Vzdělání dětí jedna z mála možností, jak rozetnout bludný kruh bídy. Když škola dostane pravidla

Nezbedný bakalář a skupinka rozjívených žáčků, od těch nejmenších, až po ty na prahu dospělosti. Věčně hladová břicha, otrhané šaty a boty, do kterých zatéká. Ve třídě se suší chmel a rozbité skleněné tabulky, v napůl shnilých, okenních rámech, se houpají v průvanu. Zbytky oběda bohatých měšťanů, od kterých se odvrací i pes. Je to dojímavý film a v mnoha směrech pravdivý. Učitele do sítí škol v celém království dosazovala Univerzita Karlova. Bakalář byl, stejně jako tehdy, nejnižší akademický titul, ale pro výuku dětí to bohatě dostačovalo.

Bílá hora, to nebylo jenom fiasko politické a vojenské, ale i národní pohroma a tragédie pro školství. Pokud někde začala rekatolizace opravdu z gruntu, tak to bylo právě ve školství. Střední a vyšší vzdělání měli pod palcem jezuité, mimochodem, většinou velmi vzdělaní lidé. To základní, od nejútlejšího věku zbylo piaristům a františkánům. Národ Komenského pomalu, ale jistě ztrácel povědomí o tom, jak je vzdělání důležité. Číst a psát? Nač? Jako poddaný to stejně nepotřebuji a roboty mě to stejně nezbaví.

Venkov se pomalu ale jistě stával negramotným. Negramotní rodiče málokdy vidí ve vzdělání dětí jednu z mála možností, jak rozetnout bludný kruh bídy. Nastřádat peníze, poprosit vrchnost, a s jejich laskavým souhlasem poslat některého ze synů na studia. Obvykle to byl druhý, nebo třetí v pořadí, nejstarší dědil grunt. Pokud byl nějaký.

Toleranční patent Josefa II. odbrzdil Rakousko na cestě ke kapitalismu. A Česko spolu s ním

Potřeba zkvalitnit školní systém nevycházela z dobročinnosti panovníků ve Vídni, ale z ryzího pragmatismu. Kapitalismus holandský a britský se začal nadechovat a Habsburkům konečně došlo, že vládnout hlupákům je sice bezpečné a pohodlné, ale z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Jen se vzdělanými lidmi, aspoň na základní úrovni, mohla monarchie držet krok s ostatními zeměmi.

Tak uvažovala i Marie Terezie, když 6. 12. 1774 vydala patent, s názvem Všeobecný školní řád, který stanovil všeobecnou školní povinnost pro chlapce i dívky. Nikoliv povinnou školní docházku, ta přišla až o sto let později. V tomto patentu se císařovna pouze zmínila o tom, že by bylo vhodné, aby rodiče děti posílali do škol, ale i přání bylo považováno za zákon.

Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu. 30 nejlepších citátů světových osobností o knihách

Výuka měla trvat šest let a bylo přesně stanoveno, co se ve které třídě bude učit. Číst, psát a počítat. Čeština byla tolerována, nicméně němčina měla vždy a všude přednost a učitel byl za pokroky svých žáků v ovládání němčiny velmi slušně honorován, takže němčina prorůstala školství ve všech směrech.

Rovněž i na učitele nebyly kladeny příliš velké nároky. Obyčejně stačil tříměsíční, v náročnějších případech půlroční kurz. V porovnání s dnešním, několikaletým pedagogickým studiem, úsměvná doba. Městští chlapci byli vedeni k řemeslům, na vesnici k vesnickým pracím, na které obyčejně dohlížel nejbohatší sedlák. Vyučovalo se hlavně v zimě, každý učitel věděl, že se v době polních prací jeho třídy vyprázdní. Pást dobytek bylo bohužel důležitější, než malá násobilka, a bylo by naivní na tomto faktu chtít něco změnit.

FOTO: Když škola dostane pravidla

Když škola dostane pravidla - Když škola dostane pravidlaKdyž škola dostane pravidla - Když škola dostane pravidlaKdyž škola dostane pravidla - Když škola dostane pravidlaKdyž škola dostane pravidla - Když škola dostane pravidlaKdyž škola dostane pravidla - Když škola dostane pravidla
Další fotky
Když škola dostane pravidla - Když škola dostane pravidla

Tam, kde školáčky vyučoval pan farář, bylo obyčejně vyhráno. Vesničtí kněží, kteří znali své ovečky i jejich potomky, byli obvykle ti první, kteří naučili děti ovládat aspoň základy mateřského jazyka. Někdy to však byli zběhlí studenti, kteří raději svlažovali hrdlo v hospodě, než aby se věnovali výuce. Nejhorší byli vysloužilí vojáci, kteří se domnívali, že se znalosti natlučou do hlavy párem pohlavků. Bylo by chybou hledět na dobu konce osmnáctého století dnešníma očima. Přes všechny nedostatky, preferenci němčiny a jediného náboženství to byla reforma, která nás udržela mezi kulturními národy Evropy.

Dnes, 17:30
Dnes už málokomu něco řeknou jména Patrice Lumumba, Mobido Nkrumah či Ben Bella. V 60. letech...
Dnes, 16:00
Měl se stát novou nadějí pro upadající říši, měl se stát vůdcem, který promění zastaralou...
Dnes, 15:01
První místo v devátém ročníku ankety Alej roku zamířila do Středočeského kraje a to památné...
Dnes, 14:00
Doprovází nás od nepaměti. V jeho světle tančí víly, běhají vlkodlaci a Bílá paní chodí...
Dnes, 11:30
Asi všichni se shodnou na tom, že pražská defenestrace v roce 1618 odstartovala jedno z...
Dnes, 10:00
Původně se jmenovala Eliza Rosanna Gilbertová (17. 2. 1821 – 17. 1. 1861), známější je...
Dnes, 08:00
Leden je nejlepším obdobím, jak jít fakt opravdu do sebe. Možností je několik. Začtěte se...
Včera, 20:14
Svým původem i životními osudy byl předurčen, aby zaujímal levicové postoje. Ostatně po první světové...
Včera, 17:31
Jinak asi případ Hamiltona Howarda „Alberta" Fishe (19. 5. 1870 – 16. 1. 1936) hodnotit...
Včera, 16:00
Slunce bylo vždy božstvem. Od nejstarších dob a po celém světě. Pro každou kulturu, pro...
Reklama