Vládci největší pevninské říše v dějinách. Jak mongolské kmeny dobývaly svět

Těžké mládí budoucího vůdce

Velký mongolský dobyvatel se narodil kolem roku 1162 jako Temüdžin. Jméno mu dal jeho otec, bezvýznamný mongolský náčelník, podle náčelníka poražených nepřátel. Když bylo Temüdžinovi devět let, otce mu zabil jeden znepřátelený kmen a několik let žili pozůstalí členové rodiny v neustálém nebezpečí a nouzi. Byl to neblahý začátek, ale situace budoucího vůdce se před obratem k lepšímu ještě hodně zhoršila. V mládí ho při nájezdu zajal jeden nepřátelský kmen. Aby mu zabránili v útěku, dali mu kolem krku dřevěný obojek. Časem však z tohoto extrémně bezmocného, negramotného zajatce v primitivní, neúrodné zemi vyrostl nejmocnější člověk na světě.

Když Tataři zvítězili v bitvě na Lehnickém poli, střední Evropu před nimi zachránilo jen obrovské štěstí

Cesta nahoru

Temüdžinův vzestup začal, když se mu ze zajetí podařilo utéct. Poté se spojil s Togrilem, otcovým přítelem a náčelníkem jednoho z příbuzných kmenů žijících ve stejné oblasti. Následovaly mnohaleté bratrovražedné války mezi různými mongolskými kmeny a v průběhu těchto bojů si Temüdžin postupně vybojovával cestu nahoru.

Vládce vesmíru

Příslušníci mongolských kmenů byli dávno známí jako šikovní jezdci a zuřiví válečníci. V historii prováděli občasné nájezdy do severní Číny. Avšak před Temüdžinovým vzestupem si různé kmeny vybíjely většinu energie vzájemnými boji. Kombinací vojenské zdatnosti, diplomacie, krutosti a organizačních schopností se Temüdžinovi podařilo stmelit všechny kmeny dohromady pod jedním vedením a roku 1206 ho shromáždění mongolských náčelníků prohlásilo velkým chánem – Čingischánem neboli „vládcem vesmíru“.

Hlava pro tančící Salome. Tragický osud kazatele, který pokřtil Ježíše

Spor mezi Čingischánem a Muhammadem

Hrozivá válečná mašinérie, kterou dal Čingischán dohromady, se pak obrátila proti sousedním národům. Nejprve napadla stát Si Sia na severozápadě Číny a říši Ťin v severní Číně. Zatímco boje pokračovaly, vypukl spor mezi Čingischánem a šáhem Muhammadem, který vládl rozsáhlé chórezmské říši v Persii a ve střední Asii. V roce 1219 vedl Čingischán své vojsko proti tomuto šáhovi. Střední Asie a Persie byly převálcovány a chórezmská říše byla zcela zničena. Zatímco jiná mongolská vojska útočila na Rusko, Čingischán velel nájezdu do Afghánistánu a severní Indie. Do Mongolska se vrátil v roce 1225 a dva roky nato zemřel.

Čingischánův nástupce

Krátce před smrtí požádal, aby byl jeho nástupcem jmenován jeho třetí syn, Ogotaj. Byla to moudrá volba, neboť se Ogotaj stal vynikajícím generálem. Pod jeho vedením pokračovala mongolská vojska v dobývání Číny, Rusko srovnala se zemí a postupovala do Evropy. V roce 1241 Mongolové zcela rozdrtili polskou, německou a maďarskou armádu a dostali se až za Budapešť. V tom roce však zemřel Ogotaj a mongolská vojska se z Evropy stáhla a už se do ní nikdy nevrátila.

Krutá smrt Marsya. Dramatický konec řeckého hudebníka inspiroval mnoho umělců

Vládci největší pevninské říše

Války byly přerušeny, protože se mongolští náčelníci přeli o následnictví. Za vlády dalších dvou chánů (Čingischánových vnuků Manguchána a Kublajchána) zase mongolské tažení v Asii pokračovalo. V roce 1279, kdy Kublaj dokončil dobývání Číny, vládli Mongolové největší pevninské říši v celých dějinách. Patřila jim Čína, Rusko a Střední Asie, k tomu Persie a většina jihozápadní Asie. Jejich vojska uspěla v nájezdech počínaje Polskem a konče Indií a Kublajchánovu panovnickou moc uznala i Korea, Tibet a část jihovýchodní Asie.

Zlatá horda

Tak rozměrná říše se při primitivních dopravních prostředcích oné doby těžko dala udržet dlouhou dobu. A vskutku se mongolská říše brzy rozdrobila. Ale v několika následnických státech mongolská vláda přežívala dost dlouho. Z většiny čínského území byli Mongolové vyhnáni v roce 1368. V Rusku však jejich vláda přežívala mnohem déle. Zlatá horda, jak se obvykle říká mongolskému království založenému v Rusku Batuchánem, Čingischánovým vnukem, trvala až do šestnáctého století a Krymský chanát se držel až do roku 1783.

Bůh ví, že zemřu neprávem. Ztracený zápas Jakuba de Molay, posledního velmistra řádu templářů

Mongolská krev

Další Čingischánovi synové nebo vnuci založili dynastie, které vládly ve střední Asii a v Persii. Obě tyto oblasti dobyl ve čtrnáctém století Tímúr Lenk (Tamerlán), v jehož žilách rovněž kolovala mongolská krev – tvrdil o sobě, že je Čingischánovým potomkem. Dynastie Tímúra Lenka skončila v patnáctém století. To však ještě nebyl konec mongolských výbojů a vlády. Prapravnuk Tímúra Lenka Bábur vtrhl do Indie a založil tam dynastii Mughalů. Mughalští panovníci nakonec dobyli téměř celou Indii a zůstali u moci až do poloviny osmnáctého století.

Zdroj: Michael H. Hart (100 nejvlivnějších osobností dějin, 2003)