta Burian) o milovaný papírnický krámek v sentimentálně hořké komedii Vladimíra Slavínského Zlaté dno.
Po válce po zaniknutí Divadla Vlasty Buriana odjel do rodných Šlapanic. Zde se oženil s Annou Jarolímovou, vdovou po učiteli a statkáři, a stal se zemědělcem na svém novém statku. Po znárodnění soukromých usedlostí se stal vedoucím úseku chovu skotu ve šlapanickém JZD.
V 50. letech se ještě sice pokoušel navrátit k herectví v brněnských souborech, ale už bylo pozdě. Později se stal bezdětným vdovcem a ke konci života ho trápily těžké nemoci. A tak 20. ledna 1994 v rodných Šlapanicích umírá v naprostém zapomenutí, osamocena herecká hvězda, která na divadelních prknech zhasla předčasně. Nezůstal po něm ani jeho statek, který byl krátce po jeho smrti zbourán.
Zdroj: Wikipedia, Národní filmový archiv, ČSFD
