Sekám se s Goliáši, na chudáky neútočím, říká starosta Řeporyjí Pavel Novotný

Zjistil jsem, že moje politické působení nezávisí na válce s Ruskem, ale na tom, jestli lidi přijdou ke kontejneru a ten je prázdný, nebo plný. Pro Náš REGION to řekl starosta městské části Řeporyje Pavel Novotný (ODS). Přesto dělá obojí a mnoho dalšího. „Ze soutěžního pokeru jsem zvyklý, že když hraju sehrávku, hraju ji agresivně, takže když na mě Rusko zaútočilo, adekvátně jsem reagoval. V popisu práce mám hájit Řeporyje a řeporyjské občany, jestliže tedy zastupitelstvo jednohlasně odsouhlasilo stavbu pomníku vlasovcům, je má pozice naprosto jasná,“ uvedl.

Tematicky se vám do jisté míry podařilo propojit komunální a celostátní politiku. Jak k sobě mají blízko?

Daleko. Jsou to dva různé vesmíry, což ale neznamená, že úspěšný komunální politik nemůže být premiérem. Úkolem starosty městské části je shánět peníze, město za něj nic neudělá. Jsem vlastně manažer a ředitel neziskovky. Mnohým myslím nikdy nedojde, že show, kterou předvádím, má jediný smysl – zneužívat postavení ve prospěch městské části. Vyplácí se to. Praha je k nám mimořádně vstřícná, investice frčí, co chci, to mám, a Řeporyje vzkvétají. Jako populista živelně investuju, daří se nám obchodně, přibývají nám pozemky. Jak jsem totiž zkušený vyděrač, lidi nám je odevzdávají. Problémy řeším v terénu, vyběhnu ven a hned narazím na něco, co je třeba řešit. Mám vlastně svěřené malé království.

Máte tu vše jako na dlani…

Mám, ale na druhou stranu Řeporyje jsou dvanáctá největší městská část ze sedmapadesáti.

Co nyní řešíte?

Všechno. Konkrétně teď čištění místního potoka. Natáčel jsem o něm s televizí – s úctou k platu starosty si totiž, protože nekradu, přivydělávám natáčením seriálu o starostování. Při nedávném natáčení jsem chtěl být hrdina, který čistí potok, vrátil jsem se ale smradlavý a naštvaný. Nejsem sice žádný ekolog, ale rozhodl jsem se, že sem vrátím raka říčního, proto na konci dubna pořádáme velkou brigádu na čištění potoka, moje sestra (zastupitelka Lucie Fialová – pozn. red.) je výborná organizátorka. Chci tím docílit toho, že tam nikdo nebude nic vylévat. Nějaký idiot totiž nedávno vyvážel odpad a všechno to vyteklo do potoka. Pořídil jsem si kriminalistický kufřík a řekl si, že pachatele dopadnu.

Řeporyje se teď skloňují ve všech pádech. Co o nich víte, a co ne?

Na čem dalším pracujete?

Přebral jsem stavbu základní školy za 130 milionů korun, do toho na stejném místě stavím družinu, kuchyň, jídelnu, dostali jsme dotaci na stavbu mateřské školy… K tomu řeším personálie, poslední dobou se totiž stává, že nám management odchází do důchodu a je mimořádně těžké sehnat náhradu. Stát mi dává 24 tisíc hrubého na pracovní sílu, od které požaduje minimálně vyšší odborné, spíš ale vysokoškolské vzdělání ve stavebnictví.

Jaké máte vztahy s opozicí?

Vynikající, což mě překvapilo. Podařilo se mi překreslit politickou mapu obce, sestřelit tradiční letitou koalici a stát se starostou. Opozici jsem vyzval, ať je aktivní, ať mě kritizuje, ať je klidně agresivní, ale není pasivní. Opoziční zastupitelé jsou skvělí, vidí, že pracuju a nekradu. Přitom v jedenáctičlenném zastupitelstvu jsou lidi z pěti kandidátek z osmi stran a hnutí (místostarosty jsou David Roznětinský za Zelené a Lucie Seguin za Piráty – pozn. red.). Dřív tady byla polarizovaná scéna, to se mi podařilo usmířit. Na zastupitelstvu mě interpelují jen vlastní Piráti, vážím si statusu quo, mám silnou koalici a opozici, která neprudí. Pro Řeporyje se mi podařilo získat určité postavení.

Rozhodně vaši městskou část nyní všichni znají…

To je jedna věc, je to vlastně taková hra. Všichni vědí, kde mají toho bláznivého starostu. Realita je ale i taková, že co chceme, to máme. Když jdu vyjednávat na magistrát, jdu s Pirátkou, když na Prahu 13, tak se zástupcem ANO. Všude uspějeme. Řeporyje nikdy nikoho nezajímaly, nyní mám pocit, jako bych šéfoval Praze 1.

Takže chodíte vyjednávat vždycky s tím, jehož subjekt na zastupitelstvu, po kterém něco žádáte, vládne?

Jsem a musím být diplomat. Úřad jsem otevřel lidem, začal komunikovat úplně jiným způsobem, než tady bylo zvykem. A jak už jsem říkal, nekradu, což je skvělý pocit, protože jinak člověk nemůže spát, a já jsem v pohodě, nemám se čeho bát, mám dobré výsledky auditu. Třeba, když jsem měl v neděli jednání s jednou starostkou a nemohl poslat úřednici pro kytku, koupil jsem ji sám – jednu manželce, jednu starostce. Proplacení kytky jsem mohl napsat na úřad, ale neudělal jsem to, nechci Řeporyje okrádat.

Jak jsem na začátku mluvila o propojování komunálu a celostátní politiky, měla jsem na mysli tematické skloubení. Třeba to, co jste vyvolal ohledně záměru postavit pomník vlasovcům, tak působí. Zvlášť v době, kdy se na Prahu 6 chodí lidi hádat kvůli soše Koněva…

Především to nebyla moje iniciativa, s nápadem přišel historik a poslanec Pavel Žáček. Okamžitě jsem souhlasil, protože vlasovci osvobodili Prahu i Řeporyje (ty tehdy byly samostatnou obcí – pozn. red.) a tři sta jich při osvobozování zařvalo. S Koněvem to byl souběh okolností. Zúčastnil jsem se konference o vlasovcích, kde jsem řekl, že v Řeporyjích opravujeme pomníky obětem 1. i 2. světové války, legionářům, vzpomínáme tady s úctou na všechny padlé a pečujeme o všechny pomníky. Blíží se výročí osvobození, a když jsou s naší městskou částí spojeni vlasovci, budou tady mít pomník i oni. Zaskočil jsem dokonce i jejich příznivce, kteří se prsí, že pomníky vlasovcům jsou všude. Nejsou, jsou označené neznámým vojínům. Jediný pomník označený přímo vlasovcům je v New Jersey.

Musel jste tušit, že záměr může vyvolat i nevoli…

Samozřejmě vím, jakých vin se vlasovci v době nacismu dopustili, Prahu ale osvobodili a v řeporyjské kronice jsou o nich jasné záznamy. To jsem na té konferenci řekl a začalo se dít to, co se dělo, vypadal jsem jako provokatér, a už to jelo. Bolševikovi se ale neustupuje. Než jsem návrh přinesl na schůzi zastupitelstva, které ho jednoznačně odsouhlasilo, zaútočilo na mě Rusko, ne já na ně, ale ono na mě.

Ruská věrchuška chce dokonce vložit do ústavy jediný možný výklad historie…

Není možné jim ustupovat. Ze soutěžního pokeru jsem zvyklý, že když hraju sehrávku, hraju ji agresivně, takže když na mě Rusko zaútočilo, adekvátně jsem reagoval. V popisu práce mám hájit Řeporyje a řeporyjské občany, jestliže tedy zastupitelstvo jednohlasně stavbu pomníku vlasovcům odsouhlasilo, je má pozice naprosto jasná. Zastupitelům jsem říkal, že mediálně jsem to rozpumpoval a musím to ustát, ať hlasují opravdu svobodně, dokonce i koalice měla volné hlasování, říkal jsem, že plnou zodpovědnost za to ponesu já. Přesto to všichni podpořili. Tlak z ruských médií byl obrovský, nechci si fandit, ale nejsem si jistý, zda by to někdo jiný ustál. Chápu, proč přišel Pavel Žáček zrovna za mnou.

U pomníku maršála Koněva došlo na výročí jeho narození ke sporům

Kritika se nesla především v lince, že chcete oslavovat spolupracovníky nacistů…

Všude jsem neustále opakoval, že při obraně Prahy zařvalo tři sta vlasovců, a to, jakou měli motivaci, mě nezajímá. To jsem vykřikoval, v reálu jsem se ale samozřejmě musel dovzdělat takovým způsobem, abych mohl argumentovat naprosto neprůstřelně. Nastudoval jsem si všechno nejen o vlasovcích, ale i o Koněvovi. Dokonce mi volal jeden historik, že jsem právě v rádiu řekl, že Koněv vraždil i v Mongolsku, což mu do této doby nebylo známo. Jenže já si musel pořádně přečíst všechno. To mě zradikalizovalo – těm, kteří si o tom nic nepřečetli a jen vykřikují, že vlasovci byli s nacisty, bych přál, aby strávili aspoň jeden den v zajateckém táboře, aby si uvědomili, co to bylo být za druhé světové války zajatcem v Sovětském svazu, když kolem vás umřely tři miliony lidí, a pak někdo přišel, přinesl uniformu a nabídl žold. Jak by se zachovali ti, co v tom mají tak jasno? Navíc jsem si do té doby povrchně myslel, že Prahu osvobodili vlasovci i Rudá armáda, teď jsem přesvědčen o tom, že Prahu jednoznačně osvobodili vlasovci. Nebýt jich, došlo by ke strašnému krveprolití. Jediná aktivita Rudé armády při osvobozování Prahy byla taková, že zabíjeli vlasovce. Přijeli sem den po osvobození, umřelo jich tu 27, kdežto vlasovců na 300.

Je ale přece třeba ctít i ty padlé vojáky Rudé armády…

Samozřejmě, je třeba ctít celé tažení Rudé armády Evropou. To ani v nejmenším nezpochybňuji. Prahu ale osvobodili vlasovci, nikoli Rudá armáda. Když se něčím zabývám, tak se tím zabývám důkladně. Nedávno jsem se bavil s tchýní a tchánem, kteří žijí na Moravě, a vysvětlil jim, že Přerov osvobodili Rumuni, nikoli Rudá armáda. Takto důkladně jsem se dovzdělal.

Proč myslíte, že se někteří lidé tak brání nabourání obrazu historie a nechtějí ji vidět barvitěji?

Ten obraz nechtějí nabourat bolševici.

Nejen, i jiní lidé…

Rozumím. Ve škole poslouchali něco jiného, myslí si, že je to ode mě provokace, neboť u vlasovců to nacistické období prostě bylo. Někteří lidé nejsou schopni reflexe, odmítají se podívat na pravdivý výklad dějin, říci, jak to bylo skutečně. Pravda je přitom ohromně osvobozující a řekl jsem ji i v ruské státní televizi. Kdybych se tam obnažil, dal si jointa…, ale já jen řekl pravdu. To, že to vstoupí do historie ruského vysílání, je šílené.

Přiznám se, že mě šokovalo, jak státní ruská televize funguje – že tam nejde o diskusi, ale o dehonestaci pozvaného hosta…

No já sice dělám haura, ale byl jsem taky v šoku. Samozřejmě vím, jak ruská média fungují, jak funguje ruská propaganda, ble ble ble, ale přímý kontakt s tím byl šokující. Ruská média mě oslovila několikrát, setkal jsem se se strachem novinářů, s otázkami připravenými tamním ministerstvem obrany. Jedna z redaktorek mi kladla dotazy, které byly lež. Řekla mi třeba, jestli vím, že svým rozhodnutím postavit pomník vlasovcům změním verdikt Norimberského tribunálu. Po odvysílání rozhovoru mi volal europoslanec a pražský zastupitel Jiří Pospíšil, že redaktorka lhala. V tu chvíli jsem o tom nic nevěděl, proto jsem si pak vše opravdu důkladně načetl, jinak není možné s těmito médii komunikovat. Tyto zkušenosti mě přesvědčily, že je nutné se proti ruské propagandě vymezovat, i jsem pochopil mentalitu mnoha Rusů. Když vám tohle předvádí televize a rádia padesát let, tak to v hlavě prostě máte.

Všimla jsem si, že když vystupujete expresivně, pouštíte se vždycky do silnějšího, nikoli slabšího. Narozdíl od nemála politiků, kteří si cvičí svaly třeba v boji proti uprchlíkům. To vás celkem ctí.

To jste hodná, že jste si toho všimla. Zrovna dnes (rozhovor byl veden ve čtvrtek 27. února) jsem prohrál soud s podnikatelem Markem Vítem (Pavel Novotný dostal od soudu peněžitý trest za vyhrožování – pozn. red.) a novináři mi říkali, že se jim líbí, že kdykoli se s někým sekám, je to Goliáš, že nikdy neútočím na nějakého chudáka. Ano, nevybírám si lehké soupeře, troufám si na ty silné. A jestli mě to ctí? Je to možná argument, že se opravdu po nikom nevozím. Stavím se silnějším. Proto ten boj s Ruskem. Když máte pravdu, nemůžete prohrát. Když protistrana lže, strašně ji to oslabuje.

Jenže disponuje manipulativními technikami a těm je těžké se bránit…

Mám jednu vlastnost – to, čemu se říká nebojsa. Zní to možná nabubřele, ale fakt se nebojím. Někdy je to, co předvádím, až na hraně sebezáchovy. Je to takový souběh, mám pocit, že díky mně se nebojí ani Řeporyje. Nevím, jak jednou budou hodnotit mou éru…

V Řeporyjích byl otevřen nový restaurační minipivovar. Najdete ho v bývalém kině a skleněnou stěnou uvidíte varnu

Cítíte ve své městské části podporu?

Cítím. Někteří jsou zaskočeni tím, co dělám, a s jakou energií jsem do toho vlítnul. Mám pocit, že jestli jsem něco Řeporyjím přinesl, je to sebevědomí, nebojí se a důrazně prosazují své zájmy. Jestli to lidi vnímají, nevím. Zjistil jsem, že moje politické působení nezávisí na válce s Ruskem, ale na tom, jestli lidi přijdou ke kontejneru a ten je prázdný, nebo plný. Máme devatenáct kontejnerových míst a řeším důsledně svoz odpadu. Je tady uklizeno. Lidi vidí, že pracuju, a mám výsledky, to jim stačí. Je jim jedno, jestli vystrčím zadek, chtějí, aby starosta nekradl, aby za ním mohli přijít a viděli, že pracuje. Ve čtvrtky jsem otevřel úřad od sedmi hodin ráno, protože jsem to měl ve volebním programu. Úřednice mě od toho nejdřív zrazovaly, že sem nikdo nepřijde. A lidi sem chodí – jsem tady kolikrát i do šesti nebo sedmi večer. Každý zná mé soukromé telefonní číslo, je to náročné, ale každému i mobil zvednu. V rozletu mě brzdí jen byrokracie. Až jednou budu ministrem pro místní rozvoj, zruším ji. Ale víc mě láká být ministrem vnitra.

To mě nepřekvapuje. Nedávno jste upozornil na vychovatelky, které převáděly děti přes blikající přejezd. Byl jste za to kritizován, neboť jim vlakvedoucí pokynul, že mohou jít…

Když něco řeším, řeším to po svém. Z okna vidím, co se děje na přejezdu. Všechno je vykládáno jako má snaha o exhibici, to mě ale vůbec nezajímá, řeším to efektně. Roky říkám, že střet vlaku s chodcem je smrtící. Buším tady do přejezdu, ale míjelo se to účinkem, tak jsem na to upozornil tímto způsobem. Mediální lynč je mi ukradený, vychovatelky mají kliku, že jsou ze soukromého zařízení. I kdyby jim kynul ministr dopravy, musí vědět, že přes blikající přejezd nemohou jít. Věřím, že nyní už tu přes blikající přejezd nikdo nepůjde.

Říkáte o sobě, že jste populista. To nezní moc vábně. Jak byste to slovo rehabilitoval?

Populista na malé městské části je opak toho, co je Tomio Okamura, což je zločinec, kdežto populismus na malé městské části je super. Zůstávají za vámi dětské parky, hřiště, rozšířená mateřská škola, otevřený radniční tisk. Začal jsem taky bojovat s ubytovnami, na kterých vydělávají obchodníci s chudobou…

Je ale třeba myslet i na to, aby lidé, kteří tam jsou nuceni žít a nic jiného nemají, neskončili na ulici…

Samozřejmě, jsem humanista. Díky mému snažení se podmínky pro lidi zlepšují a jeden provozovatel to už zabalil. Je dobré plnit volební program, i když i já ho samozřejmě psal naivně proto, abych byl zvolený, a za některé sliby, třeba wifi free, bych se zabil. Důležitá je ale pro mě ukázaná, výsledky.

Dnes, 18:20
Koncert Norbiho Kovácse ve čtvrtek 22. října – od 17 do 18 hodin – nabídne...
Dnes, 17:10
Praha 6 odhalila sochu Marie Terezie. Stojí ve stejnojmenném parku na pražských Hradčanech. Socha byla...
Dnes, 11:00
Komerční článek
Jaké je řešení? Nová studie advokátní kanceláře Toman & Partneři nastínila, že klíčová je transparentní...
Dnes, 11:00
Pražští hasiči kvůli rostoucímu počtu nakažených a lidí v karanténě či izolaci slouží v minimálním...
Dnes, 10:20
Zatímco všechny tramvajové linky jezdí v omezeném provozu, třicítka autobusových linek končí předčasně ve 22...
Dnes, 07:35
Praha 8 dala domov čtvrtému pražskému babyboxu. V České republice je jich již 77 a...
Včera, 17:40
V Praze se turisté budou moci v budoucnu vydat i po trasách mimo centrum, vznikne...
Včera, 17:00
Zatímco na jaře, když Prahu trápila první vlna nákazy Covid-19 bylo parkování v metropoli zdarma,...
Včera, 15:00
Pro vysvětlení a poučení místních a (někdy snad i) turistů budou sloužit nové modré tabulky....
Včera, 14:20
V omezeném režimu fungují na základě nařízení vlády ČR radnice v Česku. Omezení úředních hodin se týká...
Včera, 13:00
Z Hradce Králové do Prahy vyrazil dnes v osm hodin ráno vojenský konvoj, který poveze...
Reklama