Poutní areál v Mariánské Týnici na Severním Plzeňsku představuje architektonický klenot navržený Janem Blažejem Santinim-Aichlem. Ředitel Pavel Kodera v rozhovoru přibližuje pohnutou historii tohoto místa, proměnu v moderní kulturní centrum i blížící se spuštění unikátní zvonohry.
Pane řediteli, vaše instituce sídlí v netradičním regionu Severního Plzeňska. Jak byste tento kraj charakterizoval a čím je specifický?
Severní Plzeňsko je specifické tím, že zde nenajdete žádná velká historická města, která by vznikala na základě tradičního mílového práva. V regionu se dříve stýkala panství několika klášterů, zejména cisterciáckého Plaského kláštera. Naše městečka jako Kralovice nebo Manětín zůstala menší. Dnes jde o kraj hlubokých lesů a krásné nedotčené přírody po břehu řeky Střely, pro který platí slavný slogan, že je to místo, kde lišky dávají dobrou noc. Právě tato panenská čistota, hluboké lesy a bohaté stopy barokní kultury z něj však dělají naprostý ráj pro milovníky cyklistiky, aktivního odpočinku, a především historie.
Dominantou celého regionu je nádherný a monumentální areál Mariánské Týnice. Jaká je jeho historie a cesta od chátrající ruiny k dnešní podobě?
Historie sahá do poloviny 13. století, kdy zde cisterciácký řád postavil kapli se zázračným sousoším Zvěstování Panně Marii. Díky němu se místo stalo vyhledávaným poutním cílem. Koncem 17. století zde vzniklo probošství a opat Eugen Tyttl oslovil génia barokní architektury Jana Blažeje Santiniho-Aichla s projektem monumentálního poutního chrámu. Po zrušení kláštera v roce 1785 však areál přešel do vlastnictví Metternichů a začal pustnout. Kostel přišel o střechu a v roce 1920 se propadla jeho kopule, čímž vznikla regulérní ruina. Zkázu zastavila až Jednota pro záchranu Mariánské Týnice a po válce vzniklé muzeum. Zásluhou mé předchůdkyně Ireny Bukačové a s podporou kraje se podařilo památku nejen zachránit, ale v roce 2021 dostavbou východního ambitu dokonce dokončit po třech stech deseti letech Santiniho velkolepý projekt symetrie.
Jak vnímáte poslání muzea a galerie v takto specifickém historickém prostoru a čím vším dnes návštěvníky překvapíte?
Snažíme se, aby se Mariánská Týnice znovu stala skutečným poutním místem – nikoliv čistě v katolickém smyslu, ale jako prostor setkávání lidí s krásou, uměním a architekturou. V barokních budovách provozujeme plnohodnotné muzeum. Naši návštěvníci bývají překvapeni, když v historickém areálu najdou scénické expozice věnované vzdělanosti, archeologii, národopisu, lidovým tradicím jako je velikonoční rajrání, či dobové řemeslné obchůdky a celou městskou ulici první poloviny 20. století. Spravujeme také cennou galerii světců a pořádáme desítky různorodých kulturních akcí ročně.
Ačkoliv jde o „klášter v polích“ na samotě, žijete velmi bohatým kulturním programem. Kolik akcí ročně připravujete a na co lákáte?
Nabízíme zhruba 50 akcí za rok, což je na takto odlehlé místo obrovské množství. Sezóna u nás vrcholí v červnu a v září. Lidé k nám jezdí nejen za výstavami, jako byla ta letošní o venkovských kinech a stříbrných plátnech, ale také za koncerty do velkého refektáře, divadly a komunitním setkáváním. Dokumentujeme současný život regionu a pořádáme i slavné podzimní poutě s průvody a barokním zpěvem, které pravidelně přitahují velké množství nadšených návštěvníků.
Velkou novinkou, na kterou se veřejnost nesmírně těší, je projekt obnovy zvonohry. V jaké fázi se nachází a kdy zazní v plné síle?
Jde o realizaci velkého snu, který cisterciáci v baroku nestihli dokončit. Díky veřejné sbírce a podpoře Plzeňského kraje se podařilo odlít šestnáct unikátních zvonů u mistra zvonaře Manouška. Zvony jsou specificky vytvořené pro Mariánskou Týnici a nesou mariánské invokace z litanií. Architekt Soukup navrhl propracovanou a výtvarně velmi zajímavou konstrukci ze dvou protnutých kruhů. Po dokončení montáže konstrukce a zavěšení zvonů se na ně veřejnost může těšit již v příští sezóně. Budou znít celým areálem a podtrhnou duchovní atmosféru tohoto výjimečného místa.
Celý rozhovor najdete ZDE.
