Archeologové objevili u Vysokého Mýta na Orlickoústecku pozůstatky cihelny z 19. století, která zásobovala okolí stavebním materiálem. Našli ji včetně tradiční žárové pece při záchranném výzkumu na trase budoucí dálnice D35, uvedlo Archeologické centrum Olomouc v tiskové zprávě.
Archeologové zkoumali plochu na západním okraji Vysokého Mýta směrem na Vraclav. Cihelna byla skrytá pod několika vrstvami zeminy a spodní vrstvu tvořily sutiny s pozůstatky staveb. „Areál cihelny měřil 320 metrů na délku a 120 metrů na šířku,“ uvedl vedoucí archeologického výzkumu Arkadiuz Tajer.
Středem cihelny byla dvoukomorová pec, která sloužila k periodickému vypalování cihel. „Pec se skládala z cihlového jádra a kamenného obvodu. Uvnitř pece vybudovali topné kanály, kterými proudil horký vzduch, a lavice, kde se vypalovaly cihly. Zajímavostí je, že novější část pece měla základy rozšířené schůdkovitě, aby zajistila lepší stabilitu na měkkém jílovém podloží,“ uvedl Tajer.
Dvě komory pece umožňovaly efektivnější využití tepla a střídání provozu mezi komorami. Přesto měly tyto pece nevýhody, cihly ve spodní části byly často přepálené, zatímco ty nahoře zůstávaly nedostatečně vypálené.
Nacházela se tam také nádrž z lomového kamene. Sloužila jako zdroj vody pro výrobu cihel a zasypali ji cihlářským odpadem poté, co cihelna přestala fungovat. Archeologové také našli základy větší budovy, což byla asi stodola nebo sklad. V areálu cihelny také byla místnost pro učně, kteří se tam učili řemeslu.
Cihlářské výrobky měly iniciály E. M., které patří Engelbertu Melišovi, druhému majiteli cihelny. „Kolkování mohlo sloužit jako identifikace výrobků nebo jako jistá forma označení kvality,“ řekl Tajer.
První zmínka o cihelně pochází z roku 1839, kdy ji podle historických pramenů vlastnil Matěj Dvořák, mistr zednický a stavitelský. Cihelnu řídil do roku 1850, pak ji přepsal na svého zetě Engelberta Meliše, který po pěti letech cihelnu prodal Janu Husarovi. Podnik fungoval pravděpodobně 26 let, po roce 1855 se provoz v cihelně postupně zastavil, konkrétní důvod odborníci nezjistili.
Od poloviny 19. století začaly periodické pece postupně nahrazovat moderní typy pecí, jako jsou například kruhové Hoffmannovy pece, které umožňovaly nepřetržitý výpal po desítky let. V roce 1897 začala ve Vysokém Mýtě výroba cihel v nové Spolkové cihelně na Krétě, která byla vybavená moderní kruhovou pecí.
Záchranný výzkum archeologové dělali loni v březnu v úseku plánované dálnice D35 Vysoké Mýto–Džbánov. Teď se věnují analýzám a zpracování nálezů, které může trvat i několik let.
Zdroj: ČTK
