Železná disciplína byla nutností. Zvlášť na plavbě kolem světa

Další fotky

Vyžadoval ji velitel této expedice Charles Wilkes (3. 4. 1798 – 8. 2. 1877) a těžko říct, zda by to na skoro dva roky trvající plavbě šlo jinak. Podřízeno mu na ní bylo šest lodí s celkem 433 námořníky, sedmi vědci a dvěma umělci. Pověst tvrdého velitele Wilkesovi zřejmě ale na škodu nebyla, protože nakonec se stal až kontraadmirálem.

Charles Wilkes se narodil v New Yorku jako prasynovec bývalého starosty Londýna Johna Wilkese. Jeho matka Mary Setonová, zemřela v roce 1802, když byly Charlesovi jen tři roky. Charlese potom vychovávala jeho teta, Elizabet Ann Setonová, která později konvertovala ke katolické církvi a jako první Američanka byla v roce 1975 prohlášená svatou. Stalo se tak vzhledem k její životní a učitelské dráze, během níž založila řád obětavých učitelek „Sisters of Charity“, který potom vedla. Když roku 1803 ovdověla a zůstala sama s pěti dětmi, Charles byl poslán na internátní školu a později navštěvoval Columbia College, dnešní Kolumbijskou univerzitu. V roce 1818 vstoupil do námořnictva Spojených států v hodnosti nižšího důstojníka (midshipman) a v roce 1826 byl povýšen do hodnosti poručíka.

Střet dvou kultur. Slavného mořeplavce Jamese Cooka před 240 snědli na Havaji domorodci

V roce 1838 dostal Wilkes, který byl obeznámený s problematikou námořních vědeckých plaveb, obrovskou příležitost, když mu bylo přikázáno uspořádat vládní průzkumnou expedici. I když možná jen proto, že několik zkušenějších důstojníků, kteří byli osloveni před ním, tuto nabídku odmítlo. V Jižním oceánu měl Wilkes prověřit existenci všech tzv. pochybných (domnělých) ostrovů a mělčin, aby bylo možné přesně určit polohu těch, které skutečně existují a leží na trasách amerických lodí nebo v jejich blízkosti a dosud nebyly přesně zaneseny do map. Upřesněné mapy by rovněž přinesly užitek rejdařům a velrybářům. Výprava známá jako „Wilkesova expedice“ byla opravdu vědecká, na palubách lodí se plavilo sedm vědců – přírodovědci, botanici, mineralogové a odborníci na preparování zvířat a dva výtvarníci k pořizování dokumentace, protože fotografie tehdy ještě neexistovala.

Záhady vzpoury na Bounty. Jak skončil její vůdce, se nejspíš už nedozvíme

Lodě „Wilkesovy expedice“ vypluly z přístavu Hampton Roads v Norfolku ve stát Virginii 18. srpna 1838. Tvořilo ji šest lodí značného stáří a nepříliš dobrých plavebních kvalit, navíc s nedostatečným vybavením. Na palubách sloužilo celkem 433 mužů, z toho 82 důstojníků. Výprava měla namířeno nejprve do Rio de Janeira, obeplula Hornův mys, navštívila Chile a Peru a pokračovala do Sydney. Odtud se lodě vydaly Jižním oceánem stále na jih, až v prosinci 1839 Wilkes spatřil poprvé v dálce antarktický kontinent a 25. ledna 1840 uviděl pobřeží, které dnes právem nese jeho jméno – Wilkesova země. Nevěděl však tehdy ještě, zda Antarktida je souvislá pevnina či jenom souostroví, v němž jsou ostrovy odděleny úzkými průlivy.

Velcí kytovci se podobají lidem víc, než bychom řekli. Bílá velryba opravdu existovala

Dále výprava pokračovala směrem na Fidži, dříve známé jako „Lidojedské ostrovy“, a Havajské ostrovy. Na fidžijském ostrově Malolu byli v červenci 1840 dva námořníci, z nichž jedním z nich byl Wilkesův synovec, zabiti při obstarávání jídla pomocí výměnného obchodu. Wilkesova reakce byla rychlá a tvrdá, odvetou za tento čin bylo zabito 87 domorodců, jejich vesnice vypálena a zničena úroda.

Člověk podle něj nebyl stvořen, ale vyvinul se z opice. Revoluční Darwinova teorie změnila svět

Zpět do Ameriky, konkrétně do New Yorku, se expedice vrátila 10. června 1842 po trase Filipíny, Singapur, kolem mysu Dobré naděje a dál přes Atlantik. Bylo to poslední obeplutí zeměkoule, které vykonaly pouze plachetnice. Wilkes během ní ztratil 2 lodě a 28 mužů. Po návratu byl postaven před námořní soud a obviněn ze ztráty jedné lodi, za časté špatné zacházení se svými podřízenými důstojníky a z nepřiměřeného trestání námořníků. Hlavním svědkem byl lodní lékař. Potrestán, a to zřejmě nijak těžce, však byl nakonec pouze z nepřiměřeného trestání námořníků. Připomeňme pouze, že trest přivazování ke stožáru a bičování byl v americkém námořnictvu zrušen až roku 1861 a trest vězení o chlebu a vodě dokonce až roku 2018. Množství vody a chleba nebylo omezeno.

Slavné vítězství Španělů u Cartageny zařídil invalidní admirál

Během následující služby se jeho dalším pokleskem stalo, když během americké občanské války (1861 – 1865) jako velitel lodi Jacinto zastavil britskou poštovní loď „Trent“a zajal na ní dva muže, což téměř vedlo k válce mezi USA a Velkou Británií. Kongres USA ho ale také cenil za jeho vlastenecké jednání. Později Wilkes dosáhl hodnosti kontradmirála. Po propuštění ze služby až do své smrti 8. února 1877 žil Wilkes ve Washingtonu a věnoval se vydávání cestopisů ze své vědecké expedice.

FOTO: Admirál Wilkes

Admirál Wilkes - Portrait of Charles Wilkes by Thomas Sully – –Admirál Wilkes - Loď USS Vincennes u břehů Antarktidy – wikipedieAdmirál Wilkes - Odplata na Malolo – wikipediaAdmirál Wilkes - ortrait of Rear Admiral Charles Wilkes, officer of the Federal Navy – –Admirál Wilkes - Admiral Charles Wilkes (1798 až 1877) – WIKIPEDIE
Další fotky
Admirál Wilkes - Admiral Charles Wilkes plaque at United States National Arboretum – –Admirál Wilkes - Bronze bas-relief in the US Navy Memorial named Exploration, Oceanography, Research in Antarctica – 1840 – –Admirál Wilkes - Charles Wilkes (1798 až 1877) – Journal entry, August 6, 1841 Page 2 – –Admirál Wilkes - Explorers buried in Arlington National Cemetery – –Admirál Wilkes - Trasa plavby k Antarktidě – wikipedie

Někteří historici vyslovili domněnku, že Wilkesovo někdy až manické chování a tvrdé prosazování disciplíny na jeho lodích bylo předobrazem kapitána Achaba v knize Hermana Melvilla „Bílá velryba“ (1851). V dobových pramenech se však tato domněnka nevyskytuje.

Dnes, 17:30
Brigitte Bardot. Sexuální symbol 50. a 60. let 20. století. Filmová herečka, zpěvačka a v...
Dnes, 16:00
Náměstí květin. Opravdu poetický název, že? Pestrá paleta barev a vůní. Lidé jsou zde na...
Dnes, 15:01
Na polohraném dokumentu Pěšky bez hranic právě pracuje režisérka Eva Toulová. Je o tom, že...
Dnes, 14:00
Meditace s předmětem je cvičení soustředěné na prožívání přítomného okamžiku – vynikající způsob, jak si...
Dnes, 11:30
V zimě, i v té letošní, pleť opravdu trpí. Můžete jí chránit několika způsoby. Ideální...
Dnes, 10:00
Gottfried Bacher se narodil 17. 11. 1838 v rakouském Mühlbachu. V roce 1861 absolvoval báňskou...
Dnes, 08:00
I když naše duše není vidět a nemá ani žádnou hmotnost, vůni či chuť, cítíme...
Včera, 17:30
„Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla...
Včera, 16:00
Nápadné a velmi dekorativní čemeřice zdobí zahrady častokrát už od prosince či ledna, leckdy kvetou...
Včera, 14:00
Když v únoru roku 1923, britský, amatérský archeolog Howard Carter, odpečetil Tutanchamovu hrobku, kterou objevil...
Reklama