• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Vyměnil notovou osnovu za filmovou kameru, pevné boty a odhodlání. Eduard Ingriš, ve stopách Thora Heyerdahla

    19.6.2020
    Karel Dudek

    Vousatý zálesák svírá v ruce kytaru. Za ním praská oheň a ohřívá polévku v kotlíku, na kterou čeká nejen on, ale i celá parta, která se chystá přenocovat pod hvězdnatou oblohou. Na protějším skalisku se mihotá jeho obrovský stín a pod ním hučí ve tmě neviditelné, vltavské peřeje. To již nejsou Svatojánské proudy a osada Ztracenka. Tento večer zde Teskně hučí Niagara.

    Nechci ale psát o trampském hnutí, ani o osadě se stoletou historií. Zajímá mě autor výše zmíněné písně, která je stará bezmála devadesát let.

    Jmenoval se Eduard Ingriš. Muž renesanční šíře zájmů. Hudební skladatel s neklidnou krví dobrodruha a cestovatele. Autor mnoha populárních písní a operet, kterému se splnil životní sen. Vyměnil notovou osnovu za filmovou kameru, pevné boty a odhodlání. Cesta do Argentiny, v roce 1947, již neskončila návratem do Československa. Únor 1948 byl varováním, aby se do nově zadrátovaného kriminálu nevracel, a Ingriš poslechl hlas rozumu.

    Jeho balzové a rákosové vory vpluly do legend. Souhlasit s ním nemusíte, ale obdivu se neubráníte

    Před Ingrišem ležel celý svět, ale on se pro začátek spokojil s jižní Amerikou. Argentina, Brazílie, Peru. Jeho fotoaparát nezahálel. Portrétoval peruánského prezidenta a dokonce spolupracoval s Ernestem Hemingwayem, při natáčení filmu Stařec a moře. Známí cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka se s ním setkali, při svém legendárním putování popsaném v knize Přes Kordillery. Ingriš už dávno nebyl neznámým emigrantem, ale stával se pomalu ale jistě, dnes bychom řekli, celebritou. Jeho největší dobrodružství však stále leželo před ním.

    Fenomén tramping. Jak se žilo v osadách a jak trampská hudba ovlivnila známé osobnosti?

    V roce 1947 přišel norský mořeplavec a cestovatel, Thor Heyerdahl, se zajímavým nápadem, který jako správný badatel začal okamžitě realizovat. Podle něho první obyvatelé Polynésie dorazili na své ostrovy na vorech, kterými připluli z Jižní Ameriky. Byl častován nedůvěrou a posměchem, jak už to bývá, když někdo přijde s něčím novým. Balza je sice lehké dřevo, ale doplout na voru přes polovinu Pacifiku? Osm tisíc kilometrů daleko?

    Legendární vor Kon-Tiki, který vyplul z peruánského přístavu Callao, to dokázal. Po 101 dnech doplul na atol Raroia, ve Francouzské Polynésii a posměváčkové umlkli. Heyerdahl se stal legendou, a Ingriš zatoužil jeho cestu zopakovat. Oba muži se setkali v roce 1954 a bylo rozhodnuto. První cesta se nezdařila a výpravu musela zachraňovat americká loď. Ingriš měl však buldočí povahu, a pokud se do něčeho zakousl, už nepovolil. Druhá cesta, v roce 1959, na voru s názvem Kantuta II. již byla úspěšná.

    FOTO: Eduard Ingriš

    Eduard Ingriš - IngrišEduard Ingriš - Eduard IngrišEduard Ingriš - Thor HeyerdahlEduard Ingriš - PolynésieEduard Ingriš - Velikonoční ostrov
    Další fotky
    Eduard Ingriš - Thor Heyerdahl

    V roce 1962 se odstěhoval z Peru do USA, a rozhodl se usadit. Oženil se s o generaci mladší Ninou, která pocházela z Brna. Jeho tchánem byl také emigrant, ruský kozák, který uprchl do Československa před bolševickou revolucí. V roce 1945, kdy se očekával příchod Rudé armády, kterou následovala NKVD, rodina emigrovala z Protektorátu podruhé, tentokrát do USA.

    Z dobrodruha, v tom nejlepším smyslu slova, se stal počestný majitel obchodu. Jeho život se uzavřel v roce 1991, a vrátil se do rodných Zlonic u Slaného. Pozůstalost obsahovala více než tunu neocenitelných materiálů jeho práce. Paní Nina se také rozhodla vrátit do Československa, které už bylo opět volné a svobodné. Usadila se v Brně a starost o vše, co přivezla, vzal na sebe opět Miroslav Zikmund. Opět, po více než půlstoletí se postaral o materiály svého přítele, které našly své místo v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Tím však příběh nekončí. Cestovatelské geny se také dědí a syn Eduard není výjimkou. Proslýchá se, že má v úmyslu zopakovat otcovu dobrodružnou plavbu a já nepochybuji, že ji v brzké době uskuteční.



    Nepřehlédněte