Až někdy budete v Písku, čarokrásném městě v jižních Čechách na řece Otavě, zajděte si tam, kde se v horním cípu historického centra stýkají ulice Fráni Šrámka a Hradební. Nad bývalým hradním příkopem, dnes proměněném v příjemný park, se klene kamenný mostek. Jeho předchůdcem byl dřevěný padací most. Právě přes něj se vstupovalo do Písku jednou ze tří bran, jejichž modely si můžete prohlédnout v Prácheňském muzeu, sídlícím v gotické budově někdejšího píseckého hradu.
Putimskou bránu dnes už v Písku nenajdete. Její vysoká hranolová věž už v prvních letech 19. století byla natolik poškozená, že se ji krajský úřad v roce 1812 přes odpor radnice rozhodl zbourat. Zůstal z ní jen opěrný blok, který můžete vidět u vchodu do parkánu v domě čp. 131. Při bourání vzácné stavby se našly dělové koule z doby, kdy byl Písek obléhán a odstřelován Francouzi. Dělníci je vzali a vsadili do zdí přilehlých domů – odtud jejich název.
Další dvě brány – Pražskou a Budějovickou – potkal stejný osud. První v roce 1849 a druhou o dvanáct let později. Písek ve století páry už nebyl nedobytnou pevností, naopak se otevřel houfům mladých lidí a stal se studentským městem. Důkazem toho je zmíněný dům U Koulí, v němž za svých studentských let bydleli pozdější úspěšní literáti Josef Holeček, Adolf Heyduk a Fráňa Šrámek. Melodii si během svých studií notovali i budoucí literáti Antonín Sova či Karel Klostermann. Ten přiznal, že pro něj byl dům U Koulí únikem z prostředí dusného středoškolského drilu.
Nejstarší most v Čechách
Melodii na písecké gymnázium zřejmě přinesli žáci, kteří sem přešli ze zrušeného jezuitského gymnázia v Klatovech. To se stalo roku 1778, kdy v rámci josefínských reforem nastoupilo 77 klatovských studentů se svými profesory. Jezuitskou kolejí, školou a seminářem v Klatovech prošli Josef Dobrovský, Václav Matěj Kramerius či Josef Mysliveček. Původně prý píseň začínala slovy „Vyšel jsem si jednou na procházku…“ Kdo jí dodal místní reálie, se dnes už nedozvíme. Zpopularizoval ji rodák z blízkých Mirotic Mikoláš Aleš, který ji s oblibou zpívával po pražských hospůdkách. Ostatně po něm zůstalo na píseckých budovách pár pěkných sgrafit.
Píseň v Písku zdomácněla a stala se hymnou. K Písku patří stejně jako kamenný most přes Otavu, jenž se svým stářím – třetí čtvrtina 13. století – nejstarším dochovaným mostem u nás. Původní název mostu zněl Jelení, protože se po něm jako první přehnal jelen z blízkých lesů. Pozornému návštěvníkovi jistě neuniknou kamenické značky na mostních kvádrech. Jsou shodné se značkami na hradě Zvíkově i na píseckém kostele Narození Panny Marie. Na Písecku v té době působila velká stavební huť, která je podepsána pod všemi významnými stavbami regionu. Sejdete-li z mostu na náplavku, potěší vaše oči obří pískové sochy. Letos jsou věnovány 777. výročí založení Písku a připomínají důležitá období historie města.
Sladovna – galerie hrou
Pokud jste přijeli do Písku s dětmi, nevynechejte návštěvu Sladovny. Kdysi se tu vyráběl slad pro pivovary v Písku a okolí. V letech 2005 – 2007 prošla Sladovna rekonstrukcí a vznikly zde nádherné výstavní prostory, které ocení zejména dětští návštěvníci. Kromě stálých expozic píseckého rodáka Radka Pilaře, Mraveniště a Sladovnictví tu jsou každý čtvrtrok obměňovány interaktivní výstavy. Obrázky známých českých výtvarníků mohou děti odkrývat prožitkem a hrou. Do Sladovny projdete průchodem z Velkého náměstí, v létě se sem dostanete také z promenády kolem řeky Otavy. Najdete tu také turistické informační centrum, které vás vybaví potřebnými prospekty, abyste se o městě a okolí dozvěděli více. Jeden den vám rozhodně nebude stačit, abyste Písek a jeho okolí důkladně poznali.
