Houbařská sezona umí být nevyzpytatelná. Jeden les zeje prázdnotou a o několik kilometrů dál lidé odcházejí s plnými košíky. Přesto existují oblasti, které se mezi houbaři opakovaně drží na špičce. Dlouhodobá data z desítek tisíc hlášení ukazují zejména na Šumavu, Beskydy, Slavkovský les, Labské pískovce a Brdy. Ani na těchto místech samozřejmě není úlovek zaručený – rozhodují srážky, teplota i konkrétní typ lesa. Pokud ale chcete zvýšit šanci, že víkendová procházka neskončí jen několika šiškami v košíku, právě tady stojí za to začít.
Češi mají jednu zvláštní schopnost: přesnou polohu dobrého houbového místa jsou ochotni zatajit snad i před nejbližší rodinou. Existují ale celé oblasti, jejichž pověst už žádným tajemstvím není. Server Mykoindex porovnal více než 37 tisíc hlášení o nálezech z let 2019 až 2025 a zjistil, že mezi jednotlivými částmi republiky jsou překvapivě výrazné rozdíly. Na prvním místě se umístila Šumava, za ní Beskydy, Slavkovský les, Labské pískovce a Brdy.
Je ovšem dobré nezaměňovat dlouhodobě úspěšnou lokalitu s aktuálním stavem lesa. Český hydrometeorologický ústav vytváří mapu pravděpodobnosti růstu hub podle nasycení půdy srážkami za předchozích 30 dní a průměrných teplot posledního týdne. I nejlepší houbařský revír tak může být po dlouhém suchu téměř prázdný, zatímco méně slavná lokalita po sérii dešťů překvapí.
1. Šumava: dlouhodobá jednička
Pokud by se mělo vybrat jediné české pohoří, které má s houbařením téměř kultovní spojení, byla by Šumava velmi silným kandidátem. V dlouhodobém srovnání hlášení vyšla dokonce jako nejúspěšnější oblast v republice – množství zaznamenaných nálezů zde bylo více než dvojnásobné oproti mediánové české oblasti.
Důvod není příliš záhadný. Rozsáhlé smrkové a smíšené lesy, vyšší nadmořská výška, stinná údolí a obecně vlhčí horské prostředí vytvářejí místa, kde si půda dokáže udržet vláhu déle než v rozpálených nížinách. Houbaři tradičně vyrážejí například do širšího okolí Kašperských Hor, Železné Rudy, Volar nebo do dalších lesů na šumavském podhůří. Když podmínky sednou, narazit lze na hřiby, lišky, ryzce, holubinky i další oblíbené druhy.
Právě na Šumavě ale není dobré bezmyšlenkovitě zamířit z cesty za prvním barevným kloboukem. Část území leží v národním parku a v klidových územích je možné pohybovat se pouze po vyznačených trasách. Správa NP navíc v roce 2026 vymezila rozsáhlé území s omezeným vstupem při státní hranici. Před výpravou je proto dobré zkontrolovat, kde přesně se nacházíte, a respektovat značení v terénu.
2. Beskydy: když jinde nerostou, tady ještě mohou
Druhé místo dlouhodobého žebříčku obsadily Beskydy. Zároveň jde o oblast, která se letos na podzim držela mezi nejslibnějšími částmi republiky i podle aktuálních modelů růstu hub. Na začátku října patřily Beskydy k několika málo regionům, kde zůstávaly vláhové podmínky relativně příznivé, zatímco velká část Česka už vysychala.
Výhodou je členitý terén. Na jednom slunném svahu může být les téměř bez hub, zatímco o kus dál na severní straně kopce zůstává mech vlhký a podhoubí pokračuje v produkci plodnic. Houbaři často míří do rozsáhlých lesů v okolí Horní Bečvy, přehrady Šance nebo směrem k Bumbálce. Smrčiny, bučiny i smíšené porosty dávají při vhodném počasí šanci na hřiby, lišky, holubinky nebo ryzce.
Beskydy jsou dobrým příkladem toho, proč se při houbaření vyplatí sledovat spíš konkrétní mikroklima než okres na mapě. Údolí s potokem, stinný svah nebo starší les s hlubším mechem může být výrazně produktivnější než místo vzdálené jen několik kilometrů.
3. Slavkovský les: nenápadný houbařský ráj západních Čech
Slavkovský les bývá ve výčtech českých houbařských destinací trochu ve stínu Šumavy. Podle dlouhodobých hlášení přitom skončil třetí v celé republice. Rozlehlé lesy mezi Karlovými Vary, Mariánskými Lázněmi a okolím Kynžvartu nabízejí kombinaci vyšších poloh, vlhčích stanovišť a pestrých lesních porostů.
O mimořádné druhové bohatosti oblasti svědčí i starší akce místních mykologů. Při jedné podzimní vycházce v okolí Chebu a Zelené hory bylo například zaznamenáno přibližně 140 druhů právě rostoucích hub včetně hřibu smrkového, hřibu hnědého, křemenáčů, kozáků a klouzků. Jindy dokázali místní mykologové připravit výstavy se stovkami exemplářů různých druhů.
Pro běžného houbaře je výhodou také to, že oblast není tak turisticky exponovaná jako některá slavnější horská střediska. Ani tady ale neplatí, že stačí vystoupit z auta a začít plnit košík. Slavkovský les je chráněná krajinná oblast a část území tvoří maloplošná chráněná území, kde mohou platit další omezení. Pokud narazíte na přírodní rezervaci nebo jiné zvlášť chráněné místo, vyplatí se věnovat pozornost informačním tabulím.
4. Labské pískovce: houby mezi skalami
Čtvrté místo dlouhodobého přehledu možná překvapí. Labské pískovce si většina turistů spojuje především se skalami, hlubokými roklemi a výhledy, z pohledu houbařů ale patří k mimořádně zajímavým regionům.
Právě pískovcová krajina vytváří množství stinných a vlhkých zákoutí. Ve vyšších a chladnějších polohách nebo v údolích se vláha udrží výrazně déle než na otevřených plochách. Houbařsky zajímavé jsou lesy v širším okolí Tisé, Děčínského Sněžníku nebo směrem k Dolnímu Žlebu. O tom, že lokalita přitahuje i odborníky, svědčí letošní říjnové mykologické vycházky pořádané v oblasti Tisé a Dolního Žlebu.
Tady je ovšem potřeba ještě víc než jinde rozlišovat běžný hospodářský les od chráněných území. V národních přírodních rezervacích například platí zákaz vstupu mimo vyznačené cesty a vlastní pravidla mají také části národního parku České Švýcarsko. Není tedy dobrý nápad honit hřib hluboko do rezervace jen proto, že se zrovna objevil pár metrů za zákazovou tabulí.
5. Brdy: oblíbená klasika nedaleko Prahy
Pětici uzavírají Brdy. Pro obyvatele Prahy, Plzeňska a středních Čech mají jednu zásadní výhodu: člověk nemusí plánovat celodenní cestu přes republiku, aby se dostal do rozsáhlých lesů. Dlouhodobá data řadí Brdy mezi oblasti s nadprůměrným množstvím hlášených nálezů.
Mezi známé výchozí body patří například Dobřív, Strašice, Obecnice nebo širší okolí Hostomic. O houbařském potenciálu svědčí i to, že Česká mykologická společnost spolu s AOPK pořádá 24. října 2026 právě v Brdech podzimní vycházku za houbami v lesích mezi Dobřívem a Strašicemi.
Brdy ale mají jednu zvláštnost, na kterou se rozhodně nevyplatí zapomínat. Velká část oblasti byla dříve vojenským prostorem a AOPK upozorňuje, že se v terénu stále může objevit stará munice. Pokud člověk najde předmět, který ji připomíná, nemá na něj sahat a má kontaktovat policii. Na většinu území CHKO navíc není dovoleno vjíždět autem, takže vůz je nejlepší nechat na oficiálním parkovišti u okraje oblasti.
Tajná lokalita nepomůže, když chybí voda
Seznam nejlepších oblastí má jednu slabinu: houby si statistiku nečtou. To, že Šumava nebo Beskydy patří dlouhodobě k nejúspěšnějším regionům, vůbec neznamená, že tam právě tento víkend bude růst víc než v lese za vaším domem.
ČHMÚ proto doporučuje sledovat především aktuální vláhové podmínky. Jeho mapa kombinuje nasycení půdy za předchozích 30 dní s teplotami za poslední týden a vzniká ve spolupráci s Českou mykologickou společností. Přesně to vysvětluje, proč se situace může během několika týdnů úplně otočit.
V polovině října 2026 například patřily k relativně lepším oblastem především Beskydy, zatímco řada tradičně vyhlášených míst měla podmínky podstatně horší. Aktuální situaci proto stojí za to ověřit těsně před cestou a dlouhodobý žebříček používat především jako návod, kam se vracet v době, kdy se sejde déšť, vhodná teplota a několik teplejších dnů.
A pak už zbývá poslední pravidlo, které žádná mapa nenahradí: sbírat jen houby, které bezpečně poznáte. Plný košík je příjemný úspěch, ale u houbaření skutečně platí, že kvalita vítězí nad počtem.
Zdroje: ČHMÚ, Česká mykologická společnost, Mykoindex, NP Šumava, AOPK ČR – Brdy
