Tato věta mne napadla ihned po tom, co jsem se začetl do prvních stránek knihy Bety z Bigasovny: Šumavský příběh autorky Jitky Kačanové. A tuto myšlenku jsem neměl sám, vyslovila ji i novinářka Saša Uhlová, kmotra tohoto díla ve smíchovské restauraci Ananta.
Vlastně bych měl po napsání titulku článku hned skončit, protože říká mnohé, ale nebylo by to fér. Je to kniha, kterou, když se do ní začtete, už „nepustíte“. Vypráví o autorčině rodině rumunských Slováků, a zvláště pak o její mamince, co všechno museli prožít poté, co se nastěhovali do poválečného vysídleného pohraničí, jak museli snášet nálepku „Bílých cikánů“ a další těžkosti života.
I když je to příběh hodně osobní, nepatří mezi ty, které by nezaujaly i další čtenáře. Někdy si totiž myslíme, že naše osudy byly občas těžké, ale přečtete-li si tuhle knihu, bude se vám možná zdát, že jste žili obrazně řečeno „na obláčku“, i když se s vámi život také nemazlil.
Dílo obsahuje i veselejší část, kdy se autorka se svojí mámou Bety vydává za svými příbuznými do Rumunska. A musím říct, že i když jsem chlap v letech, jen taktak jsem zadržoval smích i slzy…
Možná, že si teď myslíte, že dělám této knížce až příliš velkou reklamu, ale až si ji sami přečtete, určitě mne vyplísníte, že jsem se při jejím hodnocení naopak držel až příliš „při zdi“!
Ohlasy na Bety
Saša Uhlová, novinářka: „Takhle by se měla psát historie, věřím, že by se dětem z tak čtivě napsané knížky mnohem lépe učila. A jednou bych chtěla, aby podobnou knížku o mně napsaly moje děti. Nebo bych takovou mohla napsat o svých rodičích i já.“
Jan Januš, šéfredaktor Mladého světa: „Bety z Bigasovny místy připomíná historické romány Aleny Mornštajnové nebo Karin Lednické. I tato kniha od Jitky Kačánové – s podtitulem Šumavský příběh – totiž prostřednictvím lidských osudů odkrývá většinou pozapomenuté dějiny 20. století, přidává ale rovněž současnou cestu do Rumunska, humor a také Haré Krišnu. Bety z Bigasovny rozhodně stojí za pozornost!“
Václav Vokolek, spisovatel a malíř: „Autorka knihy Bety z Bigasovny vypráví důsledně, pravdivě a hlavně bez sentimentu. Zachránila několik docela drobných osudů před zapomněním, již proto je dobré si knihu přečíst.“
Zdroj: autorský text
