Po staletí napjaté až nepřátelské vztahy mezi Polskem a Ruskem nyní vyústily v další, vůbec nejkrvavější kapitolu. Polsko se chtělo od nacistických okupantů osvobodit samo a neupadnout tak do sféry vlivu SSSR. To se ale Stalinovi vůbec nehodilo.
Varšavské ozbrojené povstání zorganizované Zemskou armádou, největší odbojovou ozbrojenou organizací v Polsku během 2. světové války vypuklo 1. srpna 1944 ve Varšavě okupované Němci. Jeho cílem bylo osvobodit hlavní město Polska a prosadit polskou suverenitu dříve, než kontrolu v zemi převezme komunistický „Polský výbor národního osvobození“ financovaný a kontrolovaný Sovětským svazem.
Předchozí polsko-sovětské vztahy Stalin přerušil v dubnu 1943 poté, co Němci odhalili masakr v Katyni, kde Sověti povraždili polské důstojníky. Stalin poté ustavil komisi, která vytvořila dokumenty o tom, že tato zvěrstva spáchali Němci. Po válce chtěl Stalin vytvořit nové, socialistické Polsko a zamezit tak této zemi k návratu k předválečné demokracii.
Organizátoři varšavského povstání svou akci načasovali dobře, tak, aby navazovalo na postup Rudé armády a následný ústup Němců. Rudá armáda v té době už obsadila předměstí Varšavy Pragu, ale potom svůj postup náhle zastavila. To Němcům umožnilo přeskupit síly, plně se soustředit na boj s polskými povstalci a po 63 dnech bojů je porazit. Ti v bezvýchodné situaci 3. října kapitulovali, i když s podmínkou, že se zajatci bude zacházeno v souladu se Ženevskými konvencemi. Celkem bylo během tohoto povstání zabito 120 – 225 tisíc civilistů, většina elity polského národa, a přes 700 tisíc obyvatel Varšavy bylo vyhnáno z města. Varšavu samotnou potom Himmler rozkázal srovnat se zemí, což se z 85 % také stalo. Německé ztráty přitom činily jen 2000 až 17 000 zabitých a pohřešovaných vojáků. Varšava byla potom Rudou armádou a 1. polskou armádou osvobozena 17. ledna 1945.
Varšavské povstání se stalo největším vojenským protiněmeckým vystoupením hnutí odporu během druhé světové války v Evropě a mělo jasnou šanci na úspěch, kdyby se mu dostalo plné podpory i ze strany SSSR a nejen převážně ze strany západních spojenců.
Fakta hovoří jasně
- Odtajněné dokumenty ze sovětských archivů dokazují, že Rudá armáda dostala od Stalina rozkaz, který ji zakazoval obsadit Varšavu a poskytnout povstání jakoukoli pomoc. Teprve od poloviny září, a to ještě až na nátlak západních spojenců, začali Sověti povstalcům poskytovat pomoc, ale jen v omezené míře.
- Celá tíha pomoci povstání tak ležela na západních spojencích, resp. jejich letectvu. I když sovětská letecká základna byla vzdálena od Varšavy jen 5 minut letu, britská letadla shazující povstalcům kontejnery s všemožnou pomocí musela nad Varšavu létat ze vzdálených základen v Itálii, přičemž takřka celý operační let nad 1600 km vzdálený cíl probíhal ve vzdušném prostoru nepřítele se silnou protivzdušnou obranou.
- Takových letů RAF uskutečnila celkem 223 a ztratila přitom 34 letadel. Hodně shozů také dopadlo, resp. na padácích přistálo na území ovládaném Němci. I proto, že hořící Varšava byla vidět už ze vzdálenosti 100 km a přes obrovské požáry byly světlice povstalců, označující místa shozů, vidět jen velmi špatně.
- Teprve 18. září povolili Sověti americkým bombardérům, tzv. létajícím pevnostem B-17 přistát na svých letištích a doplnit si tam palivo a bomby, celkem 8 tun bomb v pumovnici a 2 pumy po 1, 8 tuny na vnějších závěsech. Pro povstání už to však bylo pozdě, a proto následující den 100 bombardérů B-17 doprovázených 61 stíhačkami P-51 Mustang místo nad Varšavu odletělo zpět na své základny v Itálii. Cestou potom bombardovaly seřaďovací nádraží v maďarském Szolnoku.
- Mezi 13. a 30. zářím začala i sovětská letadla shazovat povstalcům zbraně, potraviny a léky. Zpočátku však jen v kontejnerech bez padáků, což vedlo k poškození obsahu. I v tomto případě velké množství shozů padlo do rukou Němcům. Sovětské letectvo uskutečnilo celkem 2 535 bojových letů, ale jen malými dvojplošníky Polikarpov Po-2, které pobraly max. 250 kg nákladu.
K obdobné situaci a vlastně i stejnému scénáři došlo u nás v květnu 1945 při Pražském povstání. Rudá armáda byla sice již na Moravě, ale Prahu jely osvobodit přes Krušné hory tanky z Berlína, zatímco americké tanky musely podle mezinárodní dohody zůstat v západních Čechách za demarkační čárou. Jen díky zásahu Vlasovců nedošlo v Praze k podstatně větším ztrátám na životech povstalců a boje z valné části přežilo i vedení povstání.
Stalin proto nemohl moc u nás za pomoci místních komunistů převzít „rovnou“ jako v Polsku a ihned do vedení státu dosadit své lidí, oddané komunisty, „vycvičené“ v Sovětském svazu. I když ve volbách v roce 1946 komunisté zvítězili, moc se jim podařilo uchvátit až pomocí puče v únoru 1948.
