Rytíř, který vráží kopí do dračího chřtánu je oblíbeným světcem i v naší zemi a to už je co říct. Zde světcům nikdy pšenka příliš nekvetla. Aspoň něco dokázal a není svatý jen proto, že někde pojídal kobylky a pak se nechal rozčtvrtit. Samozřejmě přeháním, ale ruku na srdce, trefil jsem se, že? Symbol, který vstoupil i do českých pohádek, které si jaksi bez draka, princezny určené k obědu a Honzy, který se bůhví kde naučil zacházet s mečem, neumíme ani představit. Předobrazem tohoto světce je archanděl Michael. Na rozdíl od Jiřího, je to nesmrtelná bytost, která byla přítomna u stvoření světa, což už vyplývá z jeho přídomku. Boj Michaela s drakem, takto personifikovaným ďáblem, je i součástí Nového zákona. Ve většině zemí se jeho svátek slaví 23.4. s výjimkou naší země, Slovenska, Polska a Maďarska, protože v tento den zde byla dána přednost svatému Vojtěchovi a hadi a štíři vylézají až o den později.
Narodil se v roce 270 našeho letopočtu v Kappadokii, což je severovýchodní cíp dnešního Turecka, u Černého moře, sousedící s Gruzií a Arménií. Otec byl důstojník římské armády a syn šel v jeho šlépějích. Dotáhl to až do osobní gardy císaře Diokleciána, který proslul jako poslední, velký nepřítel křesťanství, a především brutálním pokusem tuto nenáviděnou sektu vymýtit. Jiří se nezachoval podle císařových rozkazů a v roce 303 byl sťat. Legenda o jeho boji s drakem, takto nepřítelem křesťanství, se tedy do Evropy dostala od východu, zřejmě s křižáckými výpravami. Nejstarší záznamy tohoto námětu pocházejí z 11. století. Drak, který hlídá pramen a dává napít jen za lidskou oběť, kterou má být i princezna, to je až příliš známé pohádkové téma. A jak je to s uctíváním?
Prvotní baziliku svatého Jiří založil na Pražském hradě v roce 921, kníže Vratislav I. Stavbu dokončil jeho syn Václav, který zde nechal v roce 925 pohřbít svoji babičku Ludmilu. O padesát let později zde byl založen ženský benediktinský klášter, takto nejstarší český klášter vůbec. Je zajímavé, že v roce 1126, nechal na památné hoře Řípu kníže Soběslav I. postavit rotundu svatému Jiří a svatému Vojtěchu, jako výraz vděčnosti za vítězství v bitvě u Chlumce, nad německým králem Lotharem III. Nikoliv Václav, ale Jiří vedl jeho šiky. Soběslav, tak jako mnoho jiných pochopil, že nepřítele nezastaví vstřícnost a pokora, ale meč.
