Do Netína na Žďársku v neděli znovu připutovali lidé z Velkého Meziříčí a okolních obcí. Nvázali na tradici pěší pouti dlouhou 310 let.
V průvodech přicházejících z několika stran nesli dívky a mládenci zdobená nosítka se soškami Panny Marie na návrší ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, u něhož začala hodinu před polednem poutní bohoslužba. První pěší procesí vyšlo z Velkého Meziříčí do Netína kvůli morové epidemii již v roce 1714.
„Vždycky se říkávalo, že se scházíme ze všech světových směrů, to znamená od jihu z Uhřínova, od východu z Velkého Meziříčí od západu z Měřína a od severu většinou chodí poutníci z Borů,“ řekl v neděli Jaroslav Mrňa, kaplan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, který letos popatnácté vedl poutníky z Velkého Meziříčí. Uvedl, že chodívá 150 i 300 lidí. „Myslím si, že pouť má smysl, protože člověk neputuje kvůli cíli, ale kvůli sobě. Aby sám načerpal sílu, aby se zastavil, aby po cestě zjistil, co je pro něj důležité,“ řekl.
Od Velkého Meziříčí v neděli přišlo okolo stovky pěších. První vyšli z města na desetikilometrovou cestu přes Lavičky a Závist v 06:30, další se k nim přidávali. „Byla trochu mlha. ale není horko, takže se šlo velmi dobře, trošku nám i sprchlo díky té mlze, ale bylo to opravdu pár kapek,“ řekl kněz.
U vysokého kříže s tmavou sochou Krista na kraji Netína se k poutníkům přidali muzikanti a na další křižovatce desítky poutníků, kteří přišli pěšky od Měřína. Obřad s přivítáním průvodu byl u kostela. „Stotisíckrát pozdravená matičko netínská buď uctěná. Přišli jsme k tobě s radostí, chceme ti předložit své úzkosti,“ zpívali věřící v jeho úvodu. Mši v zahradě u fary pak vedl pomocný biskup pražský Zdeněk Wasserbauer.
První procesí vyšlo z Velkého Meziříčí v roce 1714, když tam za tři měsíce kvůli moru zemřelo 370 lidí; město tehdy mělo mezi jedním až dvěma tisíci obyvatel. Do Netína šli lidé prosit Pannu Marii o přímluvu, aby Bůh neštěstí odvrátil. Vypráví se, že když došli na kopec nad město, ke třem křížům, zemřel poslední člověk. Proto slíbili, že budou chodit do Netína každý rok. V obdobích totalit, kdy nemohly být oficiální poutě, se lidé snažili dodržet tradici soukromým putováním.
Zdroj: ČTK
