Gerald Malcolm Durrell, nositel řádu Britského impéria, se narodil v Džámšedpúru 7. ledna 1925; tehdy ještě patřila Indie pod britskou koloniální správu. Byl čtvrtým, nejmladším dítětem Louisy Florence Dixie a inženýra Lawrence Samuela z anglo-irských rodin, usazených v Indii už druhou generaci. Malého Gerryho vychovávala domorodá chůva, která jej také vzala do zoologické zahrady. Tehdy se zrodila Durrellova celoživotní láska ke zvířatům.
Rodina se přestěhovala do Británie v roce 1928, krátce před smrtí inženýra Durrella. A malý Gerry často simuloval, aby nemusel do školy. Jak udeřila světová ekonomická krize, rozhodla se Luisa Durrelová odejet s dětmi – nejstarší Lawrence se připojil i se svou manželkou – na slunný ostrov Korfu, kde byl život přece jen snazší. Durrellovi tam pobývali mezi lety 1935 A 1939. Právě na Korfu začal Gerald sbírat a udržovat místní faunu jako domácí zvířata. Ty báječné i trochu zmatené roky zformovaly Geraldův další osud. Posloužily k trilogii O mé rodině a jiné zvířeně (adaptován jako televizní film), Ptáci, zvířata a moji příbuzní a Zahrada bohů, i k přehršli povídek. Tyto zážitky se staly rovněž základem pro rozsáhlý seriál Durrellovi (2016 – 2019).
Durrellovi byli rozhodně neobvyklou rodinou, obdařenou talenty i problémy. Lawrence „Larry“ Durrell byl vynikajícím romanopiscem a básníkem, sestra Margot své výtvarné nadání uplatnila jako návrhářka a dekoratérka, prostřední syn Leslie se prozaicky věnoval povolání malíře pokojů. Gerald na Korfu nechodil do školy – což se mu líbilo, ostatně angličtina mu vůbec nešla. Velmi neformálně a z dnešního pohledu moderně jej učili rodinní přátelé, např. Theodore Stephanides (1896 – 1983). Řecko-britský lékař, vědec, básník, filozof a překladatel se stal Geraldovým největším důvěrníkem a rádcem. Společně prozkoumali faunu Korfu s pytlem zkumavek a lahví a síťkou na úlovky. Stephanidesova dcera Alexia Mercouri, která je pravidelně doprovázela, se podle očekávání obou rodin měla stát v budoucnu Geraldovou manželkou.
Vypukla II. světová válka, která idylický svět a plány zničila. Louise Durrellová se s oběma mladšími syny vrátila do Británie. Bylo těžké získat zaměstnání, zvlášť pokud dotyčný postrádá doklady o vzdělání. Podnikavý Durrell získal místo jako pomocník v akváriu a obchodu se zvířaty. Některé obtíže, kterým čelil v tomto období, lze nalézt v jeho povídkové knize Filé z platýse. Nenarukoval ze zdravotních důvodů, místo toho na vlastní žádost pracoval na farmě. Posléze našel uplatnění ve Whipsnadské zoologické zahradě. Jeho celoživotní sen se splnil (údajně bylo první slovo, které jako maličký řekl, „zoo“); o tomto období napsal v rovněž povídkové knize Zvířata mi straší ve věži.
V roce 1946 dosáhl dvaceti let a obdržel dědictví po otci. Tři tisíce liber mu umožnily vydat se na samostatné cesty za divokými zvířaty. Zahájil je hned v příštím roce výpravou do Britského Kamerunu. Zvířata, která přivezl, byla prodána do zoologických zahrad v Londýně, Chesteru, Bristolu a dalších. Následoval znovu Kamerun (1949), kde se seznámil s fonem (králem) Bafutů – Achirimbi II., autokratický západoafrický náčelník, mu pomohl zorganizovat budoucí mise. Potřetí zamířil do Britské Guyany, ale na konci expedice se ocitl ve finančních nesnázích.
Péče o zvířata a jejich pohodlí ho stálo více peněz, než získal jejich prodejem. Kromě toho se vyhýbal odchytu vzácných a ohrožených druhů, které by mu vynesly větší částky. Nesdílel tehdy běžné praktiky, neshodl se v názorech s tehdy věhlasným přírodovědcem Georgem Cansdalem, vrchním intendantem londýnské zoo, a pro britské zoologické instituce se stal černou ovcí. Nakonec se mu podařilo zajistit si práci v akváriu v Belle Vue Zoo v Manchesteru, kde zůstal nějakou dobu. Tehdy mu jeho bratr Lawrence poradil, aby začal o svých cestách a zážitcích psát.
V únoru 1951 se Durrell oženil s Jacqueline „Jacquie“ Sonií Wolfendovou. Námluvy byly dramatické, protože dívčin otec se sňatkem nesouhlasil. Žili velice skromně, ale Jacquie doprovázela Geralda na většině následujících výprav za zvířaty. Podílela se na zrodu manželových knih, sama napsala dvě vtipné vzpomínkové knížky Beasts in My Bed a Intimate Relations, kam zase přispěl Gerald poznámkami. Durrellovi neměli žádné zdroje příjmů a Gerald potřeboval peníze na své expedice. Avšak jeho vtipné autobiografické prózy si získaly oblibu. Kniha Přetížená archa přinesla obrovský úspěch a publikace O mé rodině a jiné zvířeně (1956) vynesla Durrella na vrchol čtenářských žebříčků.
Jeho literární tvorba mu však přinesla i veřejné uznání jako přírodovědci. Gerald byl rozčarován ze způsobu, jakým byly provozovány zoologické zahrady – měly by přece primárně fungovat ve prospěch záchrany a udržení ohrožených druhů! Začal uvažovat o založení vlastní zoo. V dalších expedicích se podařilo i natočit první dokumentární film o přírodě, posluchači projevovali zájem o autobiografický rozhlasový program Setkání se zvířaty, Durrell zahájil spolupráci s BBC Natural History. Díky různým formám propagace získával finanční prostředky pro své projekty ochrany. Od roku 1958 už odchytával zvířata pro vlastní zoo, ale několik obcí mu odmítlo poskytnout prostor a shromážděné živočichy nebylo kde umístit (kniha Zoo v kufru).
Manželé Durrellovi vybudovali Jersey Zoological Park v roce 1959 po dlouhém hledání na ostrově v průlivu la Manche, v zámku Les Augres Manor ze 17. století. V časech založení tohoto šlechtického sídla byl vyhuben pták dodo, nešťastně nazvaný blboun nejapný. Durrell jej zvolil jako symbol Jerseyské zoo. Park, který má přibližně 169 000 návštěvníků, se vždy soustředil na vzácné a ohrožené druhy: vlastní jich více než 130. Od roku 1964 je zoo domovem Durrell Wildlife Conservation Trust (dříve Jersey Wildlife Preservation Trust ) – patronkou se stala princezna Anna, která také pomohla při financování projektu. Durrellova iniciativa způsobila, že společnost pro ochranu fauny a flóry zahájila v roce 1972 v Jersey přelomovou Světovou konferenci o chovu ohrožených druhů v zajetí jako pomoci pro jejich přežití.
Roky naplněné až horečnou literární, osvětovou, výzkumnou a organizační činností včetně natáčení televizních a rozhlasových pořadů (úspěch měla např. televizní série z Malajsie, Nového Zélandu a Austrálie) a hledání sponzorů, byly ztrpčeny rozchodem s Jacquie v roce 1979. Roli v odcizení hrál rostoucí pracovní tlak a stres, ale také alkoholismus. Gerald se potkal se svou druhou manželkou, přírodovědkyní Lee McGeorge, když přednášel na Duke University. Vzali se v roce 1979, Lee spoluvytvořila s Geraldem řadu knih, také příručku Amatérský přírodovědec, a po jeho smrti se stala čestným ředitelem Trustu.
Gerald Durrell inicioval založení Mauritian Wildlife Foundation (1984), založil Wildlife Preservation Trust Canada (1978), nyní Wildlife Preservation Canada, školicí středisko pro ochránce přírody (1985), podle jeho slov „mini-univerzitu“. Od roku 2005 se Mezinárodního výcvikového střediska zúčastnilo přes tisíc biologů, přírodovědců, veterinářů zoo a architektů zoo ze 104 zemí. V roce 1989 manželé Durrellovi s Davidem Attenboroughem pomohli zahájit World Land Trust (tehdy World Wide Land Conservation Trust) s cílem zakoupení části deštného pralesa v Belize v rámci Programu pro Belize. Mimo jiné významné aktivity Durrell pracoval pro Světová svaz ochrany přírody a podílel se na oficiální výzvě Saving Animals from Extinction (1991) v období krize britských zoologických zahrad, kdy londýnské zoo hrozilo uzavření.
Muž, který vydal na čtyřicet úžasných knih, zasvětil svůj život zvířatům, přírodě a stanovil zásady pro péči o zvířata v zoologických zařízeních, zemřel 30. ledna 1995. Po jeho smrti byl Jersey Wildlife Preservation Trust v den 40. výročí zoo, 26. března 1999, přejmenován na Durrell Wildlife Preservation Trust. Dnes, kdy sledujeme, jak ubývá živočichů, rostlin i přirozeného životního prostředí, je Durrellův odkaz ještě významnější. „Podle mne je vyhubení živočišného druhu trestným činem, stejně jako by bylo ničení něčeho jiného, co nemůžeme obnovit ani nahradit, jako je Rembrandtovo dílo nebo Akropole.“
