Legendární nuselské železářství V.J. Rousek končí. Tvrdá ekonomika nutí zavírat i takové ikony, ale nejen je. Ubývají klasické hospody a vše se globalizuje. Někdy bohužel i v naší mysli.
Před časem jsem hovořil s americkým obchodníkem, který mne požádal, zda bych ho nemohl vzít do klasické české putyky, jak o tom slyšel vyprávět od našich krajanů za Velkou louží. A přitom se mi svěřil: „Trochu vás Čechy nechápu, že nedokážete propagovat své, pro nás netradiční zajímavosti vašeho života. Na obchodních jednáních mne zástupci české firmy zvali na obědy či večeře do opulentních restaurací spíše mezinárodní nebo asijské kuchyně, což jsem sice ze slušnosti kvitoval, ale mrzelo mne, že mi nenabídli něco typicky českého. Upřímně, kdyby mne například v Itálii pozval někdo do jiné než italské restaurace, kde vždy moji hostitelé propagovali svoji kuchyni i životní styl, tak by ho asi jeho šéf seřval. Je by to ale snad ani nenapadlo.“
Myslím si, že není daleko doba, i když možná přeháním, že budeme žádat Evropskou unii o dotaci na venkovskou hospodu, která bude zařazena mezi podpory skanzenů. Samozřejmě, že ekonomika je v mnoha případech neúprosná, ale měli bychom myslet na to, aby nám něco typicky českého i v oblasti gastronomie zbylo. Možná, že se ještě i ve svých sedmdesáti šesti letech dožiju toho, že seriál Hospoda bude zařazen v neděli odpoledne mezi filmy pro pamětníky jako například Madla z cihelny z roku 1933…
