Zradil SSSR, působil ve Svobodné Evropě a přišel jen o občanství. Spisovatel Někrasov měl štěstí, že ho to nestálo krk

Další fotky

Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…

Viktor Někrasov byl z matčiny strany potomkem starověké šlechtické rodiny Motovilovů a velmi dobře si rozuměl s babičkou-šlechtičnou. Než se Viktor 17. června 1911 narodil, jeho matka Zinajda pracovala jako lékařka a žila se starším synem Koljou a svou matkou v Kyjevě. Otec Platon byl zaměstnán v bance ve městě Petropavlosk. V roce 1912 odjela Zinajda se syny a s matkou do Lausanne a pak do Paříže, kde se stýkali s mnohými politickými emigranty. Po třech letech se rodina vrátila do Kyjeva. Otec zemřel v roce 1915 na infarkt.

Pár špatných rozhodnutí, zničená rodina a sebevražda. Tragický a hlavně varující osud ruské básnířky

V roce 1919 rodina poslala Viktorova staršího bratra Kolju kvůli hladomoru do městečka Mirgorod, kde babiččin příbuzný, doktor Ernov, pracoval v sanatoriu a chlapec se tam mohl aspoň jakž-takž najíst. Jednou však ho kontrolovala hlídka Rudé armády a protože Kolja mluvil pouze francouzsky, obvinili ho rudoarmějci na místě ze špionáže, ihned zastřelili a tělo hodili do řeky.

OBRAZEM: Čeho by se „car ruských hvozdů“ nenadál. Dívejte se a relaxujte

V letech 1917 – 1929 Viktor Někrasov navštěvoval různé školy – obchodní, pracovní a průmyslovou školu železničního stavitelství. Pak rok pracoval na stavbě nádraží v Kyjevě a od roku 1930 do roku 1936 studoval v Kyjevě na Fakultě architektury Kyjevské národní univerzity stavebnictví a architektury. Souběžně s tím navštěvoval divadelní studio při Kyjevském divadle. Až do roku 1941 potom vystupoval jako herec a divadelní výtvarník v různých divadlech, např. ve Vladivostoku, Kirovu nebo Rostovu na Donu.

RETRO: Pamatuje se na Lesní noviny Vitalije Biankiho? Jejich autorovi kolikrát hrozila smrt!

V Rostově se Někrasov stal členem divadla Rudé armády, které ystupovalo ve vojenských posádkách a táborech. Po přepadení SSSR Německem 22. června 1941 války, herci žádali, aby byli odveleni na frontu. Z celého souboru byl odveden pouze Někrasov, protože měl vojenskou odbornost ženista, které armáda potřebovala, a bylo jich málo. Bojoval u Charkova a účastnil se bitvy u Stalingradu v její nejtěžší fázi, bojů o Mamajevovu mohylu. S armádou došel Někrasov až do Polska. Ještě za války, roce 1944 vstoupil do komunistické strany. Po druhém zranění v roce 1945 byl hospitalizován a demobilizován v hodnosti kapitána. Získal celkem tři válečná vyznamenání, např. právě za obranu Stalingradu.

Hrdinové z donucení. Vojáci Rudé armády měli často na vybranou jen mezi palbou nepřítele nebo smrtí z rukou svých vlastních lidí

První literární úspěch si vydobyl dílem „Ve stalingradských zákopech“, které vyšlo v SSSR v roce 1946 (česky poprvé 1948) a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě.

Postupně se Někrasov začal angažovat i celospolečensky. V roce 1959 poprvé vyjádřil v tisku svůj nesouhlas s tím, že v Babím Jaru u Kyjeva na místě hromadné vraždy Židů v roce 1941 (cca 33 000 obětí) a dalších občanů SSSR na tomtéž místě během války (desetitisíce osob) měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí a vysloužil si tím obvinění z organizace masových sionistických shromáždění. To, že nakonec v Babím Jaru místo fotbalového hřiště nakonec v roce 1976 přece jen vybudován památník, je též Někrasovova zásluha. Mezitím, v letech 1957—1962 bylo Někrasosovi umožněno navštívit několik kapitalistických států – Francii, Itálii, USA, Belgii, Itálii. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 Někrasov spolupodepsal dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury adresovaný Brežněvovi, který tehdy byl již druhým rokem prvním tajemníkem KSSS. V dopise podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací.

Tvrdě kritizoval komunismus, několikrát z politických důvodů emigroval. Před čtvrt stoletím zemřel spisovatel Ladislav Mňačko

To už se ale pomalu schylovali k Někrasovově perzekuci. Pro své „liberální postoje“ obdržel v roce 1969 stranickou důtku a „přestaly“ mu vycházet knihy. Tou poslední vydanou v SSSR bylo v roce 1971 dílo „V životě a dopisech“ (В жизни и в письмах, česky nevyšlo). Zákaz tisku dalších knih nebyl nikdy oficiálně vysloven, stejně jako se to dělo v podobných případech u nás. Z knihoven také začaly „nenápadně“ mizet jeho dříve vydané knihy. V roce 1973 byl Někrasov vyloučen z komunistické strany. Při domácí prohlídce v roce 1974 mu byly zabaveny rukopisy a nelegální tiskoviny. Spisovatel byl nato po šest dnů během mnoha hodin vyslýchán, zřejmě bez žádaných výsledků. Nakonec, už to byla léta sedmdesátá a ne padesátá.

Estébáci ho pálili sirkami na rukou, v rámci akce ASANACE ho donutili k emigraci. Dnes Vlastimil Třešňák slaví 68. narozeniny

Od března do května 1974 se Někrasov stal předmětem několika provokací ze strany státní moci. V Kyjevě i Moskvě byl na ulici třeba zadržen policií po záminkou ověření totožnosti, poté byl propuštěn s omluvou nebo častěji bez ní. 20. května 1974 napsal Někrasov osobní dopis Brežněvovi, ve kterém konstatoval, že se stal nepohodlným, že však neví komu. A požádal o umožnění odjezdu ze Sovětského svazu na dva roky. To zůstalo bez odpovědi. Někrasov se tedy rozhodl pro „průzkum bojem“ a v červenci 1974 požádal spolu se svou ženou, herečkou Galinou Bazij (1914 – 2000), o výjezdní doklady na dvouměsíční cestu k příbuznému do Švýcarska. Ty obdrželi a vycestovali do Švýcarska a později do Paříže.

Stalinův „rževský mlýnek na maso“ pomohl Sovětům obklíčit Pauluse u Stalingradu. Nikdo to však tehdy nevěděl

V SSSR však zůstal Galinin syn z prvního manželství Viktor Kondyrev (nar. 1939) se ženou a se synem, protože nedostal povolení opustit zemi. Někrasov za této situace požádal o pomoc Louise Aragona, kterému se sovětské vedení chystalo udělit „Řád přátelství národů“. Aragon tedy na sovětském velvyslanectví oznámil, že veřejně odmítne tuto poctu, pokud nebude umožněno Viktoru Kondyrevovi a jeho rodině odejet ze země. Tato pohrůžka zabrala a Kondyrev se ženou a synem v roce 1976 dostal povolení odjet do Paříže, ke své matce a nevlastnímu otci.

Geniální vojevůdce Wrangel stál jako Černý baron na straně „bílých“. A taky na to zřejmě doplatil

V cizině se Někrasov začal stýkat s dalšími ruskými, více či méně protisovětsky orientovanými emigranty, např. s V. Nabokovem (1899-1977), věnoval se žurnalistice a stal se šéfredaktorem časopisu Kontinent a působil i v rádiu Svobodná Evropa. V roce 1979 byl Viktor Někrasov zbaven sovětského občanství kvůli činnosti „neslučující se s vysokým postavením občana Sovětského svazu“ a v roce 1983 získal občanství francouzské. Dožil na předměstí Paříže, kde zemřel 3. září 1987na rakovinu plic. Byl pochován na ruském hřbitově v Sainte-Geneviève-des-Bois, kde odpočívají tisíce dalších ruských a sovětských emigrantů.

FOTO: Viktor Platonovič Někrasov

Viktor Platonovič Někrasov - Viktor Platonovič Někrasov v Paříži (prosinec 1978 – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Viktor Někrasov v roce 1974 v Kyjevě – wikipedieViktor Platonovič Někrasov - Andrej Sacharov, Viktor Někrasov, Lev Kopelov a Elena Bonner (manželka Sacharova) – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Dům v Kyjevě, kde Viktor Někrasov žil v letech 1950 – 1974 – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Mamajova mohyla – Stalingrad, nyní Volgograd – wikipedie
Další fotky
Viktor Platonovič Někrasov - Viktor Někkrasov s nevlastním synem Viktorem Kondyrevem – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Viktor Někrasov (vpravo) – Paříž, prosinec 1978 – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Viktor Někrasov a Bulet Okudžava – listopad 1981 – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Vladimir Maksimov, Mstislav Rostropovič a Viktor Někrasov v Paříži v roce 1978 – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Pamětní deska V. Někrasova v Kyjevě – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Pamětní deska V. Někrasova v Rostově na Donu – wikipediaViktor Platonovič Někrasov - Hrob V. Někrasova na hřbitově Sainte-Genevieve-des-Bois – wikipedia

Pro úplnost dodejme ještě to, že Viktor Někrasov byl až druhý literát toho příjmení. Tím prvním byl   ruský básník, spisovatel a kritik Nikolaj Alexejevič Někrasov (1821   1877), představitel tzv.  naturální školy oblíbený  v radikálních a liberálních kruzích tehdejší ruské inteligence.

 

 

Dnes, 10:00
Gottfried Bacher se narodil 17. 11. 1838 v rakouském Mühlbachu. V roce 1861 absolvoval báňskou...
Dnes, 08:00
I když naše duše není vidět a nemá ani žádnou hmotnost, vůni či chuť, cítíme...
Včera, 17:30
„Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla...
Včera, 16:00
Nápadné a velmi dekorativní čemeřice zdobí zahrady častokrát už od prosince či ledna, leckdy kvetou...
Včera, 14:00
Když v únoru roku 1923, britský, amatérský archeolog Howard Carter, odpečetil Tutanchamovu hrobku, kterou objevil...
Včera, 11:30
Minule jsme se podívali, jakým nádobím a pomůckami byly vybavené domácnosti před čtyřiceti lety. Dnes...
Včera, 10:00
Stavovské povstání bylo v plném proudu, válčilo se, politikařilo. Skandální případ prvorozené dcery mocného rodu Smiřických...
Včera, 08:00
Vinná réva se v pražských Modřanech pěstovala už ve 12. století. Kníže Soběslav II. tehdy...
15.2.2020
Což vám potvrdí každý, kdo je někdy doma měl. Drobní hlodavci mají tělíčko dlouhé asi...
15.2.2020
Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích, v disciplině...
Reklama