• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • 10 věcí, které nejspíš nevíte o Petru Bezručovi. Své tajemství si před 61 lety vzal s sebou do hrobu

    16.2.2019

    Pamatujete se ještě na verše slezského barda a ikony socialistického školství Petra Bezruče, na Maryčku Magdonovu a další Slezské písně? Je však tato osoba skutečně jejich autorem? Pokud ne, učily se celé generace ve škole jen bludy! Opravdu?

    Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval český básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava – 17. února 1958 Olomouc). Je autorem jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů. Básník ostře kritizoval sociální poměry v zemi, zejména pak na Ostravsku. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu. Některé věci přitom vycházejí najevo v plném rozsahu až dnes.

    Víte třeba, že

    1. Když začaly vycházet Bezručovy básně, literární veřejnost se snažila zjistit, kdo se pod tímto jménem skrývá a začala tzv. honba na Bezruče. Pravé jméno autora vyzradil bratr Viléma Mrštíka Norbert, se kterým sdílel Vladimír Vašek stejnou zálibu – často posedávat u pití. Po návratu z Prahy do Brna žil pak Vašek v jakési apatii, ze které ho dostával jedině alkohol. Pochlubil se snad u skleničky a pod vlivem „cizím peřím“ a pak už to nešlo vzít zpět?

    2. Vašek odmítl povýšení na ředitele školy, a když dostal roku 1919 na Karlově univerzitě čestný doktorát, nikdy titul nepoužil.

    3. Psal verše zarážející svou jednoduchostí, např. báseň k mnichovské tragédii:

    Mnichove, bědný Mnichove,
    jak jsi oškubal náš stát!

    Klesli do kolen vůdcové,
    ale národ zůstal stát.

    nebo o míru:

    Na všecko se z dálky dívám
    a v souzvuku s lidem splývám,
    jenž za mír hlas pozvedá.
    Co chce lid, to chci též já.

    4. Další, a to poněkud zmatené, verše věnoval k sedmdesátinám ministru kultury Zdeňku Nejedlému, který byl, jak uvádělo Rudé právo, „tiskový orgán Komunistické strany, pýcha naší strany“:

    Máme dnes vzácného hosta
    v tom turnaji v českém světě:
    třicet chybí ještě do sta,
    třicet let k vzdálené metě,
    zdráv je nám, pane ministře,
    všem k radosti proběhněte.

    6. V roce 1945 byl Vašek jmenován národním umělcem. Když se k převzetí diplomu do Prahy nedostavil, do Kostelce na Hané mu jej osobně přivezli Zdeněk Nejedlý a básník Jaroslav Seifert. Finanční odměnu, spojenou s tímto oceněním, Vašek věnoval na výstavbu školy ve Starých Hamrech.

    7. Bezručův dům v Kostelci na Hané již není chráněný? Památkáři najednou prohlásili, že není ničím výjimečný, měl jen politický význam. „Po revoluci začal být zájem o expozici o známém básníkovi minimální a v posledních letech je už prakticky nulový. Exponáty jsme předali do depozitáře prostějovského muzea,“ řekl hejtman v roce 2015.

    8. Básně týkající se Slezska uvádějí mnoho dobových reálií, ty se však neshodují s obdobím vzniku básní, tak jak je uvádí domnělý autor.

    9. Ondřej Boleslav Petr byl ze školství vyloučen a, na rozdíl od Vladimíra Vaška, pak pracoval v železárnách ve Vítkovicích a potom jako havíř na šachtě v Petřvaldu.

    10 . Některé básně jako by popisovaly pracovní a životní zkušenosti ze života Ondřeje Boleslava Petra než Vladimíra Vaška.

    Tak co? Splaskne už konečně pod tíhou důkazů jedna z bublin nafouknutých socialistickými školními osnovami?



    Nepřehlédněte