U bývalé tajemné vily u letiště v Liberci proběhlo ve středu pietní setkání k 54. výročí úmrtí kardinála Josefa Berana.
Na místě, kde kardinála několik měsíců v padesátých letech věznila komunistická Státní bezpečnost, pohovořil a požehnal kříži pražský arcibiskup Jan Graubner. Za město Liberec Beranovu památku uctil primátor města Jaroslav Zámečník a náměstci Jiří Šolc a Petr Židek. Následovala mše v kostele sv. Antonína Velikého.
Josef Beran byl katolický duchovní a teolog, arcibiskup pražský, primas český a od roku 1965 kardinál. Byl politickým vězněm nacismu i komunismu. V letech 1949–1963 byl protiprávně internován Státní bezpečností na různých místech Československa, nejprve v Arcibiskupském paláci v Praze (1949 – 1951) a posléze jinde (Roželov, Růžodol, Paběnice, Mukařov, Radvanov). Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat nebo vyrobit kompromitující materiály. Mimo jiné jednu dobu tajně přimíchávala do nápojů a jídla pro arcibiskupa a řeholnici, která se o něj starala, afrodiziaka v naději, že bude mít příležitost natočit nějaké kompromitující scény. Ovšem akce skončila debaklem, neboť nejenže nedosáhla úspěchu, ale arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.
Josef Beran se stal mravní autoritou a aktivně se zapojil do veřejného života ve snaze přiblížit katolickou církev společnosti a začlenit křesťanské hodnoty do každodenní lidské činnosti. Po jmenování kardinálem (1965) prožil poslední roky svého života jako vyhnanec v Římě. Zemřel 17. května 1969 ve věku 80 let. Je jediným Čechem, kterému se dostalo té pocty být pohřben po boku papežů v kryptách svatopetrské baziliky v Římě. Jeho ostatky se do vlasti vrátily roku 2018, jsou uloženy v chrámu sv. Víta. V dubnu 1998 byl zahájen proces klerikova blahořečení.
Kdysi honosnou vilu továrníka Josefa Broscheho po druhé světové válce nějaký čas využívala Státní bezpečnost a v noci z 2. na 3. dubna 1951 sem převezla vězněného Berana.
Vila čp. 167 stála uprostřed velkého pozemku, s ovocným sadem a exotickými stromy, v katastrálním území Růžodol I., přímo na hranici s Františkovem.
Pro místní prý byla vila opředena tajemstvím. Vědělo se, že tam je někdo vězněn, nebylo ale jasné, o koho šlo. Vila byla hlídána a nebylo možné se k ní přibližovat.
Postavit si ji v roce 1904 nechal Josef Brosche, majitel továrny na pletací přízi BROSCHE & CO, ERSTE STRICKGARN FABRIK.
V říjnu 1936 byla vila převedena na Josefa Brosche ml., který začal vyrábět i pletací stroje a u své továrny postavil velkosklady na bavlnu a ovčí vlnu. Spolumajitelkou byla jeho žena Elizabeth. Roku 1942, kdy zřejmě pan Brosche zemřel nebo padl na frontě, se vila stává majetkem manželky Elizabeth a dcery Margarete Lorenz, roz. Brosche. Po válce následoval odsun a o původních majitelích není zatím nic známo.
Později byly ve vile byty.
V roce Beranovy smrti se shodou okolností naplnil také osud vily. V souvislosti s plánovaným, ale nakonec nikdy neuskutečněným rozšířením letiště bylo v lednu 1969 vydáno rozhodnutí o její demolici. Dodnes po ní zbylo jen torzo betonového bazénku na zahradě, kde Josef Beran během internace trávil povolené vycházky a u něhož se nyní pieta konala.
Zdroje: Jan Král, Zpravodaj Liberec + Jan Veselka a Spolek přátel Ostašova + Stanislava Vodičková: Uzavírám vás do svého srdce – Životopis Josefa kardinála Berana, 2009
