Ladislav Rott (5. června 1851 – 27. června 1906) byl jedním z osmi dětí Vincence Josefa Rotta (1811 – 1890, zakladatele železářského obchodu V. J. Rott na Malém náměstí v Praze. Ten pocházel z nezámožné rolnické rodiny a základní vzdělání získal na čtyřtřídní škole a pak nastoupil do učení do firmy, která se zabývala obchodem s „norimberským zbožím“ (možná i včetně příslovečných „norimberských trychtýřů“?).
Tak se totiž tehdy říkalo kovovému zboží všeho druhu, i když fakticky šlo o podstatně širší pojem. A to proto, že v Norimberku bylo na konci 19. století přes 250 továren a sbíhalo se tam 8 železničních tratí, které jejich výrobky vyvážely do celého světa. Šlo o široký sortiment mechanických a optických nástrojů, rýsovadel, drátů, chemikálií, barev, štětců, kartáčů, tužek, barevného papíru, doutníků, karet, obuvi, majolikového zboží, kamen aj. Velký rozvoj zaznamenalo kovolitectví a kovotepectví. Průmysl v Norimberku tehdy podporovalo několik peněžních ústavů (bank) a jeho rozvoj tedy probíhal doslova „na dluh“. Zadlužené bylo i město samotné – obecní jmění Norimberku v té době dosahovalo výše přes 17 000 000 marek a obecní dluhy činily přes 30 000 000 marek.
Vincenc J. Rott nejprve jako obchodní cestující procestoval Uhry, Malou Asii, Švýcarsko a Itálii. Po dvanácti letech se vrátil do Prahy a otevřel si tam 1. listopadu 1840 obchod s „norimberským zbožím“. Oženil se s Marií Eckhardtovou (1824 – 1890), dcerou pražského měšťana a kováře. V obchodě se mu dařilo, a tak se za čtrnáct let přestěhoval do domu č. 142 „U tří bílých růží“. V manželství se mu narodilo 8 dětí, z toho 3 synové a 5 dcer.
Roku 1873 předal obchod synům Juliovi a Ladislavovi. Julius však tři roky poté zemřel a Ladislav zůstal jediným majitelem. Vyučil se v otcově firmě a vystudoval obchodní školu Antonína Skřivana. Ovládal češtinu, němčinu, francouzštinu, ruštinu a později i angličtinu. V sedmnácti letech odešel „na výměnu“, jak bylo tehdy zvykem, do Petrohradu, kde zůstal půldruhého roku, potom „byl vyměněn“ k obchodním partnerům do Paříže a jako obchodní cestující nakonec cestoval po Německu, Rakousku, Řecku, Itálii a Egyptě. Spolu s bratrem Juliem rozšiřovali firmu a po jeho smrti v této činnosti pokračoval dál.
Firma prosperovala, a tak Ladislav přikupoval sousedící nemovitosti a v polovině 80. let 19. století zahájil jejich přestavbu, které se ke konci století dočkal i první dům ve vlastnictví rodiny Rottových č. p. 142 na Malém náměstí. Vyzdoben byl freskami, které navrhl Mikoláš Aleš.
Kvetoucí a rostoucí velkoobchod vyžadoval i vydávání a distribuci obsáhlých katalogů zvaných „Česko-německé ceníky nástrojů a potřeb pro veškerá řemesla“. Vedle zaběhlých, a dodnes leckdy přetrvávajících německých pojmů, vlastenec Rott zaváděl i české názvosloví. Rod Rottů podporoval vznikající českou kulturu. Ladislav také podstatně přispěl na obnovení Národního divadla po požáru (v roce 1881, znovu otevřeno 1883). Ve svém obchodě používal, snad jako první vůbec, účetní knihy.
A také se příhodně oženil, když si 5. ledna 1876 vzal za manželku Karolinu (Karlu) Klecandovou, s níž měl pět dětí, dva syny a tři dcery. Karolina (1856 – 1904) s ním spolupracovala v obchodě, vedla domácnost a organizovala společenský život rodiny. V roce 1896 zavedla „čtvrtky u Rottů“, kde se scházeli čeští umělci, žurnalisté, politici a také obchodní přátelé z Anglie, Francie, Německa, Švédska a samozřejmě Rakouska, s nímž jsme tehdy ovšem patřili do jednoho státu. Rod Rottů ovšem již dříve podporoval vznikající českou kulturu.
Po smrti manželky Karly se Rott podruhé oženil s o mnoho mladší vídeňskou kupeckou dcerou Andrée Polákovou. Na jaře 1906 se jim narodila dcera Andrée, ale již 27. června Ladislav Rott náhle zemřel na dovolené v Bad Ischlu. Po jeho smrti se řízení firmy ujali jeho dva synové Ladislav a Vladimír Rottovi spolu s nejstarší sestrou Julií, provdanou Veselou, jako tichou společnicí, přičemž vdova Andrée Rottová a sestry vyjma Julie měly být vyplaceny. To dosud velmi prosperující podnik zadlužilo částkou téměř milion zlatých rakouských korun. Do podobné situace byl podnik zanedlouho znovu postaven po náhlé smrti Ladislava mladšího roku 1927, k níž došlo shodou okolností opět v Bad Ischlu, kdy bylo potřeba vyplatit jeho ženu Julii a dceru Ludmilu.
Po listopadu 1989 se jméno Ladislava Rotta objevilo v českých mediích v souvislosti s jeho návrhem stavby podzemní dráhy v Praze, podaným v létě 1898 Městské radě královského hlavního města Prahy. L. Rott navrhoval využít právě probíhajících prací na kanalizaci Starého města a spolu s nimi začít budovat rovnou také tunely pro první linku podzemní dráhy na trase Karlín – Praha – Podolí. Ta by se u Křižovnického pivovaru potom spojila s druhou linkou Malá Strana – Vinohrady. Pražská radnice však jeho návrh zamítla s tím, že prý něco takového Praha nepotřebuje. Přitom o tak „horkou“ nebo nečekanou „novotu“ zas nešlo. Vůbec první metro bylo uvedeno do provozu v Londýně již 10. ledna 1863 a jeho první úsek měřil nezanedbatelných 7 km.
