Na některých loukách u Podmoklan v CHKO Železné hory napočítali ochránci přírody v neděli i několik stovek sytě modrých květů hořce brvitého. Vycházku pořádala chotěbořská organizace Českého svazu ochránců přírody, průvodcem byl botanik a pracovník Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na Vysočině Luděk Čech.
Letošní sucho zásadně ovlivnilo, kde hořce nakonec vůbec bylo možné najít. Podle Čecha botanici dopředu očekávali nejhorší. „Když procházel ten rok hořců a hořečků, tak jsme si všichni botanici říkali, no, to bude katastrofa, protože je sucho a vedro a všechny ty kytky uschnou a nic nebude,“ popsal. Na příkřejších opukových svazích, kde hořce tradičně rostly, nakonec nebyl k vidění ani jeden. Rostliny se přesunuly na vlhčí stanoviště, kde se jim v neobvyklých podmínkách daří lépe.
Oblast u Podmoklan je specifická vápnitým podložím a množstvím biotopů, které se jinde na Vysočině příliš nevyskytují. Protože jde o pramennou oblast pitné vody, zemědělci tam mají omezené možnosti hnojení. V neděli byly na travnatých svazích k vidění vedle hořců také kvetoucí ocúny.
Hořce obecně vyžadují sušší nízké trávníky. „Je to tradiční kytka pastvin a takových těch drobně narušovaných míst v okolí vesnic, jako jsou úvozové cesty,“ vysvětlil Čech. Problémem letošního extrémního sucha je i to, že drobné jednoleté rostliny na suchých stráních usychají dřív, než stihnou vůbec vyrůst, a ty, které přežijí první rok, uschnou druhý rok právě ve chvíli, kdy ženou do květu.
ČSOP letošek vyhlásil Rokem hořců, aby upozornil na kritický stav těchto rostlin v Česku, kde patří mezi ohrožené druhy. Hořec brvitý se stal i rostlinou roku podle rozhodnutí České botanické společnosti. Populacím hořců obecně škodí změna využívání krajiny, rozorávání luk, zalesňování i zarůstání lokalit při absenci hospodaření. Hořce potřebují nízké trávníky rozrušované třeba kopyty dobytka.
Zdroj: Český svaz ochránců přírody
