Úderník Stachanov na svou slávu těžce doplatil. A nám údernické hnutí přineslo příliš krátké košile

Další fotky

Když Stalin prohlásil, že „práce v SSSR je věcí cti, věcí slávy, věcí chrabrosti a hrdinství“, začaly být běžnou součásti života sovětských lidí desky cti, čestné tituly, úderníci a údernice, hrdinové práce, medaile a řády. Současně začala vznikat privilegovaná a komunisty silně podporovaná vrstva „dělnické aristokracie“.

Do jejích řad se díky svému pracovnímu úsilí zařadil i u nás ve své době známý Alexej Grigorjevič Stachanov (21. prosince 1905 – 5. listopadu 1977) pocházející z vesnice Lugovaja v Orlovské provincii. Od roku 1927 byl zaměstnán na dole „Centrální Irmino“ v Donbaské uhelné oblasti v jihovýchodní Ukrajině a od roku 1935 přímo jako horník se sbíječkou. Po absolvování přesvědčovacího školení pak zanedlouho na tomto pracovním místě v noci z 30. na 31. srpna 1935 vytvořil rekord v rubání uhlí. Během směny trvající 5 hodin a 45 minut čistého času spolu se dvěma pomocníky, kteří se starali o výdřevu, tj. zesílení a zpevnění stěn důlní chodby, osobně vytěžil 102 tuny uhlí, tj. asi 140 m3. Tím dosavadní normu, která činila 7 tun vytěženého uhlí za směnu na jednoho horníka, překročil 14,5 krát.

Za svou odvahu zaplatil životem. Říkat pravdu o SSSR se nevyplácí

Sovětská propaganda přiřkla celý rekordní výkon pouze Stachanovovi, i když sám nepracoval. I tak ale tato trojice vytěžila 34 tun uhlí na každého, tj. stále téměř 5x víc, než určovala norma, a to díky novému způsobu rozdělení práce. Do té doby několik horníků společně rubalo uhlí pomocí sbíječek, a potom vyrubanou chodbu opět společně vyztužovali výdřevou. Stachanov přišel s tím, že horník by měl pouze rubat uhlí a ne se zdržovat s výdřevou. „Pokud bude takto provedena organizace práce, je možné vytěžit ne 9, ale 70 až 80 tun za směnu,“ navrhoval Stachanov.

Věnováno památce nezapomenutelného pejska, oběti sovětského kosmického výzkumu Lajce

Nutno však podotknout i to, že předem byly pro Stachanovovu rekordní těžbu připraveny optimální podmínky, zařízení v dole bylo znovu překontrolováno, aby během rekordního rubání nedošlo k nějaké závadě, a bylo zajištěno také mnohem lepší osvětlení pracoviště než obvykle. V září téhož roku Stachanov svůj dosavadní rekord ještě překonal vytěžením 227 tun uhlí za směnu, tj. cca 315 m3. Tento nový Stachanovův rekord vedl ke všeobecnému zvýšení dosavadních těžebních norem a přispěl k tomu, že horníci rubající uhlí se sbíječkou v ruce, tzv. raziči, byli často neoblíbení. Dostávali vyšší plat než ostatní horníci, kterým kvůli nové organizaci rubání sice přibyla práce, ale mzdy už ne. Dalším důsledkem takových honů na rekordy bylo zanedbávání pravidel bezpečnosti práce a nevhodné přizpůsobení pracovních pomůcek, např. zvětšování lopat, což mělo za následek úrazy úderníků a následně i jejich invaliditu, Stachanovovy rekordní výkony využila Komunistická strana Sovětského svazu v celé zemi v údernické kampani známé jako „Stachanovské hnutí“ zorganizované ve všech odvětvích průmyslu a v dopravě.

Podivná spojenectví za studené války. SSSR v boji o britské Falklandy podpořil polofašistickou Argentinu

Slávu spojenou spolu se všeobecnou pozorností, materiálními výhodami, k nimž patřila i mimořádně velká peněžní odměna, o které se prostému člověku ani nesnilo, a vysoká ocenění – dva Leninovy řády, Řád Rudého praporu a další vyznamenání a titul Hrdina socialistické práce – úderník Stachanov bohužel neustál. Začal se chovat arogantně, oddával se pití a v opilecké rvačce dokonce ztratil komunistickou legitimaci a oženil se s nezletilou, i když není dost dobře jasné, jak se mu to vlastně povedlo.

Kovboj Reagan a SSSR. Konečně se našel někdo, kdo na Sověty platil

Navenek však měl „našlápnuto“ na skvělou kariéru. V letech 1936 – 1941 studoval na průmyslové akademii v Moskvě, potom dělal vedoucího dolu číslo 31 v Karagandě v Kazachstánu. Od roku 1943 do roku 1957 pracoval jako vedoucí oddělení socialistické soutěže při Lidovém komisariátu uhelného průmyslu Sovětského svazu v Moskvě, Bydlel ve slavném vládním „Domě na nábřeží“, rezidenčním komplexu postaveném v roce 1931 na Bersenevském nábřeží řeky Moskvy pro sovětskou elitu. Když zemřel Stalin, který stachanovské hnutí podporoval, byl Stachanov donucen se roku 1957 vrátit na Chruščovův příkaz na Donbas. Tato změna se úderníka velmi dotkla a začal proto ještě víc pít. Na Donbase bydlel několik let na ubytovně, protože rodina se odmítla odstěhovat za ním a zůstala dále v Moskvě. Nakonec se Stachanov stal ředitelem několika dolů a v roce 1974 na prahu sedmdesátky odešel do důchodu.

Lysenko zavedl sovětskou biologii do říše bludů a šíleností. S vírou v zářné zítřky, které se jaksi nedostavily

Zemřel tři roky poté, 5. listopadu 1977, ve věku 72 let v psychiatrické léčebně, kde byl hospitalizován kvůli závažným následkům jeho chronického alkoholismu – roztroušené skleróze  s částečnou ztrátou paměti a deliriu tremens. Příčinou jeho úmrtí se stalo krvácení do mozku, k němuž došlo poté, co Stachanov uklouzl na slupce od jablka, udeřil se do hlavy a zemřel, aniž by znovu nabyl vědomí. Pohřben byl na městském hřbitově ve městě Torez v Doněcké oblasti.

FOTO: Stachanov

Stachanov - Alexej Stachanov (vpravo) v rozhovoru s jiným horníkem – wikipedieStachanov - Stachanov na titulní stránce časopisu TIME v prosinci 1935 -commons.wikimediaStachanov - Alexej Stachanov (1905 – 1977) – WIKIPEDIEStachanov - Alexej Stachanov – student průmyslové akademie v Moskvě -commons.wikimediaStachanov - Alexej Stachanov v roce 1936 –
Další fotky
Stachanov - Vládní Dům na nábřeží, postavený pro sovětskou elitu – wikipediaStachanov - Stachanovský trolejbus na náměstí Komsomolskaja (1935) – wikipediaStachanov - Památník k padesátému výročí hnutí Stachanov v rekreačním středisku 40. výročí říjnové revoluce na Ryazanské třídě v Moskvě-wikipedieStachanov - Poštovní známka Sovětského svazu k 50. výročí stachanovského hnutí – commons.wikimediaStachanov - Stachanovec v rekreačním domě v Soči – obraz Heinricha Vogelera – wikipedie

Stachanovské údernické hnutí neminulo ani nás, ani další lidově demokratické státy, kde ho po 2. světové válce zaváděly a podporovaly tamní komunistické strany. Zvláště se ujalo stachanovské hnutí tkadleny Lydie Gavrilovny Korabelnikové (nar. 1926), kdy její brigáda a poté celá dílna vyrábějící dětskou obuv v továrně Pařížská komuna v Zamoskvorečí (části Moskvy) dokázala ušetřit tolik materiálu, že z něj vyráběla obuv dva dny v měsíci. Tato „iniciativa“ se pak rozšířila v dalších sektorech lehkého průmyslu a i v podnicích satelitních zemí Sovětského svazu podle známého a stále opakovaného hesla těch dob „Sovětský svaz – náš vzor“. Zavedení jejích metod do praxe mělo například za následek výrobu příliš krátkých pánských košil, jak si pamětníci vzpomenou ještě dnes. I na to, jak potom musely být tyto údernicky vyrobené košile podomácku nastavovány.

 

Dnes, 17:30
Dnes už málokomu něco řeknou jména Patrice Lumumba, Mobido Nkrumah či Ben Bella. V 60. letech...
Dnes, 16:00
Měl se stát novou nadějí pro upadající říši, měl se stát vůdcem, který promění zastaralou...
Dnes, 15:01
První místo v devátém ročníku ankety Alej roku zamířila do Středočeského kraje a to památné...
Dnes, 14:00
Doprovází nás od nepaměti. V jeho světle tančí víly, běhají vlkodlaci a Bílá paní chodí...
Dnes, 11:30
Asi všichni se shodnou na tom, že pražská defenestrace v roce 1618 odstartovala jedno z...
Dnes, 10:00
Původně se jmenovala Eliza Rosanna Gilbertová (17. 2. 1821 – 17. 1. 1861), známější je...
Dnes, 08:00
Leden je nejlepším obdobím, jak jít fakt opravdu do sebe. Možností je několik. Začtěte se...
Včera, 20:14
Svým původem i životními osudy byl předurčen, aby zaujímal levicové postoje. Ostatně po první světové...
Včera, 17:31
Jinak asi případ Hamiltona Howarda „Alberta" Fishe (19. 5. 1870 – 16. 1. 1936) hodnotit...
Včera, 16:00
Slunce bylo vždy božstvem. Od nejstarších dob a po celém světě. Pro každou kulturu, pro...
Reklama