Za normálních okolností pečuje o pacienty s kožními problémy, nyní se stará o nemocné s covidem-19. Největší změnou je setkávání se smrtí a psychicky náročná komunikace s rodinami pacientů, uvedla třicetiletá dermatoložka Terézia Thomová, která působí ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. Nemocnice musela kvůli rapidnímu nárůstu počtu nakažených opět vytvořit izolovaná covidová oddělení na specializovaných klinikách a pracovištích, včetně I. dermatovenerologické kliniky.
Stav pacientů s covidem-19 se často rychle a nečekaně zhorší, což vyžaduje stálé monitorování a rychlé reakce. Velkou změnou je pro dermatology i nepředvídatelný pracovní režim a dvanáctihodinové denní i noční směny v ochranných pomůckách.
„Bylo nutné oprášit vědomosti a dovednosti ze stáží na interně a ze školy, například podávání transfuzí, resuscitace, péče o pacienta s celkově zhoršeným interním stavem. Postupně jsme se učili, jak o covidového pacienta pečovat, co pomáhá, a co naopak ne, na všechno se přichází postupně, pořád se objevují nové postupy, nové studie,“ popsala Thomová.
Na oddělení leží převážně pacienti se středně závažným průběhem, napojení na kyslík a další podpůrnou léčbu. V případě zhoršení míří na jednotku intenzivní péče nebo ARO, odkud naopak na oddělení přicházejí pacienti, jejichž stav se zlepšil, například po odpojení z umělé plicní ventilace.
„Na oddělení je statisticky většina pacientů bez očkování nebo u nich od druhé dávky uplynulo více než šest měsíců. Někteří nenaočkovaní litují, že se naočkovat nenechali, jiní naopak nevěří, že by jim to pomohlo,“ doplnila Thomová.
Pacienti s covidem-19 se ve Fakultní nemocnici u svaté Anny momentálně léčí na obou interních klinikách, na I. neurologické, II. chirurgické, I. ortopedické a anesteziologicko resuscitační klinice, stejně jako na na doléčovacím a rehabilitačním oddělení. Jako první přišla na řadu I. dermatovenerologická klinika, kde pečovali o covidové pacienty už od loňského října do letošního května.
Lékaři znají základní principy a úskalí léčby. „Hlavní nevýhodou je, že nikdo neví, co bude, jaké se můžou objevit mutace a kolik vln nás potenciálně ještě čeká. Zdravotníci jsou už celkově vyčerpaní a solidarita ze strany pacientů i okolí není zdaleka taková jako v minulosti. Světlo na konci tunelu se zdá být stále daleko a asi všichni bychom se už naplno chtěli věnovat svým oborům,“ uzavřela dermatoložka.
zdroj: jv/ctk
