Od té doby se do dnešních dnů želvy příliš nezměnily. Pouze místo zubů mají ostré, rohovité hrany čelistí, které jsou u masožravých želv hladké a u býložravých pilovité. Želvy dnes běžně dělíme na vodní a suchozemské, přičemž mezi vodní patří i skupina mořských želv.
Zoologové však želvy rozdělují ještě i jinak, na ty, které umí zatáhnout krk i s hlavou do krunýře, tzv. skrytohrdlé – a na želvy skrytohlavé, které krk zatáhnout nemohou, i s hlavou ho však pokládají pod krunýř do strany.
Na světě dnes žije 356 druhů želv včetně sedmi mořských druhů. Přes 40 % z nich je však považováno za druhy ohrožené a jsou zařazeny na Červeném seznamu IUCN. Kriticky ohrožené pak jsou mimo jiné i dva druhy mořských želv, kareta pravá, která byla již od starověku lovena kvůli želvovině, a kareta menší. V těsném závěsu pak následuje kareta obrovská, jež často hyne v rybářských sítích a výstavba hotelových komplexů s plážovými rezorty ji připravují o tradiční místa k rozmnožování. Spolu s primáty jsou pak želvy celosvětově nejohroženější skupinou obratlovců.
K místům s největším úbytkem želv patří bezesporu jihovýchodní Asie. Ta je sice na počet druhů želv mimořádně bohatá, ale také jich tu je největší množství kriticky ohrožených. V historických souvislostech nemůžeme přehlédnout fakt, že v mnoha asijských zemích byly želvy tradičně loveny pro maso či medicínské účely. V současnosti však velmi stoupla poptávka po želvách prodávaných do obchodů se zvířaty. Čím je pak želva vzácnější, tím víc za ni pytláci a pašeráci získají, což je rozhodně silnou motivací zejména v chudých zemích.
Naději skýtají odchovy želv v zajetí. I když jsou želvy poměrně náročné ohledně podmínek k rozmnožování, jejich odchovy se již více méně daří.