25℃
Dnes je 25. duben , svátek má Marek

Vždy snil o svobodě a bojuje za ni i dnes. Vizionář a nadšenec Jan Berwid-Buquoy

Další fotky

Narodil se 26. března 1946, a když vypráví o svém životě, je to jako číst dobrodružnou knížku. Kromě mnoha jiného málem bojoval na britské straně o Falklandy a v Táboře-Měšicích koupil za korunu zámek, s nímž si město nevědělo rady. Rád vás tam provede, pokud ovšem zrovna nebude v Berlíně…

Reklama

Narodil se také pod úplně jiným jménem, jako Jan Kopecký, a toto jméno používal do roku 1975, což bylo dáno tehdy u nás panujícím komunistickým totalitním režimem. Po roce 1989 se rozhodl používat příjmení po své matce Věře Marii Bervidové a jejích šlechtických předcích.

Jan Berwid-Buquoy sice pochází z Prahy, ale dětství do svých desíti let trávil většinou u svého dědečka Adolfa Bervidy v Rozkoši u Kutné Hory. V nedalekém Miletíně chodil do místní jednotřídky. Po únorových událostech roku 1948 a komunistickém převratu se totiž dědeček Adolf musel se svou manželkou, rozenou Grimmovou a pocházející z bývalých Sudet, vystěhovat z Prahy jako „nežádoucí reakcionář“, což bylo v té době velmi frekventované slovo pro „nepřátele socialismu“. Zákaz pobytu postihl i tehdy dvouletého Jana.

Přežil požáry, má vodní nádrž i botanickou zahradu. Kam se dnes podíváme?

Jako důvod vyhoštění z Prahy byla uváděna emigrace dědečkova bratra, leteckého odborníka ing. Jana Bervidy, který po roce 1948 emigroval do Spojených států. Roku 1937 předložil ministerstvu obrany koncepci vojenských vícesedadlových kluzáků jako alternativu výsadkových letadel, ale byla odmítnuta. Začátkem druhé světové války šéf československé výzvědné služby, generál Moravec, tuto strategii předložil britskému válečnému letectvu. Kluzáky pak byly ve větším množství použity k dopravě vojáků, zbraní a vojenského materiálu do německého týlu při vylodění v Normandii.

Po pádu kultu osobnosti Stalina v roce 1956 mohl desetiletý Jan nastoupit do páté třídy na Starém městě v Praze. S podporou třídního učitele Jiřího Zahradníčka začal psát samizdatové rodokapsy (původně sešitové romány, zkratka vznikla z názvu „Romány do kapsy“). Jednalo se o tři sešity: „V ráji bubinčáků“, „Když se rozplynul kouř“ a „Volání prérie“. Za tisk a rozšiřování brakové literatury byl i s třídním učitelem předveden na okrsek VB (Veřejná bezpečnost), kde se to, naštěstí, odbylo jen nadávkami a výhružkami.

Katastrofa, kterou jsme si nezasloužili. Mnichov byl pro Československo velká křivda

V důsledku nevhodného kádrového posudku nebyl přijat na lesní průmyslovku a roku 1960 se začal učit v podniku Lucerna-Barrandov kuchařem. V té době se stal volným spolupracovníkem satirického týdeníku Dikobraz a pod vedením redaktora Littmana napsal řadu aforismů, anekdot a mikropovídek. V roce 1961 byl vyznamenán jako nejmladší spolupracovník časopisu (bylo mu teprve 14 let) a za dva roky získal „čestné uznání“ od náměstka vnitřního obchodu jako 2. nejlepší kuchař v Praze.

V té době se stal současně korespondentem zahraničního vysílání čsl. rozhlasu (pod vedením Dr. Jarmily Pippichové). Jeho „Pražské mikroreportáže“, napsal jich celkem 22, byly překládány a vysílány ve francouzštině a italštině v letech 1963 – 1968. V letech 1963 1966 studoval na večerní Střední škole pro pracující v Praze-Libni, kde byl jeho třídním učitelem a vzorem básník Zdeněk Janík. Studium zakončil maturitou. V letech 1966 1968 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze.

Před třiceti lety byl naposledy slaven komunistický únorový puč. Máme nástup totality slavit i dnes ?

V roce 1967 strávil několik týdnů v Severním Irsku. Po návratu předložil redakci novin „Mladá fronta“ 60 stránek reportáží pod názvem „Severoirské zápisky“. Rukopis byl zkonfiskován a zakázán. Hlavním důvodem bylo, že autor označil republikánskou ilegální armádu IRA za zločineckou organizaci a nikoli za „revoluční pokrokovou sílu“ jak tehdy bylo v naší socialistické republice zvykem. Rovněž napsal, že u širokých vrstev obyvatelstva nemá takřka žádnou podporu (u nás se tvrdil opak). Dále tvrdil, že tito tzv. revolucionáři jsou pouze nezodpovědní dobrodruzi, kteří odtržením Irska od Anglie a vytvořením Irské republiky uvrhli obyvatelstvo do nepředstavitelné bídy a zastavili pokrok v této zemi na několik desítek let. Taková tvrzení byla v tehdejší ČSSR nepřípustná, neboť v nejenom u nás, ale i v Sovětském svazu a dalších zemích východního bloku se v rámci národně-osvobozeneckého hnutí dostávali příslušníci různých států teroristický výcvik.

Po srpnu 1968 (konec pražského jara, okupace silami Varšavské smlouvy) emigroval do Vídně. V říjnu téhož roku začal se studiem sociologie a ekonomie na Univerzitě ve Vídni. Současně se stal volným spolupracovníkem vysílače Svobodná Evropa (RFE), pobočka Vídeň, pod vedením redaktora Tibora Zlochy. Mimo jiné přispíval i do emigrantského týdeníku Vídeňské svobodné listy pod vedením šéfredaktora Josefa Jonáše. Z vyplacených honorářů si financoval studium a pobyt ve Vídni.

Jan Palach a studený oheň. Překvapivé pozadí tragického úmrtí před 50 lety

Roku 1970 odjel ke svým příbuzným do Západního Berlína, kde studoval na Berlínské Svobodné univerzitě politické vědy. V roce 1973 napsal svoji diplomovou práci v němčině „Úloha dělnictva v krizích komunistických systémů – NDR 1953 a Polsko 1956“. Poté práci obhájil a získal akademický titul „Diplom-Politologe“ (Dipl-Pol.), což je obdoba českého titulu magistr.

V letech 1970 – 1975 byl volným spolupracovníkem a překladatelem západoberlínského amerického vysílače Radio In American Sector (RIAS), ale v roce 1975, pro neshody ve vyplácení výše honorářů, odešel do západoberlínského vysílače SFB (Radio Svobodný Berlín) a pod vedením redaktora Erharda Jacoba se stal volným dopisovatelem redakce Ost-West-Journal. V SFB zůstal až do března roku 1990, kdy byla redakce po pádu Berlínské zdi rozpuštěna. Erhard Jacob odešel do penze a Jan Berwid-Buquoy se stal docentem politických věd. Přednášel externě na univerzitách a vysokých školách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lucembursku. Hostoval také krátce i v Londýně, Paříži, Praze a Bratislavě.

Nová kniha o Řepích zmiňuje i neprávem pozapomenuté rodáky ze slavné odbojové skupiny Tří králů

V roce 1997 zakoupil za 1 Kč barokní zámek Tábor-Měšice. Zámek byl ve velmi zuboženém stavu. Vložil 10 milionů korun do základní rekonstrukce a v roce 2000 založil s osmi dalšími lidmi Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS). Institut spolupracuje s Nadací Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung) v Praze a Berlíně, s Nadací Ludwiga Erharda v Bonnu a Evropským parlamentem v Bruselu.

Protikomunistická odbojová skupina Černý lev 777. Za co byli její členové komunisty popraveni?

Původně byl členem ODS, z níž byl ale vyloučen roku 2008 kvůli své kritice Václava Klause a jeho znovuzvolení. Svoji původní stranu kritizoval s tím, že podle něho není konzervativní, ale maloměšťácká. Následně poté vstoupil do KDU-ČSL, za niž měl původně kandidovat v roce 2010 do Senátu. Za tuto stranu také neúspěšně kandidoval v letech 2010 a 2014 do zastupitelstva města Tábor.

FOTO: Jan Berwid-Buquoy

Jan Berwid-Buquoy - Jan Berwid Buquoy – Show Jana Krause 27. 1. 2012 – youtubeJan Berwid-Buquoy - All-focusJan Berwid-Buquoy - iDNES.czJan Berwid-Buquoy - DSC_3383Jan Berwid-Buquoy - Svaz důstojníků a praporčíků Armády České republiky – svazdap.cz
Další fotky
Jan Berwid-Buquoy - Svaz důstojníků a praporčíků Armády České republiky (Jan Berwid první zprava) – svazdap.czJan Berwid-Buquoy - Časopis Dikobraz – Dikobraz – MikrofórumJan Berwid-Buquoy - Původní rodokaps – Sběratelský antikvariát SmetanaJan Berwid-Buquoy - Rodokaps – reedice z 90. let – www.urybnikacz.czJan Berwid-Buquoy - Bez názvu – 7Jan Berwid-Buquoy - Bez názvu – 1Jan Berwid-Buquoy - Kluzák v letu -wikimedia commonsJan Berwid-Buquoy - Airspeed Horsa ExCC -wikimedia commonsJan Berwid-Buquoy - Kluzák připraven k letu – wikimedia commonsJan Berwid-Buquoy - Nakládání džípu -wikimedia commonsJan Berwid-Buquoy - Vnitřní prostor kluzáku -wikimedia commonsJan Berwid-Buquoy - Výsadek v Normandii -wikimedia commonsJan Berwid-Buquoy - Výsadkový a transportní kluzák ´Airspeed Horsa´, schopný přepravit 25 vojáků s výzbrojí, džíp s posádkou nebo protitankové dělo – Druhá světová válkaJan Berwid-Buquoy - Webnode

Jan Berwid-Buquoy se zabývá výhradně literaturou faktu a doposud publikoval převážně v němčině. Je však autorem i několika českých knih. Nejpozoruhodnější z nich nazvaná Zformovaná společnost – Tajemství blahobytu pro každého, Blahobyt pro celý svět, předkládá zcela originální ekonomickou vizi, která si určitě zaslouží pozornost jak odborné, tak laické veřejnosti.

 

Včera, 18:09
Chtěli byste se na jeden den přesunout do několika oblíbených středomořských zemí najednou? Tak přijďte...
Včera, 17:30
Skrývají se ve vás znaky geniality? Na to nikdy nepřijdete, když se budete vymlouvat na...
Včera, 16:00
Jeho jméno, Josif Iremašvili, je dnes prakticky neznámé. Proslavil se však knihou nazvanou „Stalin a...
Fototiskárny
Včera, 14:22
Vadí vám, že své fotografie máte pouze ve složkách v počítači, kde o nich snadno...
Včera, 14:00
Tento zářivý drahokam nalezneme na jarní obloze hned zvečera. Je nepřehlédnutelný. Nejjasnější hvězda severní oblohy,...
Včera, 11:30
Pionýr a chození do pionýra. Kdo z dnešních řekněme čtyřicátníků a starších by si nato...
Včera, 10:33
Ve Středočeském kraji je na rizikových místech zakázáno rozdělávat oheň. Zákaz platí do odvolání, týká...
Včera, 10:00
Želvušky jsou jedny z nejfascinujících tvorů na planetě. Nejen díky své schopnosti přežít za všech...
Včera, 08:00
Různými alergiemi trpí u nás přes dva a půl miionu lidí. Například každé třetí české...
23.4.2019
Letecká společnost American Airlines přijala svou první letušku s Downovým syndromem. Shantell je sedmnáct let...
Reklama