Sv. Vladimir byl opravdu svatý nebo vypočítavý?

23.6.2020
Jaroslav Svoboda

Kníže válečník

Knížete Vladimira znají pravoslavní křesťané především jako svatého Vladimira, jehož svátek slaví vždy 15. července. Patrně jeden z nejvýznamnějších pravoslavných světců. Jaký to byl ale ve skutečnosti člověk? Z dnešního pohledu bychom rozhodně neřekli, že svatý.

Veliký kníže se narodil mezi lety 958 – 960 jako nemanželský syn slovanského knížete Svjatoslava. Po převzetí moci nabyl do několika let obrovské moci. Jeho ruské impérium již zaujímalo nepředstavitelné území. Po bratrovražedných neshodách se ujal vlády nad celou Kyjevskou Rusí a nikterak nezahálel. Připojil k zemi další východoslovanské kmeny, ale zmocnil se i území na západě. V roce 985 napadl i Volžské Bulhary.

Jak zjevení jelena s křížem mezi parohy přivedlo sv. Felixe k vykupování křesťanských zajatců

Křesťanství nebo původní víra

Vzhledem k velikosti své země potřeboval více než jiní panovníci zvýšit poslušnost poddaných. Nejlepší způsob na zvýšení svého vlivu na obyvatelstvu spatřoval v organizaci náboženství, které by jeho lid vyznával. Zjistil však, že staré pohanské náboženství potřebuje obměnu a systém. Inu, vydal se tedy na vršek u Kyjeva, kde nechal postavit pantheon starých slovanských bohů. Hlavní bůh Perun, Chors, Dažbog, Stribog, Semargl a bohyně Mokoš. Nový náboženský systém, na který byl lid vlastně zvyklý již po staletí, měl předpoklad velkého úspěchu.

Kníže poté vypravil poselstva do okolních říší, aby se seznámila s různými monoteistickými náboženskými systémy. Seznámil se tak s učením muslimským, judaistickým, ale i křesťanským. Zároveň poznal původní víru Švédů a Norů. Cesta ke křesťanství však vedla přes vypočítavost a vidinu většího úspěchu.

V Čechách boj mezi pohanstvím a křesťanstvím pokračuje dosud. Jsme opravdu ateisté?

Vojenská pomoc Byzanci určila další směr

V roce 987 se na Vladimira obrátil byzantský císař Basileios II. S žádostí o vojenskou pomoc, která by mu pomohla potlačit vzpouru. Oba panovníci spolu měli uzavřenou smlouvu o vojenské pomoci z roku 971. Zde stojí za zmínku, že tuto smlouvu tehdy musel posvětit slovanský bůh Veles.

Jak řekli, tak se stalo a Vladimir poslal do byzantské říše šest tisíc svých bojovníků, kteří poté zůstali v císařových službách na trvalo a vytvořili základ pro jeho osobní gardu. Kníže se tak zároveň zbavil bojovných družiníků, kteří mu pomohli v boji s bratrem o kyjevský trůn, teď už ale pro něj byli nepohodlní.

Svátek svatého Jana Křtitele měl podle křesťanů nahradit pohanské oslavy letního slunovratu. Proč právě on?

Na řadu přišel křest

Za poskytnutou pomoc přislíbil Basileios Vladimirovi ruku svojí sestry Anny Porfyrogennéty. Tento sňatek znamenal pro kyjevského vládce vysoce prestižní záležitost. Vždyť křesťanskými kruhy byl do té doby považován za méněcenného barbara. Právě proto bylo nutné, aby přijal křest, tak zněla jediná podmínka z byzantské strany. Křest nejen pro sebe, ale i pro celou Kyjevskou Rus. Vladimir byl pokřtěn pravděpodobně počátkem roku 988.

Okolnosti jeho křtu jsou jasné. Hlavními důvody přijetí křesťanství na Kyjevské Rusi se staly mezinárodně politické okolnosti, za nichž již ruskému státu nehrozil podřízený vztah k říši. Naopak, přijetím křesťanství se Vladimir zařadil mezi evropské křesťanské panovníky a některé z hlediska byzantského protokolu dokonce předčil.



Nepřehlédněte