Ten obraz jistě všichni dobře znáte. Hus před kostnickým koncilem byl namalován v roce 1883. Je součástí řady učebnic a byl dříve oblíbenou reprodukcí, například na chodbách různých institucí, protože nebyl agresivní a byl dostatečně vlastenecký. Musel se jistě líbit i jeho vrstevníkům, spisovateli Jiráskovi a kolegovi od fochu, malíři Mikuláši Alšovi. Jeho autorem byl Václav Brožík, mistr monumentální malby. Ve filmu Mikoláš Aleš jste se setkali z lidumilem a mecenášem, statkářem Brandeisem se Suchdola. Tento muž finančně zabezpečil na výtvarné akademii i Václava Brožíka a umožnil mu vystudovat malířství. Měl nejen peníze, ale i nos na talenty a v Brožíkovi se nezklamal.
Brožíkova cesta, i s doporučujícími dopisy, vedla do centra umění Evropy té doby, do Paříže. Bylo mu dvacet pět a francouzsky si mohl snad říci jen o vodu a chleba. Talent mu pomohl. Učil se velmi rychle, a co nedokázal říci on, to za něho řekly jeho obrazy. Již za dva roky získal zlatou medaili na pařížském Salónu, za obraz Svatební poselství českého krále Ladislava k francouzskému dvoru krále Karla VII. To byl jeho start k závratné kariéře. Krátce po tomto úspěchu se oženil, s dcerou velmi bohatého pařížského obchodníka s obrazy, a tím se mu otevřela i cesta do vyšší společnosti. Stal se váženým, ctěným a uznávaným nejen doma, ale i ve Francii. V roce 1896 byl zvolen členem francouzské Akademie mezi „čtyřicet nesmrtelných“, následujícího roku byl za obraz, kterým se stařičký, rakouský mocnář cítil nesmírně polichocen, povýšen ve Vídni do šlechtického stavu. Příliš mnoho štěstí a slávy se někdy osudu moc nelíbí a ten usoudil, že padesát let úplně stačí. Václav Brožík zemřel 15. 4. 1901 a je pohřben na pařížském Montmartru. Ve své době byl pokládán za největšího žijícího českého malíře.
Ani Brožík neušel kritice a odsudkům. Jak je známo, kritici jsou většinou lidé, kteří autorům říkají, jak by to měli dělat, kdyby to sami dokázali, což většinou nebývá. Na rozdíl od návštěvníků galerií. Příliš monumentální a teatrální scény, povrchnost, nedostatek talentu. Davové scény, to ano, ale samá šlechta. Kam se poděl lid? Malíř, který byl sám šlechticem, to není vhodný příklad. Brožíkovy obrazy se dočkaly rehabilitace v osmdesátých létech minulého století a byly opět vyneseny z depozitářů na světlo světa. Krása nestárne.
