5. prosince 1952 se Londýn ponořil do husté mlhy. Kvůli mizivé viditelnosti kolabovala doprava, smog pronikal i do budov a rušil množství koncertů, divadel či promítání filmů. Sami Londýňané si z nenadále situace nedělali těžkou hlavu, vždyť na podobné ovzduší byli zvyklí. Jak se ale později ukázalo, mlha byla smrtící a způsobila úmrtí tisícovek lidí.
Za hustou koncentrací smogu mohlo několik činitelů. Kvůli zimě obyvatelé spálili víc uhlí než běžně. K tomu byla ukončena výměna elektrických tramvají za dieselové autobusy, a hodnoty emise se tak podstatně zvýšily. Chladná vzduchová vrstva Londýn uzavřela do báně plné znečištěného vzduchu, v níž částečky kyseliny sírové způsobily smrt až 4 tisíc lidí. Do konce smogového období bylo nahlášeno dalších 8 tisíc případů smrti v důsledku dýchacích obtíží.
O přítomnosti oxidu siřičitého ve vzduchu se vědělo. Ještě donedávna ale nebylo jasné, jak se mohl přeměnit v kyselinu sírovou. Otázku zodpověděl výzkum podložený daty z podobně znečištěné Číny.
„Naše výsledky ukázaly, že proces přeměny usnadnil oxid dusičitý, další z vedlejších produktů spalování uhlí, který se už vyskytoval v původní přírodní mlze. Dalším klíčovým aspektem přeměny oxidu siřičitého na síru je skutečnost, že oxid siřičitý produkuje částečky kyseliny, které následně zpomalují celý proces. Přírodní mlha obsahovala tyto částice o velikosti několika desítek mikrometrů, a vzniklá kyselina tak byla dostatečně zředěná. Vypařování těchto částic mlhy způsobilo, že město se zahalilo do kyselinového oparu,“ říká profesor Renyi Zhang z univerzity v Texasu.
Obdobný úkaz se objevuje právě v dnešní Číně. Pochopení procesů, které se v padesátých letech děly v Londýně, nyní může pomoct najít řešení na zlepšení tamní kvality vzduchu.
