Moje století. Kaleidoskop vzpomínek protagonistů filmu, kterým v r. 2018 bylo sto let

Dokumentární film Theodory Remundové natočený k příležitosti oslav 100 let od vzniku samostatného Československa obsahuje životní vzpomínky dvaceti pěti lidí z Čech a Moravy narozených kolem roku 1918 doplněné osobními fotografiemi a autentickými filmovými záběry významných společenských událostí a změn v naší zemi od 1. republiky, přes 2. světovou válku, osvobození, komunismus a jeho pád.

Scénáristka, režisérka a herečka Theodora Remundová oslovila cca 40 mužů a žen, kteří v r. 2018 slavili společně s naší zemí významné stoleté výročí. Posléze z nich bylo vybráno 25, kteří byli ochotni a schopni vyprávět o svém životě přímo do kamery. Bylo prý toho natočeno tolik, že by to vystačilo na velký seriál. O to bylo těžší vybrat a sestříhat materiál na 104 minuty a sestavit dva díly rozdělené na období 1918 – 1945  a 1945 – 2018.  ČT2 je zařadila do svého programu v říjnu a listopadu roku 2019 a je stále k vidění v jejím archivu.

Film byl promítnut již v řadě kin, kam patří též Kino Kotelna v Libčicích nad Vltavou, které jej uvedlo do svého programu v únoru 2020.

Osobní vzpomínky, zážitky a střípky ze života seniorů, kteří diváka překvapí svou vitalitou, upřímností i jemným humorem, jsou zároveň zrcadlem stoleté historie naší země, která nebyla vždy radostná. Protagonisté filmu se narodili v době vzniku samostatného Československa, pamatují oblíbeného tatíčka Masaryka, přežili 2. světovou válku a pojem holokaustu má pro mnohé z nich osobní bolestný význam. Chmurná 50. léta, kolektivizace a konec soukromého podnikání většině z nich přinesl celoživotní zklamání, včetně nemalých materiálních ztrát.  Zažili záblesk naděje roku 1968 záhy zmařený nástupem tvrdé normalizace. Teprve až změny režimu po roce 1989  jim do života vrátily některé hodnoty, s nimiž se setkávali v meziválečném Československu.

Vzpomínky politické vězenkyně z 50. let Dagmar Šimkové nepřestávají mrazit

Mediálně nejznámější

Ve filmu nelze přehlédnout elegantní dámu, lékařku Lindu Wichterlovou, manželku vynálezce a chemika Otty Wichterleho, která vzpomíná, jak jí manžel říkával, že se má pracovat pro potěšení, a ne jen pro peníze. Byl toho názoru, že vyrábět kontaktní čočky nepatří do výzkumného ústavu chemického, kterému šéfoval, proto je začal dělat doma. Sestrojil si přístroj na odstředivé odlévání čoček z tehdy i dnes pro kluky populární stavebnice Merkur a jako pohon použil dynamo z jízdního kola či motorek z gramofonu. „Dali jsme si kuchyňský stůl do pokoje a tam jsme to vyráběli. Doktor Maxmilián Dreifus z 2. oční kliniky v Praze od nás hotové čočky odebíral a rovnou je dával pacientům. Zvykla jsem si na takovou práci a bavilo mě to…“ vzpomíná MUDr. Wichterlová na spolupráci s manželem, který se zasloužil o existenci gelových dioptrických čoček, jež jsou známé po celém světě. Opravdového uznání se u nás však dočkal až po roce 1989.

Světu dal kontaktní čočky. Jak k jejich výrobě použil Otto Wichterle stavebnici Merkur?

Dalším nezapomenutelným účinkujícím je zakladatel Hradišťanu František Hamada, který svou milovanou muziku nikdy neopustil a ve filmu si se svými kamarády s obdivuhodným elánem  zahraje i ve svých 104 letech.

101 let starý Rudolf Zajac, každým coulem voják, který bojoval na východní frontě, má budíček každé ráno přesně v šest, po snídani zapíná počítač a s velkou lupou, protože má slabý zrak, kontroluje, zda mu někdo nepíše, pokud ano, tak mu ihned odepisuje.

Věčný skaut, Eda Marek, zvaný Hroznýš, přežil jedno vězení v r. 1942, kam se dostal za pomoc židovskému kamarádovi, a druhé v 50. letech, které trvalo bezmála 10 let. Coby nadšený skaut se vlivem politických změn v naší zemi hned dvakrát spolupodílel na obnově skautské organizace, a to po roce 1968, což dlouho nevydrželo, a tak se neúnavný Hroznýš do toho pustil znovu a úspěšněji po roce 1989.

FOTO: Moje století

Moje století - Moje stoletíMoje století - Kotelna LibčiceMoje století - Moje stoleti kotelna Libčice

Osvěžením pro diváka jsou úsměvné příběhy, jako je např. vzpomínání na první nesmělé i smělé lásky, na to, jak si snídaní vylepšenou o kakao lze připomenout, že je sobota či neděle, nebo jak dcerka jedné účinkující vozila v kočárku místo panenky, na kterou už nezbyly peníze, sošku malého Stalina.

Výpovědi pamětníků, velmi citlivě prokládané jejich soukromými fotografiemi i autentickými záběry historických událostí naší země, vytváří vzácné a neopakovatelné dílo, jež by mělo být součástí zlatého fondu české dokumentární tvorby.  Díky autorce T. Remundové vznikl „živý dějepis“, který by se měl dostat do našich škol, protože žádná učebnice nenahradí autentické vyprávění pamětníků.

 

25.5.2020
Sochař a restaurátor Petr Váňa z Karlíku pracuje ve své dobřichovické dílně již třiadvacet let...
21.5.2020
Rekonstrukce další třetiny vodní elektrárny na Slapech se dostala do závěrečné etapy, zařízení získalo nový...
19.5.2020
Komerční článek
Kvůli šíření nového typu koronaviru zakázal ministr zdravotnictví vývoz dezinfekčních přípravků na ruce do zahraničí...
19.5.2020
Zkoušky černošického sboru Tutte Le Note byly pozastaveny ihned s uzavřením škol na začátku března....
18.5.2020
Tréninkový režim ASK DIPOLI v Černošicích a Dobřichovicích se vrací k normálu. Atleti mohou do konce...
Počáteční modelace hlavy svaté Juliány
18.5.2020
Spolku pro obnovu sochy sv. Juliány se v rámci veřejné sbírky podařilo vybrat potřebných 360...
14.5.2020
Z okenice budovy na vlakové stanici ve Všenorech si někdo nedovoleně odnesl muškáty z truhlíku,...
Ilustrační foto
13.5.2020
Na neděli 3. května připadl Mezinárodní den lesních mateřských škol. S ohledem na pandemická opatření...
12.5.2020
Mezi Prahou a Mělníkem bude opět pravidelná osobní lodní doprava. Loni přibylo cestujících, kteří ji...
12.5.2020
Pražští radní schválili výběr dodavatele projektové a inženýrské činnosti na podchod na komunikaci Strakonická nedaleko...
10.5.2020
Radnice v Davli zveřejnila informace, jak je třeba v době ohrožení koronavirovou infekcí nákladat s...
Reklama