Život ruského dramatika měl cenu exkluzivního diamantu. Posmrtně

Další fotky

Osudy Alexandra Sergejeviče Gribojedova (15. 1. 1795 – 11. 2. 1839) jsou spjaty s romantismem i ruskou rozpínavostí směřující na jih a ke Kavkazu. Odvážný diplomat, který svou dráhu začal roku 1812 jako dobrovolník u husarského pluku, nám o sobě zanechal i dílo dodnes aktuální, satirické drama „Hoře z rozumu“.

Na přání matky, která z něho chtěla mít diplomata, roku 1817 začal pracovat na ministerstvu zahraničí v Petrohradu. Tam se zapletl do aféry s herečkou, která skončila soubojem dvou jejích nápadníků i jejich svědků, z nichž jedním byl Gribojedov. Za to byl potrestán přeložením do Persie ve funkci tajemníka tamějšího vyslance, což byla vlastně taková elegantní forma vyhnanství. Měl však štěstí v tom, že v souboji byl jen raněn na levé ruce, protože jeden z duelantů, Šeremetěv, byl ve „vražedném“ souboji na 12 kroků zabit.

Puškin by dnes svůj souboj přežil. Byl by ale šťastný? Tajné zápisky promluvily

Gribojedov doputoval do Persie oklikou přes Kavkaz v únoru 1819 a zdržoval se tam hlavně v Tabrízu. Dychtivě se seznamoval s místními poměry a památkami, studoval perštinu a arabštinu a dokončoval svoji komedii. Služební záležitosti ho nutily k častým cestám do Tiflisu (dnes Tbilisi). Při jedné z těchto cest s sebou přivedl zástup zachráněných zbědovaných ruských zajatců. Vzbudil tím pozornost generála Jermolova, a proto k němu byl v roce 1822 přidělen ve funkci tajemníka pro východní záležitosti.

Oslnivá kariéra knížete Potěmkina. Carevnu uchvátil tím, že dokázal uvažovat stejným způsobem jako ona

V Tiflisu Gribojedov stále ještě pracoval na své komedii, ale došly mu zprávy, že v Rusku dochází ke změnám, prostě, že se „něco děje“. Vyžádal si proto dovolenou a odjel do Moskvy, kde se seznámil s vyšší ruskou šlechtou. V létě 1824 dokončil svoji nejslavnější hru, vtipné a satirické „Hoře z rozumu“. Text této hry se rozšířil v nesčetných opisech a u mládeže vzbudil nevšední obdiv a nadšení. Zato však vyšší společnost se cítila dotčena nemilosrdnou a krutou satirou, netajila své rozhořčení a všemi prostředky brojila proti jejímu autorovi. Gribojedov potom odjel do Petrohradu a snažil se, aby jeho hra byla uvedena v divadle alespoň tam, ale marně. Stalo se tak až roku 1831, dva roky po autorově smrti. To vše však tehdy Gribojedovi vzalo veškerou chuť do dalšího psaní.

Dobrovolně do vyhnanství na Sibiř. Zápisky milující manželky potrestaného děkabristy dojímají dodnes

V Petrohradu zůstal ještě asi rok a pak odjel do Gruzie. Zanedlouho však byl povolán do Petrohradu k výslechu ohledně vyšetřování neúspěšného povstání děkabristů, s nimiž se stýkal. Řídil se dobrou radou „svého“ generála Jermolova a všechny kompromitující listiny včas spálil. Přesto však strávil delší dobu ve vyšetřovací vazbě, i když pro nedostatek důkazů musel být posléze propuštěn na svobodu. V roce 1826 se vrátil na Kavkaz, kde právě vypukla válka s Persií. Jakožto výborný znalec Orientu tam vyjednal pro Rusko výhodné mírové podmínky a car ocenil jeho vynikající služby tím, že ho jmenoval zplnomocněným velvyslancem u perského dvora. Gribojedov to nemohl dost dobře odmítnout a nerad a s nechutí se vydal na cestu do Teheránu. Při setkání se svým generačním i básnickým druhem Puškinem (1799 – 1937) se netajil předtuchou, že svou vlast již více nespatří.

Otec „paní kněžny“ z Babičky poznal lesk carského dvora i tíhu vyhnanství

A měl pravdu. V Tiflisu se sice oženil s kněžnou Ninou Čavčavadze (1812 – 1857) a žil již poklidným společenským i rodinným životem, jenže to hlavní nebezpečí se skrývalo v jeho práci. Hlavním Gribojedovovým úkolem v Persii bylo dohlížet na plnění jím dojednané mírové smlouvy, zejména na inkasování náhrad z předešlé rusko-perské války, což v tamní společnosti pochopitelně vyvolávalo nelibost. Ta postupně přerostla až do nepokojů a 11. února 1839 zaútočil na ruské velvyslanectví v Teheránu dav místních občanů, podle svědectví perských hodnostářů čítající na 100 000 lidí. Velvyslanectví bránilo jen 35 kozáků, pochopitelně marně, a téměř všichni členové mise, včetně Gribojedova, padli.

Slavný sultán Mehmed IV. pohořel u Vídně a musel z Evropy

Z Rusů se během tohoto masakru zachránil pouze sekretář Malcov, kterého sluha zabalil do koberce a odnesl do rohu místnosti, kde stály jiné srolované koberce. Malcov potom údajně využil nabídky jednoho spřáteleného chána, vyšplhal se na střechu velvyslanectví a po ní přeběhl do jeho domu, kde se pak ukrýval. Podle něj bylo zabito všech 28 členů velvyslanectví a 19 útočníků.

Lady Montagu napsala o zaostalých Čechách i přednostech Turecka, včetně očkování. V 18. století

Nenávist útočníků proti Rusům šla až tak daleko, že si ji částečně vybili i na mrtvých tělech. To Gribojedovovo bylo znetvořené k nepoznání tak, že se ho podařilo identifikovat jen podle uniformy a jizvy po ráně z onoho dávného souboje. Bylo potom převezeno do Tiflisu a pochováno v tamním klášteře sv. Davida. Těla třiceti pěti kozáků bránících misii byla před dalšími posmrtnými útoky uchráněna jen proto, že byla tajně pohřbena v masovém hrobě na nádvoří arménského kostela v Teheráně, země, která po tomto pohřbu zbyla, byla potají odvezena pryč a čerstvě zasypaný hrob zamaskován vysazením sazenic vinné révy.

Napůl slovanská princezna ovládla Turecko především důvtipem

Tento incident samozřejmě vyústil v diplomatický skandál a perský šáh proto, aby jej urovnal, vyslal svého vnuka, prince Chozreva Mizru (1813 – 1875) do Petrohradu k caru Mikuláši I., aby se za vraždu velvyslance omluvil a zmírnil carovo břemeno zármutku bohatými dary. Mezi nimi byl i slavný diamant „Šáh“ (známý též jako Velký, darovaný jako „výkupné za krev“, ukořistěný Peršany dříve v Indii. Jde o dokonale čistý drahokam o hmotnosti 88,7 karátů (18 gramů) nažloutlého až hnědavého nádechu a jedná se po diamantu Orlov o druhý nejcennější v Rusku. Výjimečný je zejména proto, že jsou na něm vyryty tři historicky autentické nápisy, jména jeho tří majitelů, perských šáhů s daty dle muslimského kalendáře – Nizām Shāh: 1000 (t. j. 1591 n. l.), Jahān Shāh: 1051 t. j. 1641 n. l.) a Fath ‚Alī Shāh: 1242 (t. j. 1826 n. l.).

FOTO: Gribojedov

Gribojedov - GribojedovGribojedov - Diamant ŠachGribojedov - GribojedovGribojedov - PaskvičGribojedov - Nina Čavčavadze
Další fotky
Gribojedov - Nina ČavčavadzeGribojedov - Nina ČavčavadzeGribojedov - Nina ChavchavadzeGribojedov - Princ Chzrev MizraGribojedov - GribojedovGribojedov - GribojedovGribojedov - GribojedovGribojedov - GribojedovGribojedov - GribojedGribojedov - GribojedovGribojedov - Gribojedov

Tak skvostný dar vztahy mezi Persií a Ruskem tehdy zcela urovnal. Dnes je tento diamant součástí ruského Diamantového fondu uloženého v Kremlu.

 

Dnes, 17:30
Povídání o pejskovi a kočičce. Nádherná, dětská knížka, které bylo nedávno neuvěřitelných devadesát let. Takže...
Dnes, 16:00
I když to nezní příliš uvěřitelně. Přece to tak ale přesně je. Robotní povinnosti sedláků...
Dnes, 14:00
Josef Váchal se narodil 23. září 1884 v Milavčích u Domažlic jako nemanželský syn Anny...
Dnes, 11:30
Ačkoli je ještě oficiálně zima, teplota na teploměru říká, že půda není zmrzlá, a tak...
Dnes, 10:51
Ochránci přírody bijí na poplach! Obávají se negativních dopadů likvidace přemnožených hrabošů s pomocí chemie...
Dnes, 10:00
Aspoň ho ale Stalin nenechal popravit, zavraždit nebo uvěznit, jak to udělal s jinými svými blízkými...
narkolepsie, narkoleptik, spánek, učení, únava, deprese
Dnes, 09:11
Jako malý narážel do aut, do plotu a málem spadl do ohně. Šestnáctiletý Jaroslav z...
fenykl
Dnes, 08:00
Vypadá trochu jako cibule křížená s pórkem. Určitě jste jej už v ruce drželi, ale...
Dnes, 06:45
Bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) chystá vstoupit na knižní trh. Napsala totiž knihu o...
Včera, 17:30
Podobnou situaci by stěží vymyslel i ten nejlepší filmový scenárista. Zkušenému pilotovi, který měl za...
Reklama