Narodil se 24. července 1831v Bechyni čp. 41 v rodině šafáře Paarovských velkostatků.
Po vystudování jindřichohradeckého gymnázia nastoupil v Praze na polytechniku (ČVUT). Tady jej také zastihl revoluční rok 1848. Stal se členem studentského spolku „Českomoravské bratrstvo“ a jako jeho tajemník se dostal do styku s předními vlastenci. Náhodný výstřel studentské pistole (studentstvo bylo tehdy ozbrojeno) v předvečer osudného revolučního dne v restaurantu na Žofíně, o kterém se psalo jako o smluveném znamení k vypuknutí revoluce, byl výstřel Korbelův.
Účastnil se bojů na barikádách a u Klementina hlídal zajatého místodržitele hraběte Lva Thuna, než byl propuštěn. Bombardování Staroměstských mlýnů přineslo kapitulaci revolucionářů a Korbel s asi 50 studenty uprchl před přicházejícím vojskem z Prahy.
Skončil ve Vídni, kde měl strýce a kde právě Hodža se Štúrem a Fričem sestavovali československou legii, která pak táhla do Horních Uher osvobodit Slováky od maďarského jařma. Zúčastnil se jako šikovatel zahnání Maďarů u Staré Turé 27. září 1848, ale pro nedostatečnou organizaci a výzbroj byla druhého dne legie u Vrbového poražena a rozprášena.
Po návratu do Prahy byl zatčen, odsouzen na 15 let a vězněn na Hradčanech.
Asi za měsíc podařilo se mu však z vězení prchnout a po různých peripetiích – přes Drážďany a Brémy – skončil na lodi mířící do Ameriky.
Po plavbě, která trvala 64 dní, se usadil v New Yorku, učil se dělat doutníky, zakrátko stal se spolumajitelem dílny a domohl se slušné existence. Po amnestii roku 1860 navštívil Korbel svoji starou vlast, odkud pak s sebou do Ameriky vzal dva mladší bratry, Antonína a Josefa, vyučené zámečníky.
Roku 1863 se ti tři vydali se na cestu do Kalifornie, v San Francisku koupil František stroje a postavil si malou doutníkářskou dílnu, nápomocna mu byla i Korbelova manželka Anna. (Vzali se roku 1856 v Newarku v New Jersey.)
Roku 1864 založil – už s pomocí bratří – v hrabství Sonomě, 15 mil od města Santa Rosa, závod s parní pilou, která denně nařezala až 25 tisíc prken. Koupili veliké lesy, zakládali pily a provozovali velkoobchod dřívím; na vyčištěných pozemcích zřizovali pastviny a vinice. Korbelovi byli také jediní Češi, v jejichž vlastnictví byly zaoceánské obchodní parníky – první se jmenoval Bohemia.
V srpnu 1876 se jeho situace ovšem výrazně zhoršila. Vyhořela továrna (jelikož v ní zaměstnával Číňany, což popudilo roku 1876 americké dělníky tak, že vypálili továrnu), později došlo k potopení lodi s nepojištěným nákladem cedrového dřeva. Potíže se ale bratřím podařilo překonat.
V roce 1882 založili Korbelovi v Kalifornii rozlehlé vinice, které dodnes nesou jejich jméno – Korbel Champagne Cellars.
Korbelové zaslali též do Čech sbírku sazenic révy vinné, které ale byly zabaveny, protože se úřady obávaly, aby se v Čechách nerozšířili révoví škůdci.
Korbel byl mezi prvními, který vysílal zlatokopy do tehdejší ještě ruské Aljašky. Korbel také založil humoristický list Wasp. Od roku 1892 zastával František Korbel 12 let úřad čestného rakousko-uherského konzula v San Francisku,
K stáru se Korbel rozhodl svůj podíl v rodinném podniku prodat a vrátit se do vlasti. Od roku 1903 žil v Praze, chtělo by se napsat v ústraní, ale bydlel takřka na Václaváku, v domě v ulici 28. října 377/13, od roku 1905 pak na adrese Masarykovo nábřeží 246/12.
Zůstal i nadále skromným mecenášem, zejména Ústřední Matice Školské.
Roku 1909 darem umožnil založení Česko-Americké Tiskové Kanceláře v Chicagu, která za pět let svého trvání – do vypuknutí války – vykonala mnoho dobré práce, jmenovitě
sbírkou jednoho milionu centů pro Ústřední Matici Školskou, provedenou roku 1910. Tahle akce nemálo přispěla k tomu, že při sčítání lidu Spojených států roku 1910 byli poprvé Češi a Slováci uvedeni jako samostatný národ a nikoliv jako Rakušané a Maďaři.
Korbelova choť Anna, rozená Aulichová (*1831 v Dušníkách v Kladsku) zesnula 19. března 1911 na zápal plic. (Urna byla uložena v Chemnitzu – Saské Kamenici).
Zakladatel firmy Korbel Bros zemřel na Nový Rok 1920 půl hodiny před polednem na zápal plic. „Ležel jenom tři dny. Byl duševně svěží, ale cítil poslední týden tělesnou únavu a slabost a ztratil chuť k jídlu,“ podala o tom zprávu příbuzná.
Zda jeho ostatky skončily také v Chemnitzu, nevíme.
„Národním účelům“ Korbel odkázal asi 470 tisíc korun, tedy skoro celé své mohovité jmění v Čechách.
Zdroje: Světozor, 1885, 1877, 1920; Amerikán, 1921, 1926; Wikipedie
