Stalingrad, zlomená páteř nacismu. Začátek konce

V Říši je vyhlášen státní smutek. Oficiálně smutné tváře státních úředníků i prostých lidí. U těch je leckdy smutek upřímný. Přijít o syna nebo otce je všelidská tragédie. Prvotní nadšení začíná vychládat, stejně jako těla vojáků na řece Volze. Při pohledu na podobiznu Vůdce v duši leckterého Němce zahlodá první pochybnost o vítězství. Nikdo se to neodváží říci nahlas, ale červíček už hlodá, a s plynoucím časem stále více.

Už si to šeptají vězni při úklidu na chodbě a jejich pohled na dozorce se začíná měnit. Přestávají před nimi klopit zrak. Kupodivu, začíná to fungovat. Ani ploty koncentračních táborů nejsou překážkou. Perfektně padnoucí, černé uniformy, holínky a vztekem rudé tváře.

Bití ani zabíjení neustává. Ale vězni už vědí, že tam někde, přes dva tisíce kilometrů na východě, v děsivých mrazech ruských stepí, jsou v této chvíli, tito nadlidé stejně otrhaní, zmrzlí a hladoví, jako oni. Něco se tam odehrálo, něco, s čím nepočítali, když jejich bohorovný klid je ten tam. Nadutost se vytrácí a v očích pod umrlčími lebkami se začíná objevovat strach.

Stalinův „rževský mlýnek na maso“ pomohl Sovětům obklíčit Pauluse u Stalingradu. Nikdo to však tehdy nevěděl

Nemám v úmyslu suplovat vojenské historiky a opisovat nezpochybnitelná fakta. Jednomu faktu se však vyhnout nedokážu a ani nechci. Bitva u Stalingradu byla začátkem konce nacismu. Rudá armáda zde zlomila německému wehrmachtu páteř. S krajním vypětím všech sil, na hranici lidských možností a s děsivými ztrátami. Rovněž také se zahraniční materiální pomocí, to nikdo nepopírá.

Odložme nyní politické brýle. Bylo by chybou, hledět na začátek roku 1943 očima dneška. Pod pásy německého tanku neskočil s granáty za pasem, Stalin. Rovněž ani Berija nehledal po zákopech náboje u mrtvých vojáků, aby měl čím střílet. Ani Koněv nezalehl nepřátelskou střílnu vlastním tělem.

FOTO: Stalingrad

Stalingrad - StalingradStalingrad - StalingradStalingrad - StalingradStalingrad - StalingradStalingrad - Stalingrad
Další fotky
Stalingrad - Volgograd

Byl to obyčejný ruský Ivan. Jedno nepatrné kolečko v nekonečném soukolí milionů. Žádný hrdina, jehož touhou bylo zemřít. Obyčejný vojáček, kterému se stýskalo po mámě, ženě a dětech, nebo dívce. Zní vám to moc romanticky? To nevadí.

Snažím se nedívat na rok 1943 rokem 2020. Dnes vzpomínáme na oběti holocaustu, kterých bylo šest milionů. Čechů bylo tehdy sedm milionů a pro vyhlazovací, obludnou mašinérii by nebyl problém si to zopakovat. A jistě by to zopakovala, kdyby šestá polní armáda nevykrvácela u Stalingradu. Na pomníky by se plivat nemělo.

Dnes, 12:22
Hrady a zámky otevřeli své brány návštěvníkům. Landštejn v srdci České Kanady si pospíšil, návštěvníkům...
Dnes, 11:37
Na začátku pandemie řediteli finančáku pro Prahu 10 J. M. zakázali nadřízení zavřít úřad kvůli...
Dnes, 10:12
Komerční článek
Kvůli šíření nového typu koronaviru zakázal ministr zdravotnictví vývoz dezinfekčních přípravků na ruce do zahraničí...
Dnes, 10:12
I přesto, že její herecká kariéra na stříbrném plátně byla složena z vedlejších rolí, zanechala...
Dnes, 08:25
Dnes by to asi sotva kdo řekl, že rybniční hospodaření může být životu nebezpečné až...
Včera, 11:59
Hrady, zámky a další památky ve správě Národního památkového ústavu zahajují s téměř dvouměsíčním zpožděním...
Včera, 11:15
Dějiny televizní zábavy byly různé, k těm lepším pořadům, které Česká televize vysílala patří bezpochyby...
avokádo
Včera, 10:00
Přestože se avokádo nejčastěji používá v kombinaci se zeleninou, řadíme ho mezi ovoce. Strom, který...
23.5.2020
Téma bezpečnosti motocyklistů opět vzrůstá na významu. V minulém roce byl přibližně každý sedmý usmrcený...
23.5.2020
Poslední střípek původní slovanské víry, chrám boha Svantovíta na Rujáně, zničila křesťanská vojska roku 1168....
23.5.2020
Zákusky všeho druhu Češi milují. Řada z nich se pouští i do jejich přípravy. Na...
Reklama